„Za problémy prý znovu můžou Romové, migranti, Ukrajinci.“ Jana Kokyová v Letech varovala před návratem nenávisti

Kokyová varovala před vzestupem extremismu a výslovně apelovala na politiky i veřejnost, aby odmítli populismus a nenávistné kampaně. „Lidé byli vězněni ne proto, co udělali, ale kým byli. Jen proto, že existovali,“ připomněla. Vyzvala voliče, aby nepodléhali manipulaci a chránili hodnoty svobody, demokracie a lidské důstojnosti. Její závěrečný projev přináší zpravodajský server Romea.cz v plném znění.

VIDEO

Závěrečné slovo Jany Kokyové, předsedkyně Výboru pro odškodnění romského holocaustu v České republice, v Letech u Písku (11. 5. 2025)

Dovolte mi, abych k vám znovu promluvila jako občanka této země, zároveň jako Romka, která se v této zemi narodila, někdo, kdo Českou republiku považuje za svůj domov. A zároveň často cítí, že musí být ve všech ohledech lepší, aby byla společností rovnocenně přijata.

Jsem také vnučka těch, kteří byli tady a v různých koncentračních táborech vězněni.

Moji prarodiče se poznali až po válce a utvořili novou rodinu. Ty původní rodiny, včetně malých dětí, jim zahynuly v koncentračních táborech.

Moje babička Alžběta Růžičková byla vězněna zde v Letech a následně transportována do Osvětimi a Ravensbrücku.

Při otázce, kde to pro ni bylo horší, odpověděla: „Tady v Letech, byli jsme na malém prostoru a bili nás naši.“ Moje mamince se svěřila, že právě naši – myšleno čeští dozorci – ji pověsili na zdejší mučící kůl. Z celé své velké rodiny přežila úplně sama, což bylo její doživotní trauma.

Děda Jan Růžička tady v Letech nebyl, byl transportován přímo do Osvětimi, dále pak do Buchenwaldu a tábora v Doře. Měl štěstí, nezůstal úplně sám jako babička. Dědovi se z různých koncentračních táborů vrátili tři bratři a jeho neteř Božena Růžičková – pro mě teta Boženka, která pak po letech byla kmotrou právě Čeňka Růžičky.

Vyprávění tety Boženky je zachyceno ve vnitřní expozici Památníku v Letech.

Vzpomínala, co jim po tom, co byli uvězněni tady v Letech, ředitel tábora, krutý Janovský, řekl. Opakovala jeho slova: „Brána se před váma otevřela, brána se za váma zavřela a odtud nemáte žádnej návrat.“

Při různých rodinných sešlostech bylo vidět v očích všech přeživších záblesky slz a tiché vzpomínání na utrpení, co zažili. Ty hrozné obrazy, co se jim musely promítat v hlavách a před očima, nepřeji ani největšímu nepříteli.

Zažili toho mnoho, podělili se s námi jen s minimem. Měli strach a ten s nimi zůstal až do jejich posledních dní.

Když moje babička navštívila jen jedinkrát toto místo, tento pietní akt, rozbrečela se a řekla: „Odvezte mě pryč.“

Lidé byli v koncentračních táborech vězněni ne proto, co udělali, ale kým byli. Byli Romové, Židé, handicapovaní…

Byli zavíráni, pronásledováni a zabíjeni jen proto, že existovali. Na to nesmíme nikdy zapomenout.

Za pár měsíců nás čekají parlamentní volby. Vzestup extremistických stran, a nejen u nás, mě děsí. Vnímám, že agrese maskovaná za ochranu vlastních lidí je opět na vzestupu. Opět zní z úst politiků, že za problémy můžou Romové, migranti, Ukrajinci… Je to stejná rétorika, jako byla, když odváděli do koncentračních táborů babičku s dědou.

A právě proto tady chci vyzvat všechny politické strany, aby nepoužívaly strach jako nástroj pro získávání hlasů.

Aby se demokratické strany snažily více promlouvat ke všem vrstvám společnosti, především k těm, kteří jsou náchylní k populismu.

A apeluji také na vás, voliče: přemýšlejte o tom, koho podpoříte a jaké následky může vaše volba mít.

Když odváděli moje prarodiče a celé jejich rodiny do koncentračních táborů, včetně malých miminek, neměli tenkrát žádné zastání – jak u občanů, tak u tehdejších politiků.

Věřím, že dnešní politické vedení by něco takového nedopustilo – a právě proto je důležité, abychom si uvědomovali hodnotu svobody, demokracie a lidské důstojnosti a chránili je i při volebním rozhodování.