Štěpán Ripka: Co je sociální bydlení a proč ho potřebujeme

Když
se starostka Obrnic Drahomíra Miklošová dozvěděla, že její obec letos
nedosáhne na státní podporu vstupních bytů, bylo to pro ni velké
zklamání. V posledních letech koupila v dražbě několik vybydlených
obrnických paneláků, na které si brousili zuby podnikatelé s chudobou.
Nyní čeká, až paneláky bude moci opravit či zbourat a místo nich
postavit třeba malé domky. Starostka ví, že bytová politika její obce
musí vycházet z potřeb občanů, a ti potřebují sociální byty. V tomto
smyslu hovoří i zákon o obcích. Proto chce dělat sociální bydlení,
které však v ČR bohužel zatím neexistuje.

Jediná dotace na
sociální byty jsou dnes vstupní byty z programu podporovaného bydlení
ministerstva pro místní rozvoj (MMR). Pro starostku Miklošovou a mnoho
dalších starostů však tento program není použitelný. První problém je,
že musí jít o byty, takže nemůže financovat původní projekt malých
domků. Projektant proto panelák v Obrnicích na papíře zboural a pak
„položil“ nový: původně plánované domky musel propojit chodbou. Další
problém byl s kofinancováním. Dotace sice říká, že hradí až 100%
nákladů, ale když si v Obrnicích a dalších obcích spočítali náklady
tak, aby výsledný byt splňoval všechny požadované parametry (například
energetická třída B), vyšlo jim, že by museli doplácet 50% ze svého
rozpočtu. Na to peníze nemají, a to bez ohledu na to, kdo bude v těchto
bytech bydlet. Její paneláky nadále čekají. Nyní je na tahu vláda.

Proč potřebujeme sociální bydlení

Naši
politici se od začátku 90. let nedohodli, co je sociální bydlení. A to
je problém, protože sociální bydlení potřebujeme všichni. Já osobně ho
potřebuji, protože chci žít v mírumilovné společnosti, kde se bohatí
nemusejí zavírat do oplocených zón s ostrahou před chudými, zdraví před
nezdravými, tzv. normální před tzv. nenormálními. Prostorová segregace
v České republice i všechny návrhy na podporu ústavů a ubytoven spějí
ke konfliktům a vymizení veřejného prostoru.

Sociální bydlení
potřebuje vláda, aby mohla čerpat evropské dotace v příštím
programovacím období.  To, že nemáme zákon o sociálním bydlení a tím
pádem „nevíme“, co sociální bydlení je, nám neusnadňuje ani vyjednávání
o pravidlech veřejné podpory. Sociální bydlení se totiž v rámci veřejné
podpory běžně nezvažuje, takže členské státy jej mohou v dané obci
dotovat i nad rámec omezení peněz veřejné podpory tzv. pravidlem de
minimis. Potřebují jej města, která odpovědně řeší svou sociální (a
tudíž i bytovou) politiku. Obce se také nepohrnou do podpory
samostatného bydlení osob, které potřebují podpůrné služby či péči,
když není od státu dostatečně garantováno dlouhodobé poskytování těchto
služeb.

Sociální bydlení potřebují i sociální pracovníci,
kteří nejsou schopni sehnat dostupné a kvalitní byty pro své klienty.
Orgány sociálně-právní ochrany dětí, které stále odebírají z
fungujících rodin děti do institucionální péče kvůli nedostupnosti
bydlení.

Sociální bydlení však potřebují především všichni lidé,
kteří nemají domov. Čím dál více seniorů nemá dostatek prostředků na
zajištění důstojného bydlení. Bez domova jsou i všichni lidé žijící v
ústavech. Praxe rozpouštění ústavů ukazuje, že když se lidem, o které
se dosud v ústavech pečovalo kolektivně, dá domov a individuální
podpora, zvládají své nemoci, postižení či situace daleko lépe. Některé
ústavy se v posledních letech začaly vydávat směrem
deinstitucionalizace a podpory osamostatňování jejich klientů a dostaly
se ke komunitním formám bydlení v menším počtu lidí. Nyní je na pořadu
další krok – pustit klienty do bytů, kam podpora dojde za nimi. Byty
však na to nejsou.

Sociální bydlení potřebují i rodiny, které
nemohou kvůli diskriminaci bydlet za rozumnou cenu v bytech, ale jsou
nuceny přežívat za lichvářské peníze, vtěsnány na jeden pokoj na
ubytovně.

Co je sociální bydlení

Sociální
bydlení zvyšuje samostatnost nájemníků. Díky tomu, že pracuje s
jednotlivci, poskytuje právě tu podporu a péči, kterou potřebují. Proto
je také ve výsledku levnější, než kolektivní pobytové formy péče a
dohledu, jako jsou ústavy, nemocnice, ubytovny, domovy či věznice.
Sociální bydlení rozhodně nespěje k tomu, aby se stát staral o co
největší počet lidí, kteří pak nebudou mít zodpovědnost sami za sebe. K
tomuto cíli směřuje daleko spíše podpora kolektivních forem bydlení, ze
kterých je čím dál složitější se dostat do samostatného života a do
společnosti.

