Tomáš Bystrý: Tento rok přinesl pro řadu Romů jistou naději
Přinášíme další text z „vánoční bilanční ankety“ serveru Romea.cz. Požádali jsme především romské osobnosti, aby s námi sdílely dojmy z končícího roku 2015, ve kterém se stalo mnoho věcí, jež mohou nebo by měly ovlivnit i život Romů v naší společnosti. Co považuje za zásadní novinář Tomáš Bystrý? (V anketě zatím vyšly texty Karla Holomka, Jany Horváthové, Jany Hejkrlíkové a Cyrila Kokyho)
Bilancování na konci roku je vskutku náročná a nevděčná úloha. Vystavujete se riziku, že vlivem plynoucího času zapomenete na něco důležitého nebo věci vidíte s odstupem času růžověji, v lepším případě pak objektivněji. To jen na úvod. Byť jsem ve svém pohledu na svět spíš pesimista než optimista (pozitivní zprávy mě pak jen mile překvapí, když je předem neočekávám), jsem toho dojmu, že uplynulý rok přinesl pro řadu Romů jistou naději. Do jaké míry bude skutečně naplněna, je otázka právě času.
Přijatá Strategie romské integrace si v následujících pěti letech slibuje zlepšení situace v mnoha směrech. Myslet si ale, že se všechna podaří splnit – včetně třeba dlouho neřešeného problému odstranit vepřín z bezprostřední blízkosti někdejšího tábora v Letech na Písecku –, by asi bylo bláhové. Nicméně fakt, že se vláda přijetím tohoto dokumentu zavázala k řešení celého komplexu problémů, můžeme vnímat jako pozitivní signál. Na hlubší hodnocení si ale budeme muset počkat.
Stejně tak, co přinese i třeba novela školského zákona, která řeší mimo jiné i problematiku inkluzívního vzdělávání. Zatím data příznivá moc nejsou. Podíl romských dětí, které se vzdělávají podle programu pro lehce mentálně postižené, je zhruba třetina.
Ani další data, která vyplula na povrch v právě končícím roce, nejsou příliš příznivá. V Česku roste počet ghett a v kojeneckých ústavech přibývá romských dětí, protože o ně zkrátka není zájem. A opět – to zůstává několik let neměnné – Češi považují za nejvíc problematické soužití právě s Romy. Je to věčná deprese, s níž se Romové nejen v tuzemsku, ale i v dalších krajinách musejí potkávat. A nejsou to zdaleka jen Romové, jak uprchlická krize ukázala.
Na druhou stranu díky za všechny pozitivní příklady Romů, kterých si třeba tuzemští novináři v uplynulých dvanácti měsících všimli. Těch není nikdy dost. Ať už to byl policista Petr Torák, který se stal členem prestižní řádu Britského impéria. Nebo třeba mladý student Lukáš Kotlár, který nedávno převzal cenu vévody z Edinburghu. Taky velmi prestižní záležitost mimochodem.
A úspěchy Romové měli i třeba ve světě šoubyznysu nebo sportu. Dvaadvacetiletá romská zpěvačka Gyöngyi Bodišová zvítězila koncem listopadu v televizní soutěži Česko Slovensko má talent. A Brit Tyson Fury, který se hrdě hlásí k romským kořenům a bohužel i k homofonním názorům, překonal v boxu legendárního Vladimira Klička a stal se mistrem světa.
Přeji nejen Romům, ale i celé společnosti, aby bylo takových lidí – nikoli ovšem těch homofobních – víc. A nemusejí být zrovna vítězi televizních soutěží a dostávat prestižní ceny. Ono bude stačit, když bude víc Romů pekařů, učitelů, policistů nebo třeba automechaniků.
Romale, mangav tumenge but bacht the sasťipen!
