Markus Pape: Jak zemřel Rom Ľudovít K.? Souboj soudních znalců dosud nepřinesl jasnou odpověď

Málokdy se stává, že se soudní znalci, kteří
soudu předložili zcela protichůdné závěry, ostře střetnou přímo v soudní síni.
Přímou konfrontaci znalců nařídil sokolovský soudce Milan Tomeš za účelem
zjistit, který ze znalců má pravdu a zda by byl některý z nich případně ochoten
uznat argumenty druhého znalce.

V polovině října řešil Okresní soud v Sokolově znovu případ smrti romského
dělníka Ľudovíta K. (O případu jsme informovali například zde a zde a zde.) Jak
k ní došlo? V noci dne 5. května 2012 potkala Ľudovíta K. v místním parku
policejní hlídka, která ho podle vlastních slov vyzvala, aby s ní jel na
policejní služebnu, protože se prý „choval divně“. Pan Ľudovít si sice nechal
spoutat ruce, do policejního auta však podle verze obžalovaných nastoupit
odmítl. Dva dny na to zemřel v sokolovské nemocnici na otok mozku.

Pavel H. a Vítězslav N., policisté z Kynšperku nad Ohří, čelí už dva roky
obžalobě pro usmrcení z nedbalosti. Od samého začátku řízení obvinění odmítají.
Oba dva jsou nadále ve službě, přestože Pavel H. byl mezitím obžalován z dalšího
trestného činu, kterého se měl společně s jiným kolegou na příslušnicích
vietnamské komunity.

Kromě příbuzných zemřelého dochází k soudu také starší etnický Čech z Kynšperku,
který byl o loňských Vánocích rovněž brutálně napaden Pavlem H. a jeho dalším
kolegou během zásahu kvůli bagatelnímu sporu. Jan Š. podal na policisty trestní
oznámení, vykoledoval si však ze strany policistů oznámení za křivé obvinění, u
nějž by mu hrozil trest vězení ve výši 3-8 let. Proti tomuto nařčení se ihned
odvolal, načež bylo trestní řízení proti němu náhle zastaveno. V tomto případě
Pavel H. zatím obviněn nebyl.

Ve věci smrti Ľudovíta K. podal zmocněnec poškozených Robert Pelikán (tehdy
ještě jako advokát) jménem dětí zemřelého návrh na odškodnění ve výši milion
korun z důvodu ztráty otce. Od chvíle, kdy se stal ministrem spravedlnosti, se
nechává zastupovat sokolovským advokátem.

Server iDnes.cz, jehož zpravodajové proces navštěvovali jen zřídka, k případu
nedávno napsal, že „s mužem, který odmítl jít s policisty k autu a choval se
jako smyslů zbavený, se policisté dlouho prali (…). Přitom vůbec nebylo jasné,
jestli něco provedl.“ Autor článku serveru zřejmě neví, že uvádí pouze tvrzení
dotyčných policistů a že oni sami po incidentu ve svém záznamu o zásahu neuvedli
žádná vlastní zranění, která by utrpěli během „rvačky“, ani nic podobného
později nedoložili lékařskými zprávami. Podle jejich slov vyvinul poškozený
výjimečnou sílu. Tím pádem se poškozený jen bránil, aniž někomu způsobil újmu,
což svědčí o zcela jednostranném boji anebo lépe řečeno o napadení ze strany
příslušníku policie.

Hlavní spor se vede ohledně příčiny smrti

Dne 19. října 2015 proti sobě stanuli dva soudní znalci ze sokolovské nemocnice
a další dva z pražského ústavu soudního lékařství. Ještě před zahájením stání se
na chodbě soudu přátelsky pozdravili a vyměnili si zdvořilostní fráze. Pak
vstoupili do soudní síně, kde na žádost soudce půl hodiny studovali odborná
vyjádření podaná v minulých měsících u soudu v jejich nepřítomnosti. Jakmile
začalo samotné jednání, šli soudní znalci tvrdě do sebe – a to jak se říká
lidově: bez servítků.

Nejdříve ovšem vypovídal další, zřejmě poslední, znalec navržený obhajobou.
Absolvent farmakologie úvodem namítl, že mu sokolská nemocnice neposkytla
zdravotní dokumentaci, přestože o ni požádal. (Skutečný problém však spočíval v
tom, že obhájce, který si jeho služby objednal, mu ji neposkytl, takže
farmakolog vlastně ani neměl k dispozici podklady, které měl jako znalec
posoudit). Znalec tvrdil, že z toho, co viděl, vychází najevo, že lékaři
pacientovi, kterého jim sanitka v noci dovezla, nepodali léky proti otoku, které
mu mohly zachránit život. Zároveň probral účinky různých podaných léků, které by
mohly ovlivnit stav zraněného. Nevysvětlil však, jak je možné, že se k věci
vyjadřuje bez nahlížení do zmíněné dokumentace.

