Rozhovor Týdne.cz: Podle přítelkyně muslima ubodaného před 16 lety se rasismus se přesunul na internet
Před šestnácti lety dva skinheadi na ulici
ubodali súdánského studenta Hassana Elamina Abdelradiho. "V Praze nemohla
jít běloška s černochem po ulici a jezdit MHD, aniž by slyšela minimálně jednu
urážku za den," vzpomíná
v rozhovoru pro server Týden.cz na život s předsudky i na okolnosti celého
případu jeho tehdejší partnerka.
Jak vaše okolí tehdy reagovalo, že máte přítele ze Súdánu? Setkala jste se
s diskriminací?
Mluvíme tu o začátku a polovině devadesátých let. Postoj společnosti k
cizincům byl tehdy mnohem vyhraněnější než dneska, negativní postoje se
projevovaly bez ostychu. V Praze, přinejmenším mimo centrum, nemohla jít běloška
s černochem po ulici a jezdit MHD, aniž by slyšela minimálně jednu urážku nebo
alespoň poznámku za den. Výhrůžky ze strany skinheadů, pokud jsme je potkali v
metru nebo na ulici, byly také běžné. Stejné potíže měly ženy, které se rozhodly
mít vztah s Asiatem. V přímé interakci (ve škole, v nemocnici, na úřadech, v
různých organizacích a tak dále) nám ale lidé jako dvojici spíš projevovali
sympatie, s diskriminací jsme se nesetkali nikdy.
Podle informací serveru Romea byl váš snoubenec napaden už čtyři měsíce
před svou smrtí, rovněž skiny. Jaké to pro vás bylo? Proč mu policie nedala
větší ochranu, případně nezasáhla už v té době?
Jak jsem už řekla dříve, v té době nebylo to, čemu se dá dneska říct
"napadení skiny", nic neobvyklého. Většinou takové konflikty vedly jen ke
rvačce, i když zrovna devadesátá léta byla relativně bohatá i na incidenty
končící smrtí napadených. Kdo by si po "napadení" šel stěžovat, když ví, že
agresory stejně potká na ulici zítra zase? Možná, že kdyby nám bylo čtyřicet
nebo šedesát let, brali bychom to jinak. Další věc je, že oznámit takový útok na
policii byla sázka do loterie. Vysvětlím na příkladu: můj známý, subtilní
černoch, byl na Moravě napaden několika skinheady. Oznámil věc na policii a
výsledek šetření zněl, že on napadl je a při útoku, jemuž se oni bránili, si
rozbil brýle, roztrhal oděv a poničil osobní věci.
Prostě, chci říct, že se takové věci děly běžně. Ptát se, proč černoch po
rvačce se skinheady nedostane policejní ochranu, je jako ptát se, proč policie
nepostaví před váš dům hlídku poté, co vás vykradli. Ostatně, policie v
podobných situacích nikoho nechrání ani dneska. Na serveru whitemedia.cz jsou
fotografie, adresy, telefonní čísla, jména partnerů, adresy škol a podobné
citlivé údaje řady lidí, které extremisté prohlašují za nepřátele národa, a
pokud vím, nejenže policejní ochranu nemá nikdo z nich, ale policie není ani s
to zajistit alespoň dodatečnou ochranu jejich osobních údajů, natož životů nebo
majetku.
Když srovnáte tehdejší situaci se současností, zmírnil se nějak současný
rasismus, nebo je situace stejná?
Mám pocit, že rasismus se přesunul z ulice na internet. Jistě hodně záleží i
na lokalitě, ale otevřené útoky na ulicích už téměř nejsou. Navíc já nevím, jak
reaguje mládež na diskotékách a v klubech, protože je to jiná generace. Na druhé
straně internetové diskuze se jen hemží útoky na menšiny. Přičemž názory
diskutérů jsou radikálnější.
Vražda Hassana byla první čin, který veřejně odsoudili i politici.
Nepřekvapily vás i přesto poměrně nízké tresty pro oba pachatele?
Tresty z právního hlediska nízké nebyly. Pachatelé byli velmi mladí.
Mimochodem paradoxní mi tehdy přišlo, že přesvědčení o nadřazenosti a lepší
inteligenční i jiné kvalitě bělochů a agresivitě černochů vedly bělošského
kuchaře k tomu, že ubodal neozbrojeného súdánského inženýra. I když v jednom ze
svědectví zaznělo, že už z domova šli s úmyslem "pokřtít nový nůž",
nezapomínejme, že v 90. letech se rasově motivovaných vražd udála celá řada a
tresty za ně byly od podmínky do maximálně třinácti let i v případě dospělých
pachatelů. Jen nedlouho předtím za ještě otřesnějších okolností, dá-li se to tak
říct, zemřeli Romové Tibor Berki a Tibor Danihel a tresty také nebyly nijak
drakonické.
Lidsky, samozřejmě, trest dost vysoký být nemůže. Po vynesení rozsudku se
ozývaly pobouřené hlasy, že chudák pachatel bude mít zkažený celý život, že
trest je příliš krutý a co chudák pachatelova matka? Nikdo nepomyslel na matku
oběti, které se syn po letech vrací domů sice s diplomem (dostal ho in memoriam,
protože promovat měl v lednu), ale v rakvi! Asi nikdo, kdo by si mohl mezi
těmito variantami vybrat, by se mnou nepolemizoval o tom, že život "zkažený" pár
roky ve vězení je přece jen mnohem lepší, než život "zkažený" pár ranami nožem.
Jak jste reagovala na desátý díl seriálu Sanitka 2, který odvysílala Česká
televize v den výročí smrti vašeho přítele? V něm jsou Arabové-muslimové
vyobrazováni málem jako divoká a agresivní zvířata.
Česká televize plní zákaznickou objednávku, tedy vysílá to, co chtějí lidé
vidět. Nedávno jsem na internetu četla zcela otevřený a zřejmě vážně míněný
komentář tvrdící, že je nutno v ulicích zabíjet muslimské děti, od těch se prý
musí začít, neboť s těmi to půjde zatím nejsnáze. Názor byl označený řadou
souhlasných hlasů. Česká televize tedy vysílá pořady, které jsou v souladu s
názory většinové části společnosti.
