Štěpán Ripka: Ministerstvo pro místní rozvoj by chtělo platit segregaci z evropských peněz
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) by podle náměstka Miroslava Kalouse (ODS)
rádo z evropských peněz určených na předcházení sociálnímu vyloučení stavělo a
provozovalo tzv. sociální ubytovny. Základním požadavkem pro evropské dotace
přitom je, že projekty nesmějí podporovat segregaci. Není jasné, jak se
ministerstvo chce s tímto problémem vypořádat, když umísťování lidí do ubytoven
jednoznačně segregační je.
Ze zahraničních výzkumů víme, že výstavba alternativního bydlení pro lidi bez
domova způsobuje lokální vychýlení trhu s byty. Ubytovny se zaplňují dalšími a
dalšími lidmi, které by majitelé standardních bytů v případě neexistence
ubytoven vzali do nájmu. Jejich byty tak zůstávají prázdné, zatímco počet
bezdomovců se zvyšuje. Přeneseno do plánů MMR: pokud se v obci postaví nové
ubytovny, bude v nich nakonec bydlet velká část lidí, kteří by v případě
neexistence ubytoven bydleli ve standardních nájemních bytech. Prostorově
integrované nájemní byty tak budou zůstávat prázdné, zatímco čím dál více lidí
bude soustřeďováno v segregovaných ubytovnách.
Hodnocení (evaluace) slovenského programu výstavby nájemních bytů nižšího
standardu pro Romy ukázala, že nová výstavba nepřispěla k integraci, protože v
70% zachovávala prostorové vyloučení Romů a v 20% dokonce prohlubovala
segregaci.
Samosprávy navíc nekontrolovaly stavební firmy a netrvaly na odstranění
stavebních nedostatků a často kolaudovaly nevyhovující byty. Nekvalitně
postavené byty pak rychle podléhaly zkáze, což přiživilo mýtus, že Romové si
neváží svého bydlení. Výstavba holobytů na Slovensku tedy spíše segregaci
prohlubovala, stejně jako posilovala předsudky vůči Romům.
Již v únoru MMR zveřejnilo výzkum tzv. sociálních ubytoven, který se měl stát
hlavním argumentem pro podporu výstavby ubytoven. Výzkum jako nekvalitní a
tendenčně a neeticky zpracovaný napadla v otevřeném dopise řada akademických
pracovišť a organizací a signatáři nabídli ministerstvu podporu při přípravě
sociálního bydlení.
Ministerstvo nabídky nevyužilo a signatáře do připomínkového řízení nepozvalo a
také odpovědělo, že výzkum je pouze „dílčím podkladem“. Nakonec však MMR na
základě kritiky výzkumnou zprávu do analytické části řešení sociální bydlení
nezahrnulo. Bílé místo však ničím nenahradilo, byť výzkumů o negativních
stránkách ubytoven je hned několik. Nyní ministerstvo nemá pro podporu výstavby
ubytoven žádné další argumenty, stavět však chce dál.
Jediným argumentem, který ministerští úředníci společně s náměstkem Kalousem
opakují, je, že ubytovny chtějí stavět, aby pomohli lidem, kteří by jinak
skončili na ulici. Několikrát však byli upozorněni na to, že je to přesně
naopak: nově vzniklé ubytovny budou vysávat další a další lidi ze standardních
bytů. Kolik ubytoven se postaví, tolik v nich bude bydlet lidí. A cesta z
ubytovny na ulici vede daleko rychleji, než z dobrého bytu.
Ubytovny jsou jednoznačně součástí problému sociálního vyloučení, a tak není na
místě je stavět v rámci prevence, a to ani z českých ani z evropských peněz.
Opravdové komplexní řešení sociálního bydlení a příprava na příští programovací
období evropských fondů budou vyžadovat přijetí zákona o sociálním bydlení.
Jediným fungujícím řešením bezdomovství je organizované zajištění běžného
bydlení s dostatečnou právní jistotou nájmu, na něž navazuje podpora přiměřená
potřebám a preferencím uživatelů bytů.
Článek, který vyšel v Právu 7. 5. 2013, zveřejňujeme s laskavým svolením
autora. Štěpán Ripka je sociolog, badatel, který se dlouhodobě zabývá bytovou problematikou obcí a nízkopříjmových domácností.
