Markus Pape: V Německu uplynul první rok procesu s „Nacistickým podzemím“

Každá
země zná v určitých obdobích svých dějin soudní případ, který ji
zrcadlí a zároveň ji formuje. Pro Českou republiku to byla například v
90. letech kauza „Berdychova gangu“, kterému asistovali policisté.
Nedávno případ žhářského útoku ve Vítkově anebo i, do určité míry,
současný proces politika Davida Ratha, který je obžalován z korupce.

V
Německu ve druhé polovině 20. století vzbudil největší mediální
pozornost hned po válce Norimberský proces s válečními zločinci. V
šedesátých letech pak Osvětímský proces, v němž před soudem stáli
většinou lékaři kdysi činní v největším německém koncentračním táboře.
A v sedmdesátých letech soud s levicovými teroristy ze skupiny Frakce
Rudé armády, známé pod názvem Baader-Meinhof.

Podobný soud
probíhá nyní v Maďarsku. Zde se proti doživotnímu trestu
prvoinstančního soudu odvolala skupina maskovaných mužů, která během
několika let opakovaně útočila na náhodně vybrané Romy zápalnými
láhvemi, a když rodiny s dětmi vyběhly ze svých hořících domů, tak je
postřílela.

Ve všech případech – s výjimkou Davida Ratha – šlo
o organizované skupiny, které cíleně likvidovaly nevinné lidi anebo se
o to pokusily.

Německé 11. září

Německý případ NSU
(Nacionálně-socialistické podzemí) bývá porovnán s americkým 11. zářím
roku 2001, kdy islámští teroristé „zničehonic“ unesenými letadly
zaútočili na newyorské mrakodrapy a washingtonský Pentagon. Tisíce lidí
přitom zahynulo. Proces s jedním z údajných hlavních strůjců přitom
dodnes ještě ani pořádně nezačal.

Podobně jako v USA i německé
bezpečnostní složky po léta zcela přehlížely činnost vysoce aktivní
kriminální skupiny, která podle obžaloby na celém území Německa v
období 2000-2006 v podobě poprav zastřelila devět cizinců, většinou
Turků. A v následujícím roce pak policistku. Navíc během bombových
útoků údajně zranila desítky dalších lidí.

Členové
Nacionálně-socialistického podzemí také vyloupili minimálně dvanáct
bank, aby si zajistili živobytí a celkem pohodlný život včetně dovolené
u Baltského moře, kde se ochotně nechali vyfotit s turisty, s nimiž se
skamarádili.

Po jejích poslední bankovní loupeži byli Uwe
Mundlos a Uwe Böhnhardt (dva údajní hlavní pachatelé) policií
vypátráni, načež se ve svém karavanu zřejmě vzájemně zastřelili.

Proto
dnes stojí před mnichovským soudem jen Beate Zschäpe, třetí z údajného
teroristického tria, a čtyři muži obžalovanými z podpory této
kriminální skupiny třeba tím, že kdysi dávno obstarali zbraň anebo
potřebné průkazy totožnosti.

Zschäpe, která jako jediná by
mohla vznést světlo do celého případu, dodnes využívá své zákonné právo
nevypovídat. To je však jen jeden z důvodů, proč se proces tak
nekonečně táhne. Předvolán je nebývalý počet svědků, zhruba šest set, z
toho více než sto poškozených. Skoro 90 poškozených zastupuje skoro
více než 60 advokátů. Ti všichni mají právo klást otázky a vznášet
návrhy podobně jako 11 obhájců zastupujících obžalované. Senát tvoří
osm profesionálních soudců včetně předsedy a tři náhradní soudci.

Zatím nevyřešené otázky

Hlavním
cílem procesu je zjistit, zda se dá Zschäpe anebo dalším obžalovaným
prokázat účast na vražedních útocích. V částečně vyhořelém bydlišti
tria se sice například našlo několik výstřižků novinových článků o
vražedných útocích, na kterých byly identifikovány otisky prstů
obžalované. To prokazuje, že si je mohla přečíst, nikoliv ale to, že
musela nutně vědět o podílu svých spolubydlících na trestné činnosti.

Pro
doživotní trest ovšem může postačit důkaz, že po sebevraždě svých
kamarádů za účelem zničení důkazů zapálila dům, ve kterém spolu
bydleli, a předem nevarovala ostatní nájemníky domu. Postarší sousedka
se pak jen s velkým štěstím zachránila. K tomu by však obžalované
muselo být navíc prokázáno, že se stala členkou teroristické skupiny.
Podle obžaloby rozeslala některým médiím video, oslavující vražedné
útoky.

Dodnes je záhadný hlavní motiv neonacistů podezřelých z
vraždění. Proč nikdy po jednotlivých útocích nepředali médiím žádné
prohlášení o svých cílech a případných požadavcích, jak to bývá zvykem
u teroristických skupin?

Podobně ovšem jednali i neonacističtí
žháři z Česka a Maďarska. Jejich teror měl vyhnat příslušníky menšin z
jejich domovských zemí právě tím, že nemohli nabýt jistoty o motivu
útoků na ně. Vedlejším motivem neoznámení ideologických cílů útoků by
mohlo být ztížení odhalení pachatelů.

Námitky veřejnosti a utrpení poškozených

Někteří
právníci vyčítají soudu, že se chová jako vyšetřovací komise parlamentu
a probírá otázky, které soudům nepřísluší, protože se netykají
konkrétního zavinění jednotlivých osob.

Další pozorovatelé
soudu naopak namítají, že na lavici obžalovaných nesedí bývalí zástupci
bezpečnostních orgánů, kteří svým profesním pochybením možná zavinili,
že činy popsané ve skutkové podstatě nebyly včas objasněny. Nezbránili
tak včas dalším vraždám, a jejich pachatelé více než deset let unikali
spravedlnosti.

Místo toho byli poškozeni, konkrétně pozůstali po
zavražděných, vystaveni podezření ze strany vyšetřovatelů, že se stali
součástí kriminálních struktur, kterým jejich příbuzní padli za oběť. V
případě vraždy policistky byli celé měsíce vyšetřováni kočující němečtí
Romové, kteří náhodou pobývali v blízkosti místa činu, což vedlo k
ostrým protestům Ústředního výboru německých Sintů a Romů.

Během
více než sto soudních stání se prozatím probraly vraždy, bombové útoky
a zmíněný žhářský útok. Na bankovní loupeže přijde řada až v dalších
měsících.

Nedávno předseda senátu prodloužil harmonogram
procesu do konce roku 2014. Případné odvolací řízení skončí nejdřív v
následujícím roce. Utrpení poškozených, kteří netrpělivě čekají na
rozsudek a mediální uzavření kauzy, zatím nemá konec.