Markus Pape: Co kauza holocaustu Romů letos přináší
Každoroční
pietní akt romským obětem nacismu se 13. května 2013 odehrál ve znamení
historicky první účasti hlavy katolické církve. Zatímco vláda letos
neposlala žádného svého člena ani náměstka svých ministrů, Dominik Duka
poprvé požehnal poslední místo odpočinků obětí letského tábora. Ty, až
na výjimky, byli pokřtění katolíci. Tradiční květnové shromáždění není
ale jenom pietní, už léta slouží jako fórum významných politických
poselství. Například letos vystoupila Miluše Horská, místopředsedkyně
Senátu s odvážným projevem, který bohužel zatím nikdo nepublikoval.
Kdyby
se kardinál tryzny nezúčastnil, v hlavních médiích by se zpráva o
pietním aktu sotva objevila. Díky němu některé celostátní deníky
vytiskly alespoň velkou fotografii s ním s malým popiskem. Komentátoři
velkých novin jsou z tématu už léta unaveni. Když jsem po loňské
historicky první návštěvě premiéra ČR pietního místa nabídl novinám
článek o jeho zásadním projevu „před stromy a ptáky“ (pořadatel
Památník Lidice tehdy sice pozval i romské organizace, ale ty se
odmítly zúčastnit, protože pieta proběhla v červnu namísto již
zaběhnutého 13. května), zástupce novin mi dal najevo, že se o tématu
snad už psalo dost.
Na rozdíl od každoročních pietních
shromáždění v Lidicích, Ležácích a Terezíně každoroční letské tryzny
nejsou pro vládu „povinné“. To souvisí jednak s tím, že v Letech zdejší
politik těžko může bodovat u svých voličů plamennými řečmi o vině
cizáků a věčné roli obětí „našinců“, jednak s postavením Romů ve
společnosti, která většinou nadále na ně nahlíží jako na občany druhé
kategorie anebo je alespoň nechce mít sousedy.
Přitom letošní
rok je i významným výročím romského holocaustu. Z letského lágru přesně
před sedmdesáti lety odjel poslední a největší transport do
vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau (Osvětim). Táborové budovy pak
zcela rozebrali poslední vězňové, areál byl oplocen a místním vstup
zakázán. Celé desetiletí se mu vyhábali obloukem, až na začátku
sedmdesátých let minulého století výstavba velkovepřína zakleté a
bolestivé místo hlavně německých, ale i českých, dějin překryla.
Běžní
konzumenti mediálních zpráv nedostávají infromace o dění kolem romského
holokaustu. Jen ten, kdo ji sleduje dlouhodobě a zblízka, si všímá
malé, ale přece jen významné změny. Letos se vládní zmocněnkyně pro
lidská práva poprvé stěžovala na pach blízkého vepřína. „Přála bych si,
aby si společnost uvědomila morální rozměr tohoto problému a pochopila,
proč je nutné vepřín odstranit.“ Zatímco se v předchozích
letech blýskla šaty s květovými vzory, jakoby se chtěla zúčastnit jarní
zahradní slavnosti, letos se už oblekla decentně, což symbolizuej její
posun pozitivním směrem.
Dokonce tvrdě kritizovala politiku
vlastního zaměstnavatele – vlády: „Při vědomí tragických osudů Romů,
které si dnes připomínáme, (…) budeme vždy razantně vystupovat proti
nesmyslným politikám vytlačování Romů z obcí kamsi na skládky
polorozpadlých průmyslových závodů a (…) zachování ubytoven jako
jednoho článku sociálního bydlení.“
Co nám to připomíná?
Lidická výstava o „slušném“ bachařovi
Téměř
bez pozornosti médií Památník Lidice v době pietního aktu pořádal
výstavu v malé výstavní místnosti obecního úřadu obce Lety. V ní
představil nepříliš zvané veřejnosti do té době téměř neznámého
Františka Kanského, který se podle památníku zapsal do dějin českého
odboje proti nacismu. V poměrné monografické výstavě je představen jako
chudák, který jen s velkým sebezapřením – tedy čistě nedobrovolně –
sloužil tři roky jako dozorce v letském lágru. V textu výstavy se píše
o „cikánském táboře“ s malým „c“. Kanského a ostatní dozorce podle jeho
slov první velitel tábora Josef Janovský nutil mučit vězně.
Výstava
je sestavená téměř výlučně na základě vlastní pozůstalosti bývalého
četníka, kterou autor výstavy prý odkoupil z antikvariátu. Tvrzení
dozorce o vlastních zásluhách si Památník Lidice nijak neověřoval,
nezjišťoval, proč byl Kanský v roce 1955 vyhozen od policie, zcela
pominul základní fakt, že Kanský hned po konci druhé světové války
podal trestní oznámení na svého bývalého nadřízeného Janovského.
Trestní stihaní jediného člověka, který kdy stál před československým
soudem za válečné zločiny spáchané na Romech, skončilo jeho zproštěním
obžaloby v roce 1948. Text výstavy o dozorci lágru, kde během několik
měsíců zahynulo cestou nepřímého násilí 241 dětí, sarkasticky končí
větou: „Možná se dočkal i vnoučat.“
S odstupem času se zdá, že
Výbor pro odškodnění obětí rosmkého holocaustu (VPORH) jednal
prozíravě, když před lety zásadně odmítl spolupráci s Památníkem Lidice
na správě letského areálu. Tato odborná instituce se v Letech za nemalé
veřejné prostředky postupně kompromituje. Je přitom opět patrný
paternalisticky postoj vlády ke své největší etnické menšině, jejíž
příslušníky málokdy pověřuje s řešením „romských záležitostí“. Na to
máme přece své „odborníky“, že?
Poté, co se pietního aktu už
neúčastní předáci jihočeských (původně slovenských) romských
podnikatelů – přes opakované sliby představitelů vlády Památník Lidice
jim nedal zakázky stavebních práci při rozsáhle a nákladné rekonstrukci
pietného areálu – romští účastníci pietního aktu se letos shodli na
tom, že prasečák musí pryč. Po pietním aktu v letské restauraci celé
hodiny debatovali se svými zastánci o budoucí strategii na dosažení
toho cílu.
Zájem o téma holocaustu Romů se zvyšuje
Čeněk
Růžička, předseda VPORH, který pořádá květnový pietní akt v Letech,
letos vřele poděkoval všem za účast i za nepříznivých klimatických
podmínek. Evidentně byl přešťastný, že se aktu už po třetí zúčastnili
jak pražský velvyslanec Spojených státu Amerických Norman Eisen, tak i
mnoho zástupců ambasád evropských zemí, představitelé dalších církví,
různých institucí a jednotlivci hlavně z řad romistů, studentů,
neziskových organizací, které se zabývají i problémy Romů.
Po
dubnovém promítání nového kanadského a mezinárodně mnohokrát oceněného
celovečerního dokumentárního filmu „Lidé, kteří se nepočítají“ v
pražském kině Pilot, se mladí antifašisté poprvé chytli tématu
holocaustu Romů. V současné době připravují rozsáhlý materiál o letském
táboře pro další vydání časopisu „Nový Prostor“.
To jsou zprávy, které by se neměly jen tak opomenout, že?
