Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Markus Pape: Případ smrti sběrače šrotu z Chotěbuzi - lavice obžalovaných byla prázdná

28. května 2013
Čtení na 8 minut
Před Krajským soudem v Ostravě stanul 20. května Jaromír Šebesta (vlevo), který v Chotěbuzi na Karvinsku podle obžaloby zastřelil jednoho ze sběračů šrotu. Vpravo je Šebestův obhájce. (FOTO: ČTK)

Před Krajským soudem v Ostravě stojí v těchto dnech Jaromír Šebesta. Loni v
dubnu v Chotěbuzi na Karvinsku podle obžaloby střílel z kuše na Romy, kteří se
náhodně objevili před skladem jeho matky, kde přespával. Jednoho z nich, Marina
Hospodi ze slovenského města Michalovce, zabil šípem z kuše. Devětatřicetiletého
mechanika kolejových vozidel obžaloba viní z ublížení na zdraví s následkem
smrti. 

Mediální hysterie vzbuzuje nejhorší pudy v člověku

Krátce po události většina médií označila poškozené jako zloděje, střelce naopak
jako bezúhonného člověka, který jen chtěl hájit majetek. „Zloděj, postřelený
šípem z kuše, je v kritickém stavu, střelce policie obvinila“, zněl titul článku
internetového zpravodajského serveru Mediafax. „Zloděj postřelený kuší stále
bojuje o život“ titulkoval server Novinky.cz. „Zloděj zasažený šípem je v
kritickém stavu“, hlásil nejsledovanější server v této zemi iDnes.cz. Až po
pohřbu zastřeleného v Karviné zazněla v médiích i verze poškozených, kteří
mluvili o vraždě.

 

Neonacistická strana využila emocí místních lidí i celostátní mediální
hysterii a zorganizovala v polovině loňského května demonstraci na podporu
střelce, pod zámkem v Chotěbuzi. Místní nasbírali stovky podpisů pod petici
žádající zastavení trestního stihání střelce, kterou pak obhájce předal soudu.
Až poté, co policie přes zpřísnění obvinění nenavrhla Šebestovo vzetí do vazby,
ale i poté, kdy nenašla žádné důkazy o porušení zákona ze strany Romů, se emoce
uklidnily. (Mimochodem podobně se média chovají v případě nedávné smrti muže v
Teplicích, kterého označují – opět jen na základě výpovědí podezřelého a jeho
zastánců – za „zloděje klobáš“.)

Při zahájením procesu 20. května obžalovaný Šebesta tvrdil, že nikoho
zasáhnout nechtěl. Vystřelil prý náhodou, když zakopl. Tento den většina médií
referovala jen o jeho výpovědi před soudem. Přitom stejný den, krátce poté,
vypovídali i přímí svědci události. Procesu přítomní novináři však až na výjimky
po výpovědi obžalovaného odešli ze soudní síně.

V osudný den k jeho domku přijelo auto se čtyřčlennou posádkou mužů. Ti tvrdí,
že přijeli pro šrot. Podle Šebesty se chtěli vloupat do domu. "Byli ve sklepě.
Šrot je nezajímal. Hledali cestu, jak se dostat dovnitř," uvedl. Policie však
nenašla žádné důkazy prokazující pokus o krádež a tudíž ani nikoho z porušení
domovní svobody neobvinila. Romové si i podle slov obžalovaného nic nevzali a ve
sklepě policejní pes nevypátral žádné jejich pachové stopy. Obžalovaný
popisoval, že si příjezdu Romů všiml, když ještě byl v domě. Sledoval je nejdřív
z jednoho, pak z druhého okna. Pak si vzal do ruky kuši, natáhl tětivu, vložil
šíp a uvolnil¨bezpečnostní pojistku. Takto vyzbrojen pak vyšel ven.

Neposkytl pomoc, nevolal sanitku

Na Romy zakřičel, aby okamžitě opustili jeho pozemek. Nejprve nereagovali. Na
útěk se podle něho dali až po druhé výzvě. O chvíli později pak podle svých slov
nešťastnou náhodou vystřelil. Šíp jednoho z posádky vozu zasáhl do hlavy.
Šebesta přiznal, že postřeleného pak viděl zblízka ležet nehybně na zemi, když
ještě dýchal. Ač na rozdíl od svědků měl mobil u sebe, nezavolal sanitku. Místo
toho vyzval ostatní Romy, aby postřelenému vytáhli šíp z hlavy, naložili ho do
auta a odjeli.

