„Nenávist a lži opět získávají příznivce.“ Během pietního aktu v Letech u Písku zaznělo ostré varování z úst řečníků i diplomatů. Cenu za lidskost získal Markus Pape
K tomu nebýt lhostejný vyzval dnes v Letech u Písku předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). Je to právě lhostejnost, která otevírá dveře k násilí, genocidě a holokaustu, řekl ve svém projevu při pietní akci k uctění památek obětí koncentračního tábora pro Romy a Sinty, který byl v Letech zřízen v roce 1942. Zahynulo v něm přes 300 lidí, většinou dětí. Od loňského roku je na jeho místě památník. Podle Vystrčila i díky tomu, že k místu lidské tragédie nebyli lhostejní lidé, jako byl Čeněk Růžička.
Růžička, který zemřel v roce 2022, byl spoluzakladatelem Výboru pro odškodnění romského holokaustu a bojoval také za likvidaci vepřína, který byl na místě koncentračního tábora postaven v 70. letech minulého století. V koncentračním táboře byla internovaná jeho matka, jak dnes v Letech připomněl Růžičkův bratr Jan. Přál by si, aby památník v co největší míře navštěvovala nejmladší generace.
„Všechno je to v dětech a především v rodině. Jak se k dětem chovají v rodině, tak se budou potom chovat děti. A pokud jim bude podvědomí dál pracovat rasisticky, nic se nezmění. Oni to nedají hned najevo normálně, napřímo a venku, ale to podvědomí pracuje dál. S tím nic nenaděláme, právě proto by sem měly jezdit školy. A malé děti zvlášť,“ řekl ČTK Jan Růžička.
ZÁZNAM PIETNÍHO AKTU
Pietní akt otevřela předsedkyně Výboru pro odškodnění romského holokaustu Jana Kokyová. Účastníky přivítala s tím, že se shromáždili „v těsné blízkosti nouzového pohřebiště koncentračního tábora v Letech, který byl určen pro původní české Romy a Sinty“. Připomněla, že z více než tří set mrtvých zde byla „převaha malých dětí, které zde zahynuly v příšerných podmínkách bez nároku na důstojný pohřeb“. Kokyová zároveň zdůraznila, že toto místo je „připomínka toho, jak může být jedna skupina lidí zbavena své důstojnosti a svých práv jen kvůli tomu, kým je, kým se narodila“, ale také symbolem vytrvalosti a osobní naděje.
Vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková připomněla, že právě otevření památníku v Letech vyvolalo na sociálních sítích vlnu nenávisti a stalo se podle monitoringu ARA ART „nejčastějším zdrojem protiromské nenávisti v první polovině roku 2024“. Zároveň ocenila, že Česká republika oficiálně přijala definici anticikanismu. „Tím jsme jako stát jasně řekli, že protiromské postoje u nás stále existují – a my je nesmíme přehlížet,“ uvedla.
Fuková zdůraznila nutnost vzdělávání, které nezůstane jen u faktů, ale bude učit i tomu, „jak reagovat na předsudky, které si děti nesou z domova“, a jak se vyrovnat s rasistickými poznámkami ve třídě. Ocenila i pokroky v odškodňování protiprávních sterilizací a vznik nové ceny pro firmy podporující diverzitu. „Dnes jsme tu, 80 let od konce druhé světové války. Ve světě, který se znovu otřásá. V čase, kdy za hranicemi opět zuří boje. O to důležitější je připomínat si, na jakých hodnotách stojí naše společnost. Na lidskosti. Na soucitu. Na respektu. Na demokracii,” uvedla ve svém projevu Fuková.
Ivan Bartoš připomněl, že i dnes ve světě sílí autoritářské režimy, které potlačují lidskou důstojnost a pravdu. Varoval, že bychom neměli dopustit, aby „nenávist a lži opět získaly příznivce“ a apeloval, že „nesmíme nechat stavět pomyslné vepříny na místo živé paměti boje za pravdu, spravedlnost a lidství“.
Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský uvedl, že „tábor byl řízen protektorátními úřady a střežen českými četníky“. Podle něj je nezbytné tuto historickou pravdu pojmenovat, přiznat a dál připomínat. „Dluh se neztrácí s památníkem. Stále máme povinnost o tuto paměť pečovat. Stále máme povinnost jasně říkat, že nenávist a diskriminace nemají v naší společnosti místo,“ řekl Lipavský.
Miroslav Brož ve svém vystoupení apeloval na romské voliče, aby se nenechali zneužít populisty a extremisty: „Vím, že kolem Romů se v poslední době vyrojily různé skupiny a různí lidé, kteří třeba ještě nedávno pořádali rasistické kampaně a pochody proti Romům, ale teď vystupují, jako největší přátelé Romů a slibují jim hory a doly za politickou podporu.“ A dodal: „Prosím vás Romové a Romky, vezměte rozum do hrsti, nenechte se napálit. Myslete na své děti.“
Hana Voráčová z Muzea romské kultury ve svém faktickém vystoupení uvedla, že letským a hodonínským táborem prošlo 2600 lidí, a během 11 měsíců zde zemřelo 335 vězňů, převážně dětí. Připomněla historii místa po válce, kdy místo připomínky nahradil v 70. letech velkokapacitní vepřín, a zdůraznila, že až v roce 2022 došlo ke zbourání tohoto zařízení a vybudování důstojného památníku.
