Jakub Kodym: Uprchlická krize funguje jako katalyzátor společenské změny k lepšímu, která prospěje i Romům

Přinášíme další text z „vánoční bilanční ankety“ serveru Romea.cz, v němž několik osobností s námi sdílí dojmy z končícího roku 2015, ve kterém se stalo mnoho věcí, jež mohou nebo by měly ovlivnit i život Romů v naší společnosti. (V anketě zatím vyšly texty Karla Holomka, Jany Horváthové, Jany Hejkrlíkové, Cyrila Kokyho, Tomáše Bystrého, Miroslava Maria Rusenka a Davida Ištoka)

Roman Michalčík, herec

Pro me byl tento rok dost složitý s vysvětlováním muslimské problematiky. Můj nejlepší kamarád je Turek-kurd-muslim a aby to nebylo málo jmenuje se Cihat (džihád-svatá válka). Jak vysvětlit společnosti že můj kamarád Cihat je slušný člověk plný lásky a že přímo nenávidí teroristy, kteří haní pověst muslimů? Je to složité když média, sociální sitě poukazuji na islám jako něco ohavného, nelidského. Jediné řešení jsem viděl v tom, že jsem Cihata seznamoval s lidmi a zkusil jeho prostřednictvím měnit jejich názor na muslimy. Aby se přesvědčili, že ne každý muslim je terorista.

Pavel Klusák, dokumentarista

Z mého pohledu se pořád nevede dostatečně současná a jasně formulovaná veřejná diskuse o multikulturní společnosti. Chybí tu osobnosti, které by se s jistou autoritou ujaly role průvodce po těchto tématech – ať už jde o téma Romů nebo o migranty. Většina Čechů si neuvědomuje, že jsme v Evropě výjimkou, když žijeme ve víceméně stejnorodém státě, kde každodenně neparticipují lidé se zcela různými kořeny. Jistě to souvisí i s tichým, vyděleným místem Vietnamců, Ukrajinců a Rusů, jimž možná málo naznačujeme, že bychom měli žít víc dohromady. Čekám, kdy o sobě začnou Romové víc zpívat, točit film nebo youtubový seriál, vytvářet galerijní instalace, dělat rezistenční punkový hluk. Ale možná jsou to příliš "naše" kritéria a příběh, který nám bílým pomůže víc se napojit, přijde zcela jinudy.

Irena Eliášová, spisovatelka

Vepřín v Letech… připadá mi to až komické. Nevěřím tomu, že tato záležitost opravdu skončí v roce 2020, jak se vláda letos zavázala ve Strategii romské integrace . Už tolik roků o tom jednají pořád dokola a nikde nic. Při každých volbách naslibují – a nic. Pokud bych se ovšem mýlila, a vepřín by tam už konečně nebyl, bylo by to moc pěkné, ti mrtví by konečně získali výraz úcty, kterou si zaslouží.

Jakub Kodym, tlumočník

Vztah té nenávistnější části české společnosti k Romům letos nepochybně přebila uprchlická krize: prvotní cíl k vypuštění frustrace se obrátil jiným směrem. Korouhvička se samozřejmě může rychle otočit zpátky, přesto považuji za paradoxně pozitivní, že struna nenávisti se nyní "přepnula": projevovat veřejně nenávist a propagovat násilí jako před pár lety v Budějovicích a sudetských městech a nyní s šibenicemi na náměstích přestává konečně být společensky přijatelné a ozývají se autoritativní hlasy proti. Jsem přesvědčený, že ty politické síly, které se na toto hnutí zavěsily (a to až po prezidenta republiky), přestanou být pro pověstného "slušného člověka" přijatelné a čeká je osud Republikánů v polovině devadesátých let.Jinými slovy, uprchlická krize zafungovala jako katalyzátor větší společenské změny k lepšímu, která prospěje i českým Romům a dalším menšinám.

Pokud jde o příští rok, je zásadní, aby se podařila inkluzivní reforma školství i přes odpor některých politiků na regionální a místní úrovni, ředitelů škol a učitelů. Ministerstvo školství by mělo působit nejen silou přijatého zákona, ale i metodicky, školeními a pomocí při řešení obtížných situací v konkrétních místech (například spoluprací s koordinátory a jinými místními autoritami), aby se inkluzi povedlo skutečně a konsensuálně uvést v život. Pokud v tom uspěje, povede to střednědobě ke znatelnému zlepšení a každodennímu zcivilnění a osvojení vztahů mezi majoritou a Romy, nebo třeba vztahů majority k postiženým.

Ester Geislerová, herečka a výtvarnice

Pro mne je největším zklamáním (a byl už od kandidatury) prezident Zeman. On a někteří čeští politici způsobili nepřiměřenou paniku z uprchliků. Tady se všichni bouří jenom, když uprchlíci překročí hranici, jako kdyby to mělo automaticky být posouzeno jako zločin a to mi připadá dost špatné… Kdysi z Československa uprchly statisíce lidí před bývalým utlačujícím režimem do zahraničí! Je naší morální povinností poskytnout azyl lidem, kterým jde o holý život.