Markus Pape, soudnička: Když jde soudce do hloubky aneb případ smrti Roma Ľudovíta K.
Případů sporného policejního násilí s následkem smrti je hodně, a to nejen v
České republice. Stačí si připomenout nedávné, jen z malé časté násilné, avšak
mohutné protesty občanské společnosti ve Spojených státech po zastřelení
černošských mladíků policisty. Jen málokdy se podobné případy dostanou k soudu.
Státní zastupitelství tvrzení zasahujících ochránců pořádku často berou jako
bernou minci. Přímo dotčení v těchto případech naopak už nemohou tvrdit nic.
Jsou mrtví.
V pátek 28. listopadu pokračoval před Okresním soudem v Sokolově proces se dvěma
policisty z Kynšperku obžalovanými z usmrcení Ľudovíta K. z nedbalosti. K činu
došlo začátkem května 2012. Po policejním zákroku napadený zemřel v sokolovské
nemocnici. O případu tragické smrti 33-letého otce tří malých dětí jsem na tomto
serveru informoval například zde a zde.
Důsledné prokazování
Nejdříve shrňme stručně dosavadní vývoj kauzy. Na začátku posudek sokolovského
znalce, který provedl i pitvu zemřelého, způsobil značné průtahy vyšetřování. Ve
svém posudku znalec totiž konstatoval, že jako příčina smrti napadeného se nedá
vyloučit náhlý epileptický záchvat, který podle něho může nastat i u jinak zcela
zdravého člověka. Tím zpochybnil případnou vinu policistů na jeho smrti. Navíc
někteří policejní funkcionáři tvrdili ve svém odborném vyjádření, že zásah
policistů byl zcela „v normě“ a oprávněný i svým rozsahem.
Vyšetřovatel případu z Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS, v
policejním žargonu se jim hanlivě říká „cigáni“, jelikož se zkrátka „gibs“
podobá anglickému slovu gypsies) proto celý rok váhal, zda případ odloží anebo
podá návrh na obžalobu proti policistům. Pak si Robert Pelikán, zmocněnec
poškozených, objednal na vlastní náklady znalecký posudek u pražské 3. fakulty
lékařství University Karlové, která je světoznámá ve svém oboru. Závěrem posudku
třech renomovaných pražských lékařů bylo, že zásah policistů jednoznačně
způsobil smrt Ľudovíta K.
Jelikož všichni zmínění znalci z lékařství před soudem trvali na svém, soudce
oznámil, že si zadá třetí znalecký posudek, který měl rozhodnout, kde ta pravda
je. V měsících říjen a listopad dvakrát sokolovský soud zrušil nařízené jednání.
Už se zdálo, že sotva najde znalce, který by si odvážil sepsat třetí posudek
jako rozhodčí, když se první znalecké posudky odporovaly. Soudce nakonec zvolil
jiné řešení: zadal posudky třech dalších odborníků na jednotlivé sporné detaily
předchozích znaleckých posudků.
V pátek před soudem jako první vystoupil znalec na oční lékařství, který měl
posoudit účinky používaného pepřového na napadeného. Vysvětlil, že obsah
používaného druhu kasru člověka oslepí na určitou dobu a tím mu znemožňuje se
účinně bránit. Vyloučil kauzální souvislost zásahu spreje do očí napadeného s
jeho smrtí.
Stav souboje znalců je 6:1
Následoval výslech znalce na interní medicínu, který řekl: pokud by se paprsek
spreje dostal do úst a následně do hrtanu napadeného, zanechal by tam
prokazatelně stopy. V pitevní zprávě o žádných takových však není zmínka. Podle
znalce odborná literaturu, kterou během mnoha let nastudoval, neuvádí jediný
případ, kde by člověk zemřel po zásahu, při němž byl použit pepřový sprej, pokud
už předtím netrpěl určitou závažnou nemocí anebo neužíval drogy.