Francouzský velvyslanec Stéphane Crouzat uvedl, že i Francie si prošla dlouhou cestou k uznání spoluzodpovědnosti za zločiny druhé světové války. Řekl: „Naše povinnost nezapomenout je zásadní. Nyní zde vracíme romské komunitě a její historii jejich právoplatné místo.“
Zástupce norského velvyslanectví Kristian Ødegaard připomněl tragický osud norských Romů, kteří byli v roce 1934 odmítnuti při útěku z Německa a později zahynuli v plynových komorách. Podtrhl význam paměti: „Díky vám nemůžeme předstírat, že nevíme, co se tady v Letech za druhé světové války dělo.“
Rudolf Murka, potomek přeživších, se nemohl ze zdravotních důvodů pietního aktu zúčastnit. Jeho projev přečetla Lucie Fuková. Murka v něm vzdal hold romským partyzánům a vyprávěl příběh svého strýce Antonína Murky, který z tábora utekl a se zbraní v ruce bojoval za osvobození republiky. Zároveň zdůraznil, že „je škoda, že se tyto příběhy statečných Romů, kteří bojovali za svou vlast, nepřipomínají na místech, kde jejich děti umíraly“.
Potomek přeživších Zdeněk Daniel připomněl, jak je důležité předávat zkušenosti dál. Poděkoval svým rodičům za to, že mu o hrůzách vyprávěli, a zdůraznil: „Važme si toho, co máme, a neberme toto vše jako samozřejmost.“
Historička Kateřina Čapková vyzvala k většímu uznání hlasu přeživších: „Je nehorázné, že se až do konce svého života nedožili plného uznání svého utrpení, že s nimi nebylo zacházeno s úctou.“ Upozornila, že bez jejich výpovědí je evropská paměť na druhou světovou válku neúplná: „Naslouchejme jim, važme si jich a pomozme jim dostat jejich perspektivu do učebnic a veřejného prostoru.“
FOTOGALERIE
Ve svém závěrečném projevu se Jana Kokyová znovu obrátila k přítomným s varováním před návratem nenávistné rétoriky, připomněla osobní zkušenost své rodiny s letským táborem a připomněla, že její babičku věznili právě zde. „Za problémy prý znovu můžou Romové, migranti, Ukrajinci. Je to stejná rétorika, jaká zněla, když odváděli do koncentračních táborů mou babičku s dědou.“
Cenu za lidskost získal Markus Pape
Součástí letošního pietního aktu bylo také udělení Ceny za lidskost, kterou každoročně uděluje Výbor pro odškodnění romského holokaustu. Předsedkyně výboru Jana Kokyová oznámila, že ocenění letos získal německý novinář a publicista Markus Pape. Výbor ocenil jeho dlouholeté zapojení v boji za odstranění vepřína z místa koncentračního tábora v Letech, jeho výzkum, novinářskou práci a pomoc těm, kdo hledají spravedlnost.
Pape ve své krátké řeči poděkoval s odkazem na slova předsedy Senátu Vystrčila o lhostejnosti a připomněl, že „euforie byla základem vítězství“ – právě ta radost a nadšení, kterou podle něj projevovali lidé jako Čeněk Růžička, navzdory mnohaletému boji, byly klíčové pro dosažení cíle: Odstranění vepřína a vznik důstojného památníku na místě romského koncentračního tábora.
Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách otevřelo v Letech Muzeum romské kultury loni v dubnu. Podle ředitelky muzea Jany Horváthové vnitřní expozici památníku navštívilo za loňský první rok provozu asi 10.000 lidí. A zdůraznila, že mezi nimi byly i početné školní výpravy. “Ale nemůže v této věci (edukaci) fungovat jen Muzeum romské kultury. Zásadní je celostátní politika vzdělávání. Je naprosto zásadní, aby se téma dějin a kultury Romů dostalo do rámcových vzdělávacích programů, aby bylo ve školách minimálně od druhého stupně (základní školy) vzděláváno. Zatím není,” řekla Horváthová.
Historie tábora v Letech: Místo tragédie a následného boje za pietní připomínku
Táborem v Letech u Písku podle historiků od srpna 1942 do srpna 1943 prošlo 1294 Romů, zemřelo v něm nejméně 335 lidí, z toho 241 dětí mladších 14 let. Dalších asi 540 lidí skončilo v Osvětimi.
V roce 1973 vznikl na místě tábora velkokapacitní vepřín, který zde nakonec fungoval 45 let. Osudy Romů, kteří táborem prošli, se i přes snahy potomků za dob socialismu, začaly připomínat teprve po pádu komunistického režimu.
V roce 1995, kdy prezident Václav Havel odhalil památník (dnešní Kulturní památka Lety) obětem tábora, se začalo hovořit o vybudování důstojného pietního místa. O dva roky později ministři Jan Ruml (ODS) a Pavel Bratinka (ODA) prohlásili, že navrhnou vládě, aby vepřín vykoupila a zbourala, a na místě nechala postavit důstojný památník romským obětem holokaustu.
Výkup vepřína se ale táhl dalších 20 let. Odkup vepřína se podařilo prosadit až v roce 2017. Stát za něj zaplatil 372,5 milionů korun bez DPH a v roce 2018 ho předal Muzeu romské kultury. Po mezinárodní architektonické soutěži a dvou letech bouracích a stavebních prací byl nový památník slavnostně otevřen veřejnosti v dubnu 2024. Jeho provoz zajišťuje Muzeum romské kultury, přičemž součástí areálu je jak venkovní pietní prostor, tak i návštěvnické centrum se stálou expozicí.
