„Pomyslné vepříny se staví znovu,“ Ivan Bartoš v Letech u Písku varoval před lhostejností k nenávisti

Ve svém vystoupení varoval Bartoš před autoritářskými režimy a relativizací historických pravd. Zdůraznil, že i dnes ve světě sílí nenávist a bezpráví a že „pomyslné vepříny“ se stále znovu staví – tam, kde místo živé paměti nastupuje lhostejnost. Jeho projev přináší zpravodajský server Romea.cz v plném znění.

VIDEO

Projev Ivana Bartoše, Lety u Písku, 11. května 2025

Vážení přátelé, kamarádky a kamarádi, pamětníci, příbuzní, dámy a pánové,

„Není pravdy bez přemáhání lži, není dobra bez přemáhání zla, není úspěchu bez námahy a úsilí, není vítězství bez boje, není spásy bez oběti, není nesmrtelnosti bez smrti.“ Tato slova pronesl František Kovář, 3. patriarcha Československé církve husitské, ve svém kázání v roce 1946, prvním poválečném roce.

Nedávno zazněla v souvislosti s připomenutím 80 let od konce 2. světové války v Havlíčkově Brodě. A já nad nimi přemýšlím, protože nám připomínají, že pravda a spravedlnost si vyžadují odvahu a vytrvalost. A právě na místě dnešní pietní vzpomínky v Letech u Písku bychom měli toto poselství nést v srdci.

Dnes tu stojíme na půdě, kde před více než osmdesáti lety nacisté nahnali do koncentračního tábora 1295 lidí – Romů a Sintů, z nichž nejméně 336 bylo zavražděno. Oběti, jejichž životy byly násilím a nenávistí zničeny.

Chci zdůraznit, že toto místo není jen o tragédii minulosti. Je to výzva k uvědomění si odpovědnosti. Ať už je včera nebo dnes, musíme mít odvahu čelit temným stránkám naší historie a současnosti. Ten, kdo podněcuje nenávist, diskriminaci nebo zpochybňuje lidskou důstojnost, je odrazem toho nejhoršího, co lidský duch může produkovat.

A bohužel, podobně jako v dobách minulých, i dnes sílí autoritářské režimy, které utlačují menšiny, zplošťují svobodu a snaží se zamlčovat pravdu. I dnes se dějí ve světě zvěrstva a bezpráví. I dnes se ve světě, a dokonce v Evropě, válčí. I dnes žijí lidé v hrozných životních podmínkách, které přináší válka, nebo v zajetí, kde jejich život pro věznitele nic neznamená. I dnes jsou lidé mučeni.

Na tomto místě v Letech ještě před lety stál nesmyslný vepřín, který zde postavili komunisté. Vepřín, který upíral pietu těm, kteří zde hledali poslední útočiště a spravedlnost. Když jsem zde stál v roce 2017 poprvé, věřil jsem, že i když nemůžeme vrátit ani odčinit, co se právě zde stalo, můžeme i zde zvednout z prachu lidskou důstojnost. A podařilo se to. Právě díky práci, vytrvalosti a odhodlání mnohých se podařilo vepřín odstranit a na jeho místě dnes stojí důstojný památník obětem – a to i přesto, že samotnou existenci koncentráku a utrpení lidí v něm ještě nedávno i významní politici v naší zemi popírali. Ukázalo se, že boj za pravdu a spravedlnost je náš společný úkol. Díky vám všem.

Pokud si v tomto týdnu připomínáme 80 let od ukončení druhé světové války, uvědomme si, že poučení z minulosti je stále aktuální. Ať už je to zde v Letech u Písku, v naší společnosti nebo v celém světě – nesmíme dovolit, aby nenávist a lži opět získaly příznivce. Nesmíme nechat stavět pomyslné vepříny na místo živé paměti boje za pravdu, spravedlnost a lidství. Boje, který v historii stál miliony životů. Musíme být bdělí a odhodlaní bránit hodnoty, které nás činí lidskými. Nejen zde touto vzpomínkou, ale v našem každodenním životě a dle našich možností.

Toto místo nám připomíná, že spravedlnost, důstojnost a respekt jsou hodnoty, za které má smysl se postavit i když jste obyčejný člověk, jako byl Čeněk, Míra, Jožka, Katka a další. Protože i zde umírali „obyčejní“ lidé. Proto je tak důležité, abychom připomínali a vzpomínali na ty, kteří zde zemřeli – a zároveň se rázně postavili proti všem formám diskriminace a útlaku, který se děje dnes a který může přijít v budoucnu.

Nechť dnešní vzpomínka v Letech u Písku nejen vzdá hold obětem, ale i odhodlání žít v pravdě a spravedlnosti. Ať nás toto místo a následně i cesta, která vedla k návratu jeho důstojnosti, inspiruje k činům, které povedou ke skutečné solidaritě, respektu a rovnosti pro všechny.

První květnovou sobotu jsem šel dopoledne se svým synem na zmrzlinu na Náměstí Míru a oslovil mě tam přátelsky neznámý člověk. Z pohledu mnohých to byl právě člověk zcela obyčejný. Bavili jsme se o světě i politice, o válce, o ČR a Evropě. Řekl neobyčejnou věc: „Ivane, historie se neopakuje. Opakují se podobní lidé.“

Stůjme společně za opravdovým lidstvím, neboť to je spravedlivé, svobodné a důstojné. Stůjme proti těm, kteří v jeho duchu nejednali a nejednají. Budoucnost pak může být dobrá.

Děkuji vám.