Týrání psů v osadách na Slovensku? Zeptali jsme se zmocněnce, Sdružení za práva zvířat i odborníků z terénu
Sdružení za práva zvířat v Bratislavě informovalo na svém facebookovém profilu Československý kastrační program o své aktivitě v romských osadách na Slovensku. V nich se snaží pomáhat psům, kteří, jak sdružení dokládá fotografiemi, jsou často v zuboženém stavu. Informovaly o tom i bulvární plátky – český Blesk a slovenská Pluska. Po komentáři Stana Daniela Potřebujeme dostat psy z osad. Děti a jejich rodiče však zůstanou? zveřejňujeme vyjádření Kanceláře zmocněnce vlády SR pro romské komunity, předsedkyně Sdružení za práva zvířat Diany Truchlíkové i zástupce slovenské organizace Člověk v tísni.
„Úřad zmocněnce vlády pro romské komunity nemá žádnou zkušenost s danou ani podobnou situací, která je popsaná v článku serveru blesk.cz. Doposud jsme se s takovým chováním u obyvatel osad nesetkali. S Československým kastračním programem zkušenosti nemáme. Vyjádření členů programu uvedené v článku však považujeme za tendenční a přispívající k nežádoucí stereotypizaci Romů,“ uvedla za kancelář zmocněnce Vlasta Tokolyová.
Diana Truchlíková ze Sdružení za práva zvířat na dotaz serveru romea.cz, ve kterých osadách konkrétně byly fotografie zubožených psů pořízeny, odpověděla, že sdružení konkrétní osady nezveřejňují do té doby, než má podepsané smlouvy s obcemi a dohodnutou spolupráci.
„Snažíme se situaci řešit v našem oboru – a tím jsou zvířata. Děláme, co se dá. Bohužel lidé nechápou, že nadávání na obyvatele může situaci jen zhoršit a my také riskujeme svůj krk, protože se nejednou dostáváme do konfliktů, které musíme zvládnout a lidé v osadě jednají často stejně impulzivně jako lidé v komentářích na facebooku. Akorát, že na facebooku je to jen popsaná emoce, v osadě je to reálná situace, kterou je potřeba řešit. V každém případě je ale třeba pochopit, že navzdory těmto emocím lidé pomáhají a v konečném důsledku je tato pomoc potřebná jako sůl. Protože jestli nám záleží na tom, abychom ta zvířata zachránili a zabránili tomu, co se v osadách děje, tak by mělo i místním obyvatelům záležet na tom, aby jejich zvířata byla zdravá, nemnožila se do takového počtu, nenapadala ve smečkách lidi a nešířila choroby. Naše pomoc má velký význam pro všechny, i když hlavní roli v ní hrají zvířata, pro které to děláme,“ uvedla.
„Určitě není na místě tvrzení, že se v romských osadách týrají zvířata,” uvedl na žádost o vyjádření k článku v bulvárním Blesku Martin Vavrinčík ze slovenské organizace Člověk v tísni spolu s Petrou Melikantovou z Komunitního centra Roskovce.
„Život v mnohých romských lokalitách je ke svým obyvatelům drsný, drsnější než si běžný člověk z majority vůbec umí představit. To se odráží i na vztazích mezi lidmi v těchto komunitách, i na vztahu člověk – zvíře. Zvířata mají v segregované lokalitě, kde je přítomná generační chudoba, jinou hodnotu, mají většinou svoji roli, pes je na hlídání a prase na chov. V případě, že dochází k týrání zvířat v některé z lokalit, je potřeba kromě zavedení kastračního programu i práce s komunitou jako takovou. Kastrační program je velmi vítaný, ale má omezené kapacity. Věc často stojí i na místním obecním úřadě a jeho vůli problém řešit. V současnosti je ale tento problém jen na bedrech samospráv, které často objektivně nemají dostatečné zdroje na řešení v souladu s platnou legislativou.
V segregovaných lokalitách často dochází k přemnožení psů, kteří vytvářejí smečky a mohou být nebezpeční. Lidé však nemají prostředky na to, aby zajistili kastraci, očkování a náležitou péči. Chybí vědomosti a vztah ke zvířatům se buduje těžko v prostředí bez pozitivních vzorů. Proto je důležité budovat empatii a vztah dětí ke zvířatům a ukázat jim, jak velkou hodnotu může mít zvíře v životě člověka. Bez této zkušenosti nebudeme mít nikdy dost útulků,“ přiblížili pro server Romea.cz svoje stanovisko Vavrinčík a Melikantová.
