Student farmacie Michal Koky: Lidé si myslí, že jsem Ital nebo Řek

Michal Koky studuje druhým ročníkem farmacii na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. „Zdravotnictví mě lákalo už od dětství. Vždy jsem věděl, že se v budoucnu chci pohybovat v této sféře. Na gymnáziu mě ze všech předmětů nejvíce bavila chemie. Farmacie zahrnuje obě tyto oblasti, a tak jsem si ji vybral jako studijní obor,“ přibližuje Michal. 

Chemie však pro něj nebyla vždy tak velkou vášní, jako je tomu dnes. I na gymnáziu s ní měl zpočátku problémy – nejspíše proto, že se často střídali učitelé a neodnesl si potřebné znalosti. Dobře však věděl, že pokud chce studovat farmacii, bude muset na chemii zapracovat. „Na farmacii je samozřejmě chemie hodně a na úplně jiné úrovni, ale když se tomu člověk intenzivně věnuje a baví ho to, dá se to zvládnout,“ dodává skromně.

V každém semestru musí Michal zvládnout obvykle šest zkoušek. Dvě z nich jsou stěžejní a vyžadují soustavnou přípravu během semestru. Studium je náročné i časově – mnoho hodin tráví v laboratořích.

Michala ve studiu podporují především rodiče a přátelé. Oba rodiče mají odbornou střední školu, matka je vyučená prodavačka a otec zedník. I přesto, že nemají vysokoškolské vzdělání, klade rodina Kokyových na vzdělání velký důraz. Michal není jediným vysokoškolským studentem v rodině. Jeho dvojče Roman studoval stejně tak jako Michal na gymnáziu a nyní studuje psychologii v Ostravě. „Tento obor ho moc baví, je přímo nadšený. Věnuje se spoustě mimoškolských aktivit. Jezdívá na různé semináře, konference. Účastí se mnoha projektů,“ dodává Michal hrdě.

Studium je pro něj povinností, ale také zábavou. Škola ho bavila odmala, k učení ho rodiče nikdy nemuseli nutit. Hlavním zdrojem motivace pro něj bylo to, že chtěl směřovat jinam než jeho romští vrstevníci. Většinové společnosti chtěl ukázat, že i Rom může dosáhnout svých cílů – a cestu k nim vidí právě ve vzdělání.

I jako úspěšný vysokoškolák se Michal setkal s narážkami na barvu své pleti. Většinou na něj negativním způsobem pohlíželi lidé, kteří ho moc dobře neznali. V Brně, kde studuje, si mnoho lidí myslí, že je cizinec. „Už jsem se setkal s tím, že na mě lidé v obchodě, v autobuse, v copy centru i ve škole začali mluvit anglicky. Přijde mi to vtipné. Někteří mí spolužáci z fakulty se mě naprosto otevřeně zeptali, jakou mám národnost,“ přibližuje. 

Nejčastěji ho tipovali na Itala, Řeka nebo Španěla. „Já jim ale vždy bez ostychu odpověděl, že jsem Rom. Ani v nejmenším mě nenapadlo to zapírat. Připadalo by mi to naprosto absurdní. Proč bych se měl stydět za to, kdo jsem? V momentě, kdy bych to udělal, bych ztratil svoji sebeúctu. Já jsem velmi rád, že jsem tím, kým jsem. Tím, že vyčnívám, jsem pro ostatní snadno zapamatovatelný, což by mi v budoucnu mohlo hodně pomoci,“ dodává přesvědčivě Michal.

O své profesní budoucnosti má jasno. Nějakou dobu by rád pracoval v lékárně, a až úspěšně dostuduje, chtěl by se specializovat v oboru klinické farmacie a pracovat v nemocnici. O tom, že by si otevřel vlastní lékárnu, nepřemýšlel. „Myslím si, že v současné době, kdy převládají řetězcové lékárny, by byl velký risk zakládat vlastní soukromou lékárnu. Já osobně bych se asi do toho nepouštěl,“ říká realisticky.

Michal je stipendistou Romského vzdělávacího fondu. Stipendium Michalovi poskytuje určitý pocit jistoty a také komfortu. Nemusí trávit tolik času na brigádách a může se tak věnovat studiu. Stipendium však vedle výhod znamená také povinnosti, které musí studenti splnit. Patří k nim dobré studijní výsledky, angažovanost v dobročinných aktivitách a také schopnost reprezentovat se jako Rom.

Bratři Kokyovi se minulý rok poprvé zúčastnili setkání romských studentů středních a vysokých škol „Baruvas – Rosteme“. Michal vzpomíná, že měl ze společného setkání obavy, ale nakonec byl nadšený a vděčný, že se mohl tohoto setkání zúčastnit.

„Překvapilo mě, kolik romských, ať už vysokoškolských, nebo středoškolských studentů, tam bylo. Seznámil jsem se s mnoha úžasnými mladými lidmi. A lidé, kteří pracují v organizaci Romea a tato setkávání pořádají, jsou nesmírně milí, obětaví a nosí svá srdce na dlani. Setkání mě nesmírně duševně obohatilo, dodalo mi motivaci a tím, že jsem viděl tolik úspěšných Romů, jsem se utvrdil v tom, že, když člověk chce, tak dokáže vše,“ dodává Michal na závěr.

Článek vyšel v časopise Romano voďi. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi a objednejte si předplatné na www.romanovodi.cz.