Petr Uhl: Český stát rozhodl, že zpráva AI o diskriminaci Romů je nepravdivá
Romské děti tvoří téměř třetinu žáků dříve zvláštních škol, přestože Romů
žije v České republice méně než tři procenta. Uváděla to zpráva světové
organizace na ochranu lidských práv Amnesty International (AI) z loňského února,
nazvaná „Chce to více snahy – etnická diskriminace romských dětí v českých
školách“.
Podle AI a podle mnoha dalších zpráv za posledních dvacet let,
včetně těch, které jsem napsal nebo podepsal já jako zmocněnec vlády Miloše
Zemana pro lidská práva v letech 1998 – 2001 a které česká vláda vzala na vědomí
nebo i schválila, přetrvává v České republice diskriminace romských dětí ve
školách. Romové se podle AI potýkají s diskriminací i v hlavním vzdělávacím
proudu a vládě se nedaří vypořádat se s podjatostí vůči Romům, v české
společnosti hluboce zakořeněnou.
"Rozšířená segregace romských dětí je
hrůzným příkladem systematické podjatosti. Školy vedou děti k nenávistné
diskriminaci od útlého věku," řekl ke zprávě AI její generální tajemník Salil
Shetty. Problém považuje za velmi hluboký.
Tehdejší ministr školství
Marcel Chládek zprávu AI loni v dubnu odmítl. Bez uvedení jediného argumentu
řekl, že je založena na nepravdivých údajích.
Tehdejší ministr školství
Marcel Chládek zprávu AI loni v dubnu odmítl. Bez uvedení jediného argumentu
řekl, že je založena na nepravdivých údajích. Předseda vlády Sobotka navrhl 29.
května 2015 prezidentovi, aby Marcela Chládka z funkce ministra odvolal, což
Miloš Zeman 5. června učinil. Ústava je v tomto punktu jasná, bohužel jen v
tomto punktu.
To jen na okraj, aby si někdo probůh nemyslel, že
prezident se nedokáže zastat ministra, který umravňuje „nepřizpůsobivé“, říkám
s ironií, ale s ironií hodně trpkou, protože se v období německého národního
socialismu (nacismu) nepřizpůsobiví, německy zvaní unanpassungfähig, fyzicky
likvidovali v koncentračních táborech. Ostatně premiér Sobotka uvedl důvody
Chládkova odvolání dost mlhavě, o diskriminaci Romů a segregaci ve vzdělávání
vůbec nehovořil (a asi na to ani nemyslel). Tehdejší ministrovu podporu
stávající segregaci v praktických školách a i v hlavním vzdělávacím proudu a ani
trvalý statečný odpor Miloše Zemana ke společnému (inkluzivnímu) vzdělávání
nikdo nezpochybňuje, to by nikdo nedovolil.
České školství je už 20 let
předmětem mezinárodní kritiky
Značná část mé agendy ve funkci zmocněnce
vlády pro lidská práva tvořila diskriminace Romů obecně a segregace a
diskriminace romských dětí ve školství zvláště. Většina vlády Miloše Zemana byla
„česky“ tradiční, tedy konzervativní a národovecká, Listinou základních práv a
svobod a mezinárodními závazky v oblasti moderní evropské ochrany lidských práv
nepolíbená. Těžko jsem prosazoval, aby vláda diskriminaci Romů uznala jen jako
fakt, což byl předpoklad k jejímu postupnému odstraňování. Ale několikrát jsem
to i u Miloše Zemana prosadil, díky méně konzervativním členům vlády jako byli
Pavel Rychetský, Jan Kavan, Miloš Kužvart, Pavel Dostál a Vladimír Špidla.
Vláda Miloše Zemana zdědila mačismus a paternalismus snad po všech vládách z let
1898 – 1998, tedy už od dob předlitavské vlády Františka Thuna – Hohensteina.
Měl jsem ale na takové české tradice účinný lék: byla to hrozba, že „nás“ (tedy
ČR) „takhle“ nevezmou do Evropské unie, jak hlavně z Francie a z Německa hrozilo.
Bylo to totiž těsně před přijetím republiky do EU, o něž vláda Miloše Zemana
velmi stála. V Unii, v jejím Schengenu jako ve společném prostoru pro volný
pohyb lidi, zboží a myšlenek i v euru jako ve společné měně viděla totiž
nezbytný předpoklad hospodářské prosperity. A abych byl vůči oné vládě
spravedlivý, viděla v EU i nutný předpoklad sociálního pokroku. To až později se
vztah ČR k Unii zúžil na vysávání evropských fondů. Ale i tenkrát prosazovala
imperativ společných evropských hodnot právního a demokratického státu jen
menšina členů vlády.