Nutný je zákon o sociálním bydlení, jelikož žádná
jiná úprava sociálního bydlení není schopna jednoznačně a dlouhodobě
garantovat zapojení všech relevantních subjektů do řešení situací
konkrétních lidí, ohrožených nedostatečným bydlením. Garantem práva na
bydlení by měl být stát. Toto právo by měl realizovat prostřednictvím
obcí, samosprávných celků.

Sociální bydlení je komplex nástrojů
poskytujících pomoc domácnostem, které si bydlení nejsou schopny
zajistit samy. Důstojné bydlení je základním lidským právem, jež by
nemělo být za žádných okolností nikomu upíráno nebo podmiňováno.
Sociální bydlení musí poskytovat dostatečnou právní jistotu, tak aby
vyhovovalo nároku na bezpečný a dlouhodobý domov. Nemělo by přispívat
ke stigmatizaci lidí, kteří jej využívají, a mělo by umožňovat
udržování sociálního kontaktu nezatíženého místem, na kterém se
nachází. Je třeba určit základní standardy, jež sociální bydlení musí
splňovat. Fyzická podoba sociálního bydlení musí odpovídat nárokům na
běžný život domácnosti a potřebám jejich jednotlivých členů.

Vznikla Platforma pro sociální bydlení

Nevíme,
co sociální bydlení je, a proto jej ani nemůžeme podporovat. To je
nejčastější závěr všemožných diskusí s veřejnou správou. A přitom je to
právě stát, kdo měl sociální bydlení už dávno definovat. V minulosti k
tomu měl již mnoho příležitostí za různých vlád. Odborníci a neziskové
organizace již několikrát pracovali na návrzích, které byly později
smeteny ze stolu. Naposledy mělo na sociálním bydlení pracovat
ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) spolu s ministerstvem práce a
sociálních věcí (MPSV) při přípravě komplexního řešení sociálního
bydlení.

Místo toho MMR pracovalo na plánech výstavby a
podpory ubytoven. Analytickou část materiálu pak projednávalo tak, že
sezvalo účastníky připomínkového řízení (pozvalo pouze ty, od kterých
nečekalo otevřenou kritiku), každému z nich dalo pět minut, aby řekl
své připomínky. Na připomínky nijak nereagovalo a jednání uzavřelo s
tím, že za všechny podněty děkuje a že připomínkové řízení končí. Nic
nenasvědčuje tomu, že by se situace měla zlepšit při přípravě návrhové
části tohoto materiálu nebo při přípravě všech dalších koncepcí a
legislativy sociálního bydlení (která se stále odkládá). Sociální
bydlení v České republice není a samo nevznikne.

Vzali
jsme proto iniciativu do svých rukou a založili Platformu pro sociální
bydlení. Jsme uskupením neziskových organizací, zástupců veřejnosti a
odborníků. Vycházíme z principů, které před rokem na Národním setkání
lidí žijících v sociálních bytech definovali uživatelé sociálních bytů.
Ty již nyní některé neziskové organizace bez podpory státu provozují.
Jako platforma si klademe za cíl v dohledné době v České republice
definovat a podpořit zavádění sociálního bydlení a spolupracovat na
něm.

Vyzýváme veřejnou správu ČR a konkrétně ministra pro
místní rozvoj Kamila Jankovského a ministryni práce a sociálních věcí
Ludmilu Mullerovou, aby nám umožnili přístup na veškerá jednání
týkající se sociálního bydlení. A to i na jednání, která doposud
veřejnosti otevřena nebyla. Budeme vstupovat do všech příprav státních
regulací, koncepcí, legislativy a dotačních programů týkajících se
sociálního bydlení. Nebudeme dalším připomínkovým místem v procesech,
které v posledních letech nikam nevedly.

Aktuálně chceme
připravovat spolu s MMR a MPSV návrhovou část komplexního řešení
sociálního bydlení. „Sociální bydlení“ jsou dvě slova. Sociální oblast
má na starosti MPSV. Bydlení má na starosti MMR. Zatím se nepodařilo
tato dvě slova smysluplně spojit. Členové platformy pro sociální
bydlení je spojovat umějí. A proto má platforma spolu se zmíněnými
ministerstvy již od začátku návrhy připravovat. První schůzka k
přípravě návrhové části se uskuteční již 3. 6. a jsme přesvědčeni, že
bychom se jí měli účastnit.

Nabízíme technickou pomoc při
přípravě návrhů (v rámci námi organizovaných pracovních skupin českých
i zahraničních organizací a odborníků) a také zprostředkování potřeb a
preferencí budoucích uživatelů sociálních bytů v ČR, se kterými budeme
konzultovat návrhy. Sociální bydlení tak bude definováno na základě
zkušeností organizací a odborníků, potřeb veřejnosti a konkrétních
lidí, pro které je určeno.

Členství

Zakládajícími
členy Plaformy pro sociální bydlení jsou: IQ Roma servis o.s., Vzájemné
soužití o.s., Centrom o.s., Štěpán Ripka, Armáda spásy, Český helsinský
výbor, ROMEA o. s. a Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity.
Nyní bychom rádi pozvali ke vstupu do Platformy zainteresovanou
veřejnost, neziskové organizace a všechny další instituce, které také
potřebují sociální bydlení a ztotožňují se s ustavujícím prohlášením Platformy pro sociální bydlení a se stanovami. Zájemci nechť kontaktují koordinátora na jan.milota@iqrs.cz

Autor je mluvčím Platformy pro sociální bydlení, sociolog