Štěpán Ripka: Místo sociálního bydlení antisociální ubytování
Vláda
má připravit návrh řešení sociálního bydlení, ministerstvo pro místní
rozvoj však místo toho plánuje stavět antisociální ubytovny. Přitom je
již několik desetiletí známé, že ústavy a zařízení, které ve jménu
péče, úspor, či zásluhovosti segregují vybrané skupiny lidí, škodí celé
společnosti. MMR chce nyní segregaci prohlubovat a dokonce uvažuje, že
k tomuto účelu použije evropské peníze na prevenci sociálního
vyloučení.
Dnes se v připomínkovém řízení projednává
analytická část Komplexního řešení sociálního bydlení, jehož předložení
uložila vláda MMR a Ministerstvu práce a sociálních věci. Část tohoto
materiálu jménem „Sociální ubytovny jako dlouhodobé bydlení pro
sociálně slabé“ jsem již dříve kritizoval spolu s řadou akademických
pracovišť a organizací. Výzkumu, který trval deset měsíců a během
kterého tazatelky neudělaly nic víc, než šest rozhovorů, jsme vytýkali
především to, že situaci na ubytovnách zjišťovaly od majitelů a
provozovatelů, kteří na ubytování chudých vydělávají, a neobtěžovaly se
zeptat lidí ubytovaných, případně těch, kteří jim poskytují pomoc.
Výzkum prezentoval závěry, které nebyly nijak podloženy a některé z
nich přímo odporovaly předloženým datům. Výsledkem kritizovaného
výzkumu bylo, že ubytoven se nemusíme bát. A zbýval jen krůček k tomu,
aby se ubytovny mohly začít stavět.
Analytická část řešení
sociálního bydlení, která se dnes projednává v Domě odborových svazů,
však již kritizovaný výzkum neobsahuje – MMR se pravděpodobně po silné
kritice neodvážilo tento text do materiálu zařadit. K ubytovnám je tak
v materiálu naprosté minimum informací, a to je chyba. Ministerstvo je
totiž chce stavět, nyní však již bez argumentů. Spolu s akademiky jsem
ministerstvu nabízel pomoc při přípravě sociálního bydlení, do
připomínkového řízení jsme však pozváni nebyli, asi proto, že bychom
byli k plánům ministerstva kritičtí.
V minulém článku v LN ze
dne 19. 4. jsem představil obecné argumenty proti ubytovnám. Nyní se
budu krátce věnovat výzkumům ubytoven v ČR, které ministerstvo
opomnělo, ale v analytické části by se měly poznatky z nich rozhodně
objevit. Nejdřív však, co nevíme. Především stát netuší, kolik je v ČR
ubytoven, jaká je jejich územní distribuce, kdo je provozuje, či jaké
jsou na nich podmínky. Navrhovat stavbu dalších ubytoven ve chvíli, kdy
tato data nemáme, je už samo o sobě absurdní.
Víme spolehlivě,
že ubytovna v drtivé většině případů funguje jako poslední štace.
Badatelé, kteří v jedné jihočeské obci v nedávném výzkumu sledovali
bytové trajektorie 73 místních lidí, zjistili, že pouze třem z nich se
podařilo v posledních letech získat běžný nájem v obecních bytech,
přitom v této obci je volných bytů dost.
Náklady na provoz
ubytoven jsou obrovské. Proto také velká část obcí už neprovozuje
holobyty. Provoz tzv. „Azyláku“ v Bílině, ve kterém bydlelo vloni 27
lidí (včetně šesti dětí), město stál ročně 2,2 milionu Kč. Náklady
čítaly 5 x plný úvazek strážného (1 487 tis. Kč; pro pokrytí
24-hodinové služby), 1 úvazek správce (392 tis. Kč), náklady na opravy
včetně revizí (261 tis. Kč) a poplatky za teplo (cca 50 tis. Kč; MěÚ
platí vytápění neobsazených místností). A to nepočítáme další přímé
náklady spojené se segregací a sociálním vylučováním, jako je
institucionalizace dětí (250 tis. ročně za každé dítě), vězeňský systém
(270 tis. Ročně za každého vězně), zvýšená nemocnost spojená s
nevyhovujícím bydlením a další. Bílina i proto uvažuje o tom, že by
namísto ubytovny zřídila tréninkové byty a stát by se měl v Bílině
inspirovat.
Podle výzkumu ubytoven v Ostravě nedodržují majitelé
ani předpisy platné pro ubytování, a tak jsou například celé rodiny
nuceny bydlet v jednom pokoji. Nemají žádnou právní jistotu nájmu,
takže se celá rodina může ze dne na den octnout na ulici bez náhrady.
Obývaný prostor také podle výzkumu neposkytuje dostatek soukromí ani
bezpečí, rodiny žijí v jednom pokoji společně s dětmi, s jinými
rodinami užívají WC, kuchyňku. Ubytovny jsou navíc na okrajích měst, a
tak nemohou jejich obyvatelé udržovat normální sociální vztahy s lidmi
venku.
Je několik dalších výzkumů, které by měly být při přípravě
řešení sociálního bydlení brány v potaz. MMR však před těmito
zjištěními zavírá oči, aby mohlo pokračovat ve svém stavebním plánu. Za
signatáře otevřeného dopisu a vznikající Platformu pro sociální bydlení
bych rád zopakoval nabídku podpory pří přípravě řešení sociálního
bydlení. Jediným fungujícím řešením bezdomovství je běžné bydlení s
podporou.
Článek, který vyšel v Lidových novinách dne 7. 5. 2013, přebíráme s laskavým svolením autora.
Autor je sociolog