Ředitelem odboru speciálního školství na
ministerstvu školství byl v oné době Jiří Pilař, antiinkluzionista. Tak se dnes
říká odpůrcům moderního vzdělávání dětí, tedy vzdělávání tak společného a tak
nesegregovaného a nediskriminačního, jak je jen možno. Pilař byla skutečná žába
na prameni. Eduard Zeman, ministr školství vlády Miloše Zemana, byl ale ještě
více „česky“ tradiční než Pilař. Dvě ministryně školství (za ČSSD a za SZ),
které do této funkce přišly po Eduardu Zemanovi, nenašly dost sil nebo odvahy,
aby Pilaře z této funkce odvolaly. Učinil to až v roce 2008 ministr Liška (SZ).
Ondřej Liška: „Pan Pilař (…) více než deset let řídil odbor MŠMT, a do doby jeho působení lze proto
jednoznačně datovat dlouhodobé účelové popírání a neřešení problémů. Jak ve
vzdělávání romských dětí ve zvláštních školách, které vyústilo v odsouzení ČR
Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku, tak vysokými počty dětí v
ústavní péči, za což je ČR dlouhodobě mezinárodně kritizována.“
V březnu 2010 na to Ondřej Liška na svém blogu Aktuálně.cz vzpomíná: „Pan
Pilař (…) více než deset let řídil odbor MŠMT, a do doby jeho působení lze proto
jednoznačně datovat dlouhodobé účelové popírání a neřešení problémů. Jak ve
vzdělávání romských dětí ve zvláštních školách, které vyústilo v odsouzení ČR
Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku, tak vysokými počty dětí v
ústavní péči, za což je ČR dlouhodobě mezinárodně kritizována.“
Jiří
Pilař je dnes místopředsedou regionální organizace TOP 09 v Praze 6. Stojí také
v čele profesního spolku Asociace speciálních pedagogů ČR, o.s. Jako jeho
předseda bojuje proti „bezbřehé inkluzi“ ministryně Kateřiny Valachové, když už
dobře nemůže bojovat otevřeně proti inkluzi obecně. Někdejší Pilařův ministr
Eduard Zeman působí dnes na jejím ministerstvu jako školský „ombudsman“, bez
jakékoliv zákonné působnosti či zákonného vymezení.
Nebudou se tím
zabývati více…
Proti inkluzi brojí nyní i další bývalý ředitel Pilařova
ministerského odboru Martin Odehnal, dnes vedoucí odboru školství a evropských
fondů úřadu městské části Praha 9. Ten podal podnět státnímu zastupitelství dne
22. května 2015, tedy týden před Sobotkovým návrhem na odvolání Chládka z funkce
ministra. Odehnal se v něm domáhal „přezkoumání, zda nedošlo ke spáchání
trestného činu ze strany vedení AI“. Pozor, Martin Odehnal pochopitelně nic
netvrdil, on se jen dotázal. „A zeptat se snad můžu,“ málem napsal, aby si někdo
nemyslel, že někoho obviňuje, nedej bože křivě. (Křivé obvinění je totiž v tomto
právním státě trestný čin.)
Státní zástupkyně Zdeňka Galková z Obvodního
státního zastupitelství pro Prahu 1, která podání správně podle obsahu
vyhodnotila jako trestní oznámení a která ve věci jednala a rozhodovala, mu pak
napsala, jak se Martin Odehnal pochlubil na internetu, že z listin, které
státnímu zastupitelství dodal, neplyne žádné jednání, jež by mohlo naplnit znaky
skutkové podstaty některého trestného činu podle trestního zákoníku, a proto „se
Vaším podáním,“ píše Zdena Galková, „nebudou orgány činné v trestním řízení více
zabývat a bude bez dalšího založeno.“ Tento její závěr je správný a logický.
Jako odůvodnění to mohlo stačit. Jenže Zdeňka Galková ve svém rozhodnutí
ještě popsala, jakou trestnou činnost vedení AI Martin Odehnal chce nechat
prověřit. Mělo jít, podle Odehnala, o trestný čin křivého obvinění, jehož se
členové vedení AI mohli podle něj dopustit „obviněním českých úřadů z trestného
činu apartheidu a diskriminace skupiny lidí“. Státní zástupkyně také správně
uvedla, že pouhou kritikou činnosti vlády, resp. kritikou činnosti státních
institucí a jejich zaměstnanců (…) se nelze dopustit trestného činu křivého
obvinění a ani žádného jiného trestného činu.
