Kdo reprezentuje Romy v Evropě? Bude Evropský romský institut půdou pro kariéristy nebo fórem pro budoucnost?

Finančník, miliardář a filantrop, zakladatel nadace Open Society George Soros ohlásil nedávno spolu s Radou Evropy nové kroky k založení Evropského romského institutu (ERI). Tato iniciativa vyvolala bouřlivou diskusi – část aktivistů a odborníků se proti nové instituci ostře vymezuje, jiní ji vítají.

Polemika se točí kolem zcela zásadních otázek: Kdo reprezentuje Romy v Evropě? Je tu taková instituce? Je potřebná? Kdo má právo ji případně vytvořit? Spolupracují dostatečně organizace mezi jednotlivými evropskými zeměmi? A jaký charakter takový institut má mít – má být kulturním fórem nebo reprezentací politickou?

Podle Sorose usilují evropští Romové „už čtyři desítky let o zřízení institutu, jenž by jím poskytl prostor, kde by mohli představovat svou hudbu, umění a jedinečné tradice“.

A institut charakterizuje takto: „Zaprvé by měl sílu vzdělávací, mohl by tedy nahlodávat negativní stereotypy, jimiž je Evropa ještě stále nasáklá. Zadruhé by se plně rozvinutý Evropský romský institut mohl stát mocným zdrojem sebeúcty. Plnil by roli důležitého symbolu – a symboly jsou skutečně důležité, jako je důležitá i schopnost vyprávět svůj příběh svým vlastním jazykem. Takový institut by také mohl zkoumat způsoby, jakými romský život utvářel jiné kultury a směry i jak jimi byl naopak utvářen, přičemž by kladl důraz na podobnosti i odlišnosti. Nejdůležitější je ale asi fakt, že by poskytl určitý středobod, ke kterému by romské děti mohly upřít své zraky a získat pocit přináležitosti a hrdosti.“

Udělá z Romů nanejvýš tolerované baviče

S ostrou kritikou návrhu na zřízení ERI přišel například profesor romistiky na univerzitě v Manchesteru Yaron Matras.
Podle něj jde ERI proti snaze budovat evropskou romskou politickou reprezentaci. „Místo toho jsou nyní Romové postaveni do pozice umělců a bavičů, což je oblast, ve které byli Evropany vždy přijímáni a kde jsou pro majoritu menším ohrožením,“ píše Matras.

Tvrdí, že ERI je především lákadlem pro „úzký okruh mladých aktivistů, kteří doufají, že urychlí svůj kariérní postup tím, že získají vlivné zaměstnání na základě svého romského původu… a chtějí profitovat z vlny evropských dotací na romské projekty v následujících letech a napodobovat uznávané výzkumníky, kteří se díky této síti významně projevili na poli evropských politických institucí.“

A pak je tu ještě druhá významná skupina, která ERI podporuje: „Lidé okolo romských programů Open Society Fundation, kteří díky finanční síle získali přístup do nejvyšších vrstev politické moci na evropské úrovni, se snaží posílit odkaz George Sorose ve chvíli, kdy byla většina jeho romských aktivit ukončena a kdy dekáda romské inkluze skončila pouze s málo jasnými výsledky.“

Matras shrnuje: „V podobě, v jaké je institut navržen, se bude jednat o netransparentní útvar fungující pomocí konexí s finanční a politickou mocí, postrádající řádnou odpovědnost. Jeho strukturu budou tvořit samozvaní jedinci s omezenými zkušenostmi.“

Romská kultura jako boj s předsudky

Zcela odlišně vidí smysl ERI německý aktivista a předseda Ústřední rady Sintů a Romů Romani Rose. Ten se ke vzniku ERI vyjádřil společně se Zeljko Jovanovičem, ředitelem Roma Information Office. 

„Romské umění, jazyk a tradice představují nejsilnější propojení mezi 12 miliony Romy v Evropě. Romská kultura výrazně obohacovala evropské civilizace po staletí. Právě nyní, v době, kdy tolik věcí evropské občany a země od sebe odtrhuje, může ERI využít moc kultury k boji proti trvajícím předsudkům a odpovědět na ně představením pozitivní identity Romů a Sintů,“ píšou autoři.

A dodávají: „ERI bude veřejným prostředníkem, který bude představovat talent a bohatství romského umění, kultury a historie a demonstrovat, jak Romové přispěli k evropské kultuře.“

Podobně se na ERI dívá i skotský profesor Colin Clark. „ERI pomůže romským komunitám získat si v Evropě pozornost naprosto odlišným způsobem než v obvyklém negativním smyslu. Kromě kreativního a uměleckého zaměření bude institut radit Radě Evropy v politických a ekonomických otázkách a romští učitelé, představitelé a aktivisté tak budou pro jednou ovládat pódium, mikrofony a kamery,“ píše Clark.

A považuje za smutné, že proti vzniku institutu se postavilo Evropské Fórum Romů a Travelerů (ERTF). Podle něj jsou totiž Sorosovy plány „povzbudivé, optimistické a dokonce vizionářské. Všechny tyto elementy v životě většiny evropských Romů již dlouho chyběly. Ve zkratce řečeno: Je čas pádu gádžovské nadvlády, je čas budování nového romského paradigmatu.“

Kultura nebo politika?

Evropské Fórum Romů a Travelerů (ERTF) funguje už deset let ve Štrasburku a dělá si nárok na to, že reprezentuje evropské romské komunity. Podobně jako vznikající Evropský romský institut (ERI) spolupracuje s Radou Evropy. A zdá se, že v novém institutu cítí konkurenci. A nedokáže si vysvětlit, proč Rada Evropy připravuje novou evrospkou romskou organizaci, aniž by to s ERTF konzultovala.

Ve svém stanovisku ke vzniku nového institutu ERTF píše:

„ERTF vítá všechny iniciativy, jejichž cílem je představit pozitivní obraz Romů a které ukazují jejich kulturu v příznivém světle. Nelíbí se nám ale, že neformální jednání na téma vytvoření ERI jíž očividně nějakou dobu probíhají, aniž by do debat byla zahrnuta naše organizace. Z toho důvodu iniciativu na vytvoření Evropského institutu nemůžeme podpořit.“

Podle ERTF by kulturní instituce měly působit v rámci jednotlivých zemí: „Romská kultura musí zůstat vlastnictvím romských komunit a kulturní aktivity by se měly odehrávat na národní úrovni, nikoliv být centralizované pod správou mezinárodních politických organizací.“

Jádro argument ERTF je obsaženo v následujícíc tezi: „Národní romské kulturní organizace by neměly nahradit romskou politickou reprezentaci. Měly by to být instituce, které se zabývají kulturou, uměním a médii. Jinak riskujeme, že změníme zaměření politického diskurzu – z boje za emancipaci na kulturní témata.“