Stano Daniel: Potřebujeme dostat psy z osad. Děti a jejich rodiče však zůstanou?

Stereotypní obraz romské osady: hodně psů. Známé jsou případy, kdy z obav před psy do osady nedochází lékař, sociální pracovník nebo pošťák. Psi v osadách bývají ve špatném stavu a vyvolávají soucit. Zaslouženě. Zvláštní však je, že lítosti se dostane jen psům, zatímco lidem nadávek.

Sdružení za práva zvířat se minulý týden vydalo do slovenských romských osad s cílem pomoci zuboženým tvorům. O své aktivitě informovalo na svém facebookovém profilu Československý kastrační program. Hrozné obrázky psů, jejichž chov se pohybuje někde mezi výrazným zanedbáním až úmyslným mučením, doprovází pouze žádost o pomoc.

Blesková hra na city

Hrozivých obrázků se jako první chytil český Blesk, později se přidala slovenská Pluska. Texty jsou v podstatě bez jakékoli informace. Důležitý je děsivý titulek a neméně děsivý popis stavu psů. A hlavně ŠOKUJÍCÍ FOTO! Nic jiného se však od bulváru, který neváhá na titulku použít zprávu o úmrtí dítěte, čekat nedá. Štítky při článku v Blesku hovoří za vše: psi, týrání, Slovensko, romové, romské osady, špína, odpady. Malé R při označení etnické skupiny je asi to, co v tomto výčtu vadí nejméně.

Svět je barevný

Články bulváru jsou jedna věc, bulvár jednoduše potřebuje prodávat a udělá cokoliv, co zaujme, vypovídající je ale především post Československého kastračního programu a komentáře pod ním. Závěr je jasný: mýtičtí sluníčkáři nevládnou světu z Bruselu – jestli existují, počítají se na jednotlivce ‒ a pražská, brněnská, bratislavská nebo žádná jiná kavárna Romy nemiluje.

Vyjádření pod články hovoří jasnou řečí – milovník psů může být rasista. Jedna maminka přeje těm „bastardům cikánským“ smrt, druhá navrhuje ty špinavé smrady vypálit a třetí je chce ukamenovat v kleci. A takových jsou desítky. Lidé mohou bojovat za práva psů a zcela ignorovat práva Romů. Stejně jako se pro-romský aktivista může vyjadřovat proti uprchlíkům nebo Rom může popírat práva žen či nesnášet homosexuály. Svět není černý, nebo bílý, je plný všech barevných odstínů.

Psi si to nezaslouží. Děti ano?

Rozhořčení uživatelé Facebooku vidí v hrozivých fotografiích romskou krutost. Pravdou však je, že jde spíše o odraz každodennosti života v osadě. Kruté zacházení se zvířaty není ospravedlnitelné a slovenská legislativa ukládá za týrání zvířete až dvouletý trest odnětí svobody. Měli bychom se však zamyslet, do jaké míry jde skutečně o krutost a do jaké o zanedbanou péči.

Jednou ze základních charakteristik života v sociálním vyloučení jsou nedostupné služby. A tak se vytváří prostor pro zanedbávání péče. Nejbližší veterinář je daleko. Obvykle ještě dál než zubař. Zkažené zuby romských dětí také nejsou známkou krutého zacházení rodičů nebo něčeho typického pro Romy. Jsou známkou nedostupných služeb a izolovanosti obyvatelů osad. To je to, co musíme změnit. Obviňovat skupinově Romy je hloupost. Pokud v nás situace vzbuzuje hněv, ať je společný – romský i neromský ‒ spolu můžeme najít řešení.