I třetí znalec, z oboru neurologie, vyvrátil výše zmíněná tvrzení sokolovského
znalce. Rozsáhlým vysvětlením lékařských poznatků prokazoval, proč pitevní
zpráva i předchozí zdravotní dokumentace vylučuje, že by napadený trpěl závažnou
nemoci, která by se mohla stát spolu s dalším faktorem příčinou otoku mozku
vedoucího k smrti napadeného. Tudíž i tento znalec podporoval závěry pražských
znalců, že policisté zavinili smrt oběti jejich zásahu.
Páteční stání obohatil i výslech prvního svědka, který není Rom ani příbuzný
poškozených, není policista, znalec anebo očitý svědek napadení. Vystoupil na
návrh zmocněnce poškozených, kterého jsem na něj upozornil. K tomu svědkovi,
který je místní z Kynšperku, chodil napadený Ľudovít K. po období deseti let
skoro každý den a svěřoval se mu o své rodinné situaci. Postupem času se z
tohoto svědka, jak sám uvedl, stal náhradní otec Ľudovíta K., který svého
vlastního otce nikdy nepoznal.
Brutální upřímnost svědka
Tím, že otevřeně popsal jak dobré, tak i špatné stránky Ľudovíta K., věrohodně
vyvracel různá tvrzení obžalovaných o údajné nebezpečnosti poškozeného. Tak
například svědek o něm řekl, že se vícekrát rozešel se svou družkou, vždy se ale
k sobě vraceli. Když „pil“, tak jedině v případě, že doma měl problémy, pak byl
i agresivní. Nosil u sebe teleskopický obušek nebo i nůž, avšak vždy jen na
vlastní obranu. Tím, že měl obrovskou sílou a příslušnou figuru, tak si ho často
vytipovali opilci, napadli ho ve třech, ve čtyřech, aby si na něm vyzkoušeli
vlastní sílu a odvahu. V takovýchto situacích se podle svědka musel nějak
bránit, třeba i se zbraní v ruce.
Během výslechu svědka vícekrát nastalo dlouhé ticho v soudní síni, kdy soudce –
překvapen z až brutální upřímnosti svědka – dlouho přemýšlel o případné další
otázce. Hlavně v okamžiku, když svědek potvrdil, že poškozený v opilosti sám
vyvolával konflikty – a přitom neupřesnil, zda tyto konflikty vyvolával svým
fyzickým ustrojením nebo vlastním jednáním. Navíc svědek dosvědčil, že
poškozeného potkal tří hodiny před policejním zásahem u jeho bydliště, kdy
působil klidně, střízlivě a nejevil žádné známky duševní nemoci. Obžalováni
naopak tvrdili, že ho vnímali jako silně opilého člověka, který se choval divně
a potřeboval lékařskou pomoc.
Ani nebezpečný pachatel ani nebezpečí života
Vrcholem soudního stání nakonec byl výslech bývalého operačního důstojníka,
který v osudné noci komunikoval se zasahujícími policisty přes vysílačku. Soudce
mu předehrál zvukové záznamy potvrzující, že se jeden z obžalovaných hanlivě
vyjadřoval o člověku, kterého právě zpacifikovali. Následovaly záznamy
komunikace kolegyně zmíněného svědka, která s ním v osudné noci sloužila na
operačním středisku. A také záznam rozhovoru dispečerky se zdravotním střediskem
v Karlových Varech, kterému v tu chvíli neoznámila aktuální vývoj zdravotního
stavu zadrženého a tím způsobila značné zpoždění příjezdu lékaře na místo činu.
Kdyby se přivolaný lékař od operačního střediska dozvěděl včas o ohrožení
pacientova života, zůstal by tento otec třech malých dětí naživu a dodnes by se
o ně mohl starat.
Proces byl soudem odročen na 22. ledna 2015. Podle soudce však ani tento den
nepadne první rozsudek, jelikož předvolá další svědky. Ač v květnu to budou už
tři roky po smrti poškozeného, nelze než uznat snahy soudce jít do hloubky,
pokud je to třeba – ať to stojí, co to stojí. Zatímco pro poškozené to znamená
zdánlivě nekonečné čekání na pravomocný rozsudek anebo případné odškodnění, v
případě obžalovaných, kteří nadále jsou v policejní službě, se tomu říká
„pomalé, ale jisté vykrvácení“.