Pak začal výslech zmíněných soudních znalců. „Trváme na svém posudku v plném
rozsahu.,“ konstatoval Jiří Hladík, přednosta kliniky Ústavu soudního lékařství
Fakultní nemocnice Vinohrady. Mezi zákrokem policistů a úmrtím poškozeného vidí
přímou souvislost vzhledem k tomu, že „podle dostupných informací se u něj
příznaky žádných chorob neprojevovaly". Rozhodující byl podle něj moment, kdy
policisté Kašpara se spoutanýma rukama fixovali v poloze na břiše pomocí
teleskopických obušků a ztížili mu dýchání. Dušení pak způsobilo zástavu
dýchání, tím i otok mozku a následně smrt poškozeného.

Přednosta Ústavu soudního lékařství: „O čem se tady vůbec bavíme?“

Hladíkův kolega Jan Šturma, anesteziolog a bývalý ředitel vinohradské nemocnice,
souhlasil s výše popsaným, tak striktní ale nebyl. Podle jeho názoru nelze
vyloučit ani další možné příčiny smrti, v předložených podkladech jim však nic
nenasvědčuje. „Nejpravděpodobnější verze příčiny smrti – tedy na 99 procent – je
udušení.“ Hladík to později ještě komentoval řečnickou otázkou: „O čem se tady
vůbec bavíme? Teoreticky by mohl zemřít i otravou cyankáli, to by se však
zjistilo během pitvy. “

Šturma ještě dodal, že je teoreticky možné, že poškozený, u kterého nikdy nebyla
zjištěná epilepsie, mohl při zásahu dostat spontánní lehký epileptický záchvat,
jak tvrdili soudní znalci ze Sokolova Rudolf Macháček a Tereza Balcarová. Ani
ten by však podle Šturmy sám o sobě nemohl způsobit smrt zdravého člověka. A i
kdyby došlo k těžkému epileptickému záchvatu, „ten nelze nepoznat“, upozornil
Šturma. Žádné odpovídající symptomy však policisté nikde ve svých výpovědích o
incidentu nepopsali.

Také Macháček před soudem trval na svém původním posudku. Tvrzení pražských
znalců, že „by smrt poškozeného přímo způsobili policisté“ označil za pouhou
spekulaci. „Stejně tak můžeme vytvořit celou řadu dalších hypotéz. Poškozený
mohl například trpět srdeční chorobou," oponoval.

Podle sokolovského znalce tedy neexistují nezvratné důkazy o dušení poškozeného,
jako například krevní výrony pod poplicnicí či osrdečníkem. V reakci na to mu
Hladík přečetl úřední záznam o zákroku sepsaný policistou Pavlem H. den po
nočním zásahu, kde tvrdil, že měl poškozený na konci zákroku fialové rty, což je
jeden z typických symptomů dušení. Nutno dodat, že Hladík nebyl u pitvy a
zmíněné krevní výrony pod poplicnicí či osrdečníkem mohl Macháček jako lékař,
který tělo poškozeného pitval, klidně zamlčet ve své pitevní zprávě.

Macháček se rovněž vyjádřil k možnosti, že Ľudovít K. jako aktivní sportovec byl
pod vlivem anabolik, čemuž podle jeho slov napovídala řada okolností. Na srdci
Ľudovíta K. se navíc našly změny, které mohou tuto teorii potvrzovat. Podle
Hladíka by však ani pravidelná konzumace anabolik sám o sobě nemohl u
poškozeného způsobit náhlou smrt.

Aby svůj odborný názor před kolegy ze Sokolova ještě zdůraznil, zmínil se Hladík
o popravách v pankrácké věznici, kde dušení provazem také vedlo nejdříve k otoku
mozku a nakonec ke smrti odsouzeného, který byl jinak zcela zdravý. Macháček pak
už značně znervózněl, což bylo dobře poznat například ve chvíli, kdy k obhajobě
použil příběh z vlastní rodiny. Sám je podle vlastních slov také obézní a občas
si hraje s dcerou. On leží na břiše a ona na něm. A přestože dcera váží 50 kilo,
ani jednou mu prý z toho nebylo špatně. (Komentář Hladíka k tomuto příběhu se
zde bohužel nedá publikovat.)

Není divu, že obhájce Macháček se nakonec musel uchýlit k takto nejapné
argumentaci. Kdyby se prokázalo, že znalec své závěry záměrně zfalšoval ve
prospěch podezřelých, mohl by přijít o licenci nebo být dokonce být obžalován z
trestního činu.

Soudce odročil hlavní líčení na 14. prosinec, kdy zazní závěrečné řeči a zřejmě
i prvoinstanční rozsudek – tři a půl roku po smrti Ľudovíta K.