…i když to je
dehonestující pomluva
Dne 9. března
informovala Romea.cz,
že státní zástupkyni Galkové nestačilo oznamovatelovo podání odmítnout. Napsala
totiž také, a právě tím se dnes Martin Odehnal chlubí, že zpráva AI „evidentně
obsahuje nepravdivé, překroucené a dehonestující informace, které jsou
předkládány jako objektivně zjištěná fakta“ a že „může jít o neopodstatněnou,
neoprávněnou a neomalenou kritiku činnosti státních institucí a jejich
zaměstnanců, potažmo nespravedlivé ˈnálepkováníˈ občanů České republiky, kteří
nepatří do komunity Romů.“
Toto neřekla Zdeňka Galková někde při debatě
s přáteli, ani to nenapsala na nějakém blogu, tedy v situaci, kdy by to mohlo
vzbudit otázky, zda jedná v souladu se zákonem o státní zastupitelství. Ten jí
totiž ukládá, aby se „i ve svém osobním životě i při výkonu svých politických
práv, nejen tedy při výkonu své funkce, povinně vystříhala všeho, co by mohlo
(…) ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního
zastupitelství.“ Napsala to jako státní zástupkyně při výkonu své funkce podle
trestního řádu.
Vláda rozhoduje ve sboru, takže obdobný názor ministra
nebylo rozhodnutí státu. Rozhodnutí státního zástupce, pokud vykonává svou
funkci, je však rozhodnutím státu. Proto to, co napsala státní zástupkyně Zdeňka
Galková, je rozhodnutí státu. Tedy, opakuju: napsala, že zpráva AI „evidentně
obsahuje nepravdivé, překroucené a dehonestující informace, které jsou
předkládány jako objektivně zjištěná fakta“ a že „může jít o neopodstatněnou,
neoprávněnou a neomalenou kritiku činnosti státních institucí a jejich
zaměstnanců, potažmo nespravedlivé ˈnálepkováníˈ občanů České republiky, kteří
nepatří do komunity Romů.“
Kárná žaloba na státního zástupce
Kárnou žalobu na státní zástupkyni Zdeňku Galkovou
může podat pět osob: ministr spravedlnosti a čtyři státní zástupci, kteří také
vykonávání pravomoc státní správy státního zastupitelství – nejvyšší, vrchní,
městský v Praze a obvodní v Praze 1. Všem pěti posílám tento text jako podnět ke
kárné žalobě na Zdeňku Galkovou.
Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností státního zástupce, zaviněné
chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního
zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost
funkce státního zástupce. Kárnou žalobu na státní zástupkyni Zdeňku Galkovou
může podat pět osob: ministr spravedlnosti a čtyři státní zástupci, kteří také
vykonávání pravomoc státní správy státního zastupitelství – nejvyšší, vrchní,
městský v Praze a obvodní v Praze 1. Všem pěti posílám tento text jako podnět ke
kárné žalobě na Zdeňku Galkovou.
Podle zákona o státním zastupitelství
má totiž státní zástupce vykonávat svou působnost „nestranně, respektuje a
chrání přitom lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu
základních lidských práv a svobod. Při výkonu své funkce je podle tohoto zákona
povinen „vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o
dodržování povinností, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost
státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon
působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce“. Nesmí se „ve výkonu
své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním či
sdělovacími prostředky“, ba dokonce ani občanským sdružením Asociace speciálních
pedagogů.
Svoji funkci musí státní zástupce „vykonávat nezaujatě a bez
ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo
jiných předsudků a ve vztahu k osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná, se
musí zdržet projevů osobních sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů“.
Zdůraznil bych zde onen zákaz etnických předsudků a projevy negativních postojů.
Zdeňka Galková totiž ono vytýkané dehonestování, nespravedlivé „nálepkování“ a
údajnou nepravdivost nijak nedoložila.
Musím přitvrdit
Nehorázné
zneužití veřejné funkce státního zástupce mě nutí přitvrdit. Nejen AI a její
zpráva, ale i já, na základě svých zkušeností vládního zmocněnce a dalších
funkcí v soustavě OSN a EU, dále člena a účastníka mnoha občanských inciativ
posledních 25 let a zkušeností novináře, tvrdím, že v České republice má
přetrvávání diskriminace a segregace romských pomocí praktických škol i v
hlavním vzdělávacím proudu takový rozsah a intenzitu, že mě; to vede k závěru,
že se tu ve školách soustavně uplatňuje vůči romským dětem odlišné zacházení
oproti zacházení s dětmi neromskými a že se romské děti kvůli své údajné či
skutečné etnické odlišnosti vystavují, i pomocí státních orgánů, ponižujícímu
zacházení, neboli, jinými slovy, že se v ČR uplatňuje segregace a apartheid.
V této zemi působí několik spolků a dalších právnických osob, které mohou
orgánům činným v trestním řízení poskytnout konkrétní příklady takového
zacházení. Příkladem je i postup státní zástupkyně Zdeňky Galkové. Takovou
právnickou osobou může být i státní orgán, například Česká školní inspekce.
Příkladem je nedávný případ segregace ve škole v Krásné Lípě, o němž Romea.cz
rovněž
informovala.