 

Neposkytl zasaženému ani první pomoc. Po několika neúspěšných pokusech
Gabriel Gujda, bratranec Martina Hospodiho, zastavil projíždějící auto, jeho
řidič nakonec zavolal sanitku, která však dorazila až po poměrně dlouhé době,
vrtulník pak odvezl zraněného do nemocnice v Ostravě, kde devětatřicetiletý Rom
o několik dní později v nemocnici zemřel.

Na dotaz soudce, kde v té době byli ostatní Romové, řekl soudu „asi v autě“. Na
dotaz státní zástupkyně potvrdil, že kdyby se jednalo o „bílé“ (domnělé
zloděje), tak by se takto rozhodně nechoval. Popisoval soudu, jak se na útok
chladnokrevně připravil, když Romy ještě sledoval z okna domu. Když šíp už
strčil v hlavě oběti, Šebesta se klidně vrátil do domu pro housku a další šíp,
aby změřil hloubku zásahu. „Housku jsem si vzal, abych se uklidnil“, řekl soudu.

Romští očití svědci události podle svých slov obvykle jezdili po Karvinsku, aby
si sbíráním starého železa přivydělali na živobytí. Vždy se nejdříve slušně
ptali lidí, zda by se chtěli něčeho zbavit anebo něco prodat za symbolickou
cenu. Nikdy nikdo nevnesl stížnosti proti nim, naopak lidé byli často rádi, když
jim pomohli uklidit nepotřebné věci.

Svědek Gujda soudu předložil čistý výpis ze svého trestního rejstříku.
Naposled byl odsouzen za přečin v roce 1989, když mu bylo 22, tedy před více než
dvacet lety.

Šebesta tvrdí, že chtěl jen bránit svůj majetek před zloději. Objekt, který
si postupně opravoval a měl v něm posilovnu, někdo údajně už několikrát vykradl.
"Ukradli mi dva motocykly," řekl. Nemohl však označit, kdo. To, že mu kdy něco
chtěli ukrást Romové, si pouze domýšlí. „Jak jste vlastně zabezpečil dům? Dal
jste na zeď ceduli s popisným číslem, postavil jste u cesty ceduli s nápisem
,Soukromý pozemek‘ anebo ,Vstup zakázán‘, oplotil jste pozemek třeba jen
latěmi?“ Nikoliv. Šebesta si místo toho koupil kuši.

Neadresovaný strach z druhých

Obžalovaný sám přiznal, že nikoho z posádky vozu neznal. Když na ně mířil před
domem kuší, nikdo z nich neměl nic v ruce, nevyhrožovali mu. Na dotaz soudce
řekl, že dům před událostí nikdy nijak nezabezpečoval. Sklep, do kterého podle
něj měli vlézt svědci, nebyl ani uzamčen. Svůj čin vysvětlil vysokým rozrušením:
„Měl jsem velký strach.“ Státní zástupkyně se ho ptala, zda už neměl strach z
napadení, když po střelbě a jeho návratu do domu šel k Romům podruhé beze
zbraně. Šebesta nedokázal tento rozpor vysvětlit.

"Mířil jsem na auto. Žádného člověka jsem neviděl. Klopýtl jsem a v tom vyšel
výstřel. Nechtěl jsem nikoho zasáhnout," uvedl Šebesta před soudem. Tvrdí také,
že šíp mířil maximálně do výše pasu dospělého člověka," napsala ČTK. Znalci,
kteří posoudili Šebestovu střelbu, podle serveru iDnes.cz u ostravského
Krajského soudu konstatovali, že v okamžiku výstřelu byl Martin Hospodi, jemuž
se šíp z kuše zabodl do levého spánku, buď hluboce předkloněný nebo například
seděl. „Když zbraň vystřelila, zasažený muž určitě nebyl ve vzpřímené poloze.
Střela musela jít ve směru mírně shora dolů,“ řekl u Krajského soudu v Ostravě
Martin Dokoupil z ostravského Ústavu soudního lékařství. Šebesta tudíž musel být
v okamžiku výstřelu ve vyšší pozici než muž, kterému se šíp zabodl do hlavy.

 

Žádné rozrušení, ale pečlivá příprava střelby

Podle serveru iDnes.cz znalec na balistiku Ivo Mučka v soudní síni vzal do
rukou kuši, z níž Šebesta loni v Chotěbuzi střílel. Soudce Miroslav Mucha se ho
totiž ptal, zda je možné tento typ kuše po odjištění opět zajistit, což znalec
potvrdil. Šebesta byl zkušený střelec a musel tedy vědět, že zbraň, jejíž
pojistku nejdřív uvolnil, mohl opět zajistit, než se rozběhl se zbraní v ruce za
Romy, aby mohl vyloučit náhodný výstřel.

Martin Dokoupil zmínil před soudem studii českých lékařů, kteří testovali,
jak na střely z kuše zareagují těla zvířat. „Vždy u nich docházelo k fatálním
zraněním,“ podotkl znalec.

