Zuzana Kumanová: Odškodnění žen, které byly sterilizovány v rozporu se zákonem, se na Slovensku odkládá na neurčito
Nezákonná a nedobrovolná sterilizace žen na Slovensku v posledních desetiletích představuje hrubé porušení jejich reprodukčních práv a lidských práv obecně. V minulosti byla tato problematika tabu a stát odmítal převzít za tyto praktiky odpovědnost. V tomto volebním období mohla nastat změna a ženy se mohly dočkat nápravy, ale nestalo se tak.
Zlom ve vnímání této problematiky nastal v listopadu 2021, kdy se vláda omluvila za sterilizaci žen v rozporu se zákonem a odsoudila porušování lidských práv dotčených žen. Zároveň deklarovala ochotu připravit mechanismus finančního odškodnění pro dotčené ženy.
V roce 2022 slovenské ministerstvo spravedlnosti připravovalo legislativní záměr zákona o jednorázovém odškodnění žen sterilizovaných v rozporu se zákonem a počátkem roku 2023 jej předložilo do meziresortního připomínkového řízení, které však dosud nebylo ukončeno. Důvodem bylo i to, že se do problematiky zapojil romský poslanec Národní rady Slovenské republiky Peter Pollák, který v květnu 2023 předložil poslanecký návrh zákona. Kromě toho, že návrh nebyl dostatečně kvalitní, Národní rada jej na svém posledním zasedání před předčasnými volbami nestihla projednat. Zdá se tedy, že možnost odškodnění byla odložena na neurčito a bylo by žádoucí, aby se proces vrátil na ministerstvo spravedlnosti a zákon byl připraven standardním postupem, tedy jako vládní návrh.
Zásahy do reprodukčních práv různých skupin jsou v historii poměrně běžnou skutečností. Zkušenosti s takovými eugenickými praktikami má několik evropských zemí. Hrubé porušování lidských práv a snaha regulovat porodnost jsou charakteristické pro totalitní režimy, ale zkušenosti s nimi mají i demokratické státy.
V bývalém Československu probíhala kontrola porodnosti romské populace od roku 1966. Romské ženy podstupující sterilizaci byly motivovány i zvláštním sociálním přínosem.
O tom, že se tato problematika řešila na nejvyšší úrovni, svědčí například usnesení vlády Slovenské socialistické republiky č. 308/1974, které uložilo ministru zdravotnictví “vydat směrnice pro usměrnění antikoncepce u cikánských žen s využitím nejnovějších zkušeností, moderních prostředků a metodik,” ale také usnesení č. 23/1983, v němž byl formulován požadavek “věnovat ještě větší pozornost otázkám plánování rodiny a snižování nezdravé populace.“
Tyto postupy byly samozřejmě v rozporu s mezinárodními úmluvami o lidských právech, k nimž se přihlásilo i tehdejší vedení socialistického státu, ale to nic nemění na tom, že po desetiletí byly tyto postupy na ženách prováděny. Kritika přicházela především ze zahraničí a také Charta 77 v roce 1978 vydala prohlášení, v němž na to upozornila.
Státní politika však tuto oblast nadále rozpracovávala a například v roce 1988 vstoupila na Slovensku v platnost vyhláška o sociálním zabezpečení, podle níž: “Občanům, kteří se podrobili lékařskému zákroku podle zvláštních předpisů (tj. sterilizaci) v zájmu zdravé populace a k překonání nepříznivých životních podmínek rodiny, může okresní národní výbor do jednoho roku od provedení lékařského zákroku poskytnout jednorázový peněžitý příspěvek, popřípadě i věcnou dávku. Jednorázové peněžité dávky se poskytují až do výše 10 000 Kčs. Věcné dávky se poskytují do výše 5 000 Kčs; vyšší částky lze poskytnout jen výjimečně.“
Tato vyhláška platila do září 1990. Kromě peněžitých dávek byly v praxi ženy ke sterilizaci nuceny například výhrůžkami, že jim budou odebrány děti do dětských domovů, že jejich manžel přijde o práci nebo že nebudou mít nárok na lepší bydlení. Podle statistických ročenek vydaných tehdejším Ministerstvem sociálních věcí a zdravotnictví Slovenské socialistické republiky bylo v roce 1987 ze zdravotních důvodů sterilizováno 1823 romských žen a v roce 1988 to bylo 1625 žen.
Právní stav definice sterilizace se po roce 1989 nezměnil, pouze v roce 1994 byly doplněny poměrně obecné pokyny pro získání informovaného souhlasu. Ve Slovenské republice však přetrvávala lékařská praxe, že sterilizace byla doporučována v případě opakovaného porodu (císařský řez). Z výpovědí romských žen vyplývá, že lékaři často prováděli sterilizaci bez dostatečného poučení, například vyžadovali souhlas se zákrokem v době porodních bolestí. Stát nevedl evidenci sterilizací. Změnu přístupu si vyžádala až publikace Tělo a duše (2002) Christiny Zampasové z Centra pro reprodukční práva v New Yorku a Barbory Bukovské z Poradny pro občanská a lidská práva v Košicích.
Společenská debata, kterou tato zpráva ve Slovenské republice rozpoutala, nakonec iniciovala změnu zákona o zdravotní péči v roce 2004. Byly upřesněny podmínky pro získání informovaného souhlasu a významnou změnou je, že sterilizaci nelze provést dříve než 30 dní po podpisu informovaného souhlasu. Přijetím výše uvedené právní úpravy se minimalizoval prostor pro sterilizace v rozporu se zákonem.
Dnes nedokážeme říci, jak velká je skupina žen, které byly sterilizovány v rozporu se zákonem, tj. byly k zákroku vmanipulovány nebo nepochopily, co sterilizace znamená pro jejich další život. V každém případě i po tolika letech existují ženy, které ji vnímají jako trauma, které je negativně poznamenalo na celý život.
Slovenská republika se opakovaně stala terčem kritiky mezinárodních institucí, jako je Výbor OSN CEDAW, který dohlíží na dodržování Úmluvy o odstranění diskriminace žen, Výbor OSN CERD, který dohlíží na dodržování Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace, a Výbor OSN CESCR, který dohlíží na dodržování Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.
V listopadu 2018 vypracovala stanovisko k této problematice také veřejná ochránkyně práv Marie Patakyová, která kromě kritiky předložila také návrh řešení, které by poškozeným ženám zajistilo přístup k účinným opravným prostředkům a přiměřenému odškodnění.
Vzhledem k tomu, že od doby, kdy byly sterilizace prováděny v rozporu se zákonem, uplynulo již několik desetiletí, zůstává prokazování, že žena takový zákrok podstoupila, problematické. To je mimochodem problém i pro odškodnění žen v České republice, kde byl v roce 2021 přijat “Zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám, které byly sterilizovány v rozporu se zákonem”. Vzhledem k tomu, že zdravotnická dokumentace zdravotnických zařízení je archivována 20 let po lékařském zákroku, nelze předpokládat, že by ji stát mohl v případě prokazování nároku na odškodnění použít. Bude nutné zvolit jiný přístup, aby poškozené ženy nebyly znovu traumatizovány.
Nezbývá než doufat, že po parlamentních volbách, které se na Slovensku uskuteční 30. září 2023, vznikne vláda, která bude ochotna se touto problematikou zabývat, a že ženy, které byly na Slovensku sterilizovány v rozporu se zákonem, získají odškodnění.