Obžalovaný tvrdí, že vystřelil, když byl rozrušený, a navíc prý na cestě
zaškobrtnul, jelikož byl obutý pouze v "nazouvácích". „Střílel jsem na auto,
neviděl jsem, jestli v něm někdo sedí. Jen jedny ze zadních dveří byly
otevřené,“ uvedl Šebesta u soudu. Na dotaz soudce, kde tedy byli Romové, pak
řekl zase opak: „Asi v autě“. Svědci se shodli na tom, že střelec se choval
úplně klidně, až flegmaticky. Romové, kteří loni 26. dubna podle svých slov
sháněli nepotřebné železo, naopak tvrdí, že Šebesta na ně střílel úmyslně.
„Alespoň deset vteřin mířil Martinovi na hlavu,“ uvedl očitý svědek Gabriel
Gujda.

Rozhodující pro jeho případné odsouzení zřejmě bude posudek psychologa, který
ho popisuje jako zcela jednoduchého člověka s narušenou osobností. Byl schopen
si domýšlet veškeré možné následky svého jednání? Před soudem se tvářil, jako
kdyby si za násilnou smrt Roma nikdo nezasloužil trest. Právě extremní pocit
beztrestnosti se dá vysvětlit tím, že lidé v jeho okolí podepsali petici, kde
tvrdili, že by v dané situaci jednali úplně stejně.

I když je to přímo veřejná výzva ke spáchání závažného trestného činu, nikomu
ze signatářů za to nehrozí trest. Doufejme, že pokud Šebesta dostane vysoký, ale
činu adekvátní trest, nikdo se nebude chtít pomstit dalším Romům za to, že
člověka, který brání majetek střelbou do lidí, i v této zemi zastihne
spravedlnost.

Místo činu: Břeclav, Česká republika

Čin Jaromíra Šebesty nelze chápat bez znalost časového kontextu. Jeho agrese i
zvýšený strach měl svůj původ i jinde. Po šluknovských nepokojích na podzim roku
2011 mainstreamová média až na výjimky doslova soutěžila v pátrání po dalších
napadeních nevinných ze strany Romů. Přitom vycházela především z policejních
zdrojů, ty zase téměř výlučně z výpovědí domnělých obětí, často se tedy mýlily.

 

Týden před činem podle policie i drtivé většiny médií tři Romové (později tři
muži, z toho nejméně jeden Rom) v Břeclavi surově zmlátili 15-letého kluka a
způsobili mu těžké zranění. Společnost zuřila: kdy konečně někdo něco udělá
proti Romům, když policie nekoná? Teprve měsíc po smrti Martina Hospodiho
policie konstatovala, že klučina si napadení zcela vymyslel a vlastní zranění si
způsobil sám akrobatickými kousky na zábradlí schodiště uvnitř paneláku. Pak
vylezl na ulici, zavolal mamince a ze strachu z trestu za lehkovážné jednání ji
řekl, že byl napaden Romy.

Během soudního jednání Šebesta neseděl na lavici obžalovaných, ale po levé
straně soudního senátu vedle svého obhájce. Je to běžná praxe v případech, kde
soudy k tomu vedou například bezpečnostní důvody. Na lavici obžalovaných by měla
sedět společnost, která v době činu podlehla policií a médii vytvořené pogromové
atmosféře. V ní Šebesta nabyl přesvědčení, že těžce ublížit Romovi společnost
nejen toleruje, ale přímo schvaluje.

Martin Hospodi nebyl jedinou obětí doby, kdy společnost doslova žízní potrestat
jednu etnickou menšinu. Čtvrt roku před tím v novoroční noci zemřel Ladislav
Tatár na zasněžené cestě v Tanvaldu, po banálním konfliktu se sousedem. Týden po
smrti Hospodiho zemřel Ludoviť Kašpar po zcela zbytečně brutálním policejním
zásahu v západočeském Kynšperku, kde zasahující policisté nebyli vůbec zraněni.
Tanvaldský případ už je pravomocně odložen, návrh na obnovení řízení ze strany
právního zástupce dětí zemřelého, právě projednává Nejvyšší státní
zastupitelství v Brně. Kynšperský případ už více než rok vyšetřuje Generální
inspekce bezpečnostních sporů, aniž by, zatím, někoho obvinila.

Proces o smrti Martina Hospodi bude pokračovat v pátek, tedy 31. května 2013, od
8.15 hodin u Krajského soudu v Ostravě. Pravděpodobně už zazní závěrečné řeči
zúčastněných a rozsudek prvoinstančního soudu.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajství o Romech
Teď populární icon