Dušan Červeňák pro Romano voďi: Projektům moc nevěřím. Pracovat s lidmi se nedá „od stolu“
„Taková práce není o vydělávání, ale o pomoci těm, kteří ji potřebují,“ říká DUŠAN ČERVEŇÁK, místopředseda ostravského spolku Romipen. Po 12 letech praxe ve vyloučených lokalitách, kde působil jako romský poradce a sociální terénní pracovník, se letos na jaře rozhodl založit svoji vlastní neziskovou organizaci. Zaměřuje se především na bydlení – ve spolupráci s obvodem Ostrava – Poruba provozuje 7 tréninkových bytů s cílem pomoci dosáhnout rodinám ve složité sociální situaci na nájemní bydlení a poskytnout jim komplexní sociální práci.
„Chtěli bychom, aby alespoň jeden z manželů pracoval. Není to však podmínka pro získání bytu, ale cíl pro další postup v případě, že klienti práci nemají,“ přibližuje Červeňák. Zastává názor, že každý má právo dostat šanci – i ten, kdo někdy udělal chybu a snaží se ji napravit. V tréninkových bytech tak bydlí mladá rodina s dětmi, matka samoživitelka nebo muž, který se po výkonu trestu vrací do „normálního“ života.
„Nájem nám platí na účet – my ho pak platíme obci, nemáme z toho ani korunu. Všechno jsme si vyjednali osobně s městem, nemáme na to žádný projekt,“ říká. Zájem o bydlení v Ostravě je však obrovský. Lidi, kteří zavolají o radu a nejsou případ pro tréninkový byt, však Červeňák neodmítá. Díky své dlouholeté znalosti prostředí je dokáže nasměrovat k majitelům bytů, kteří nemají problém s romskými nájemníky a kteří „nerýžují“ přemrštěné částky za nájem.
„Na realitním trhu to bohužel opravdu funguje tak, že Romy často nechtějí. Ti lidé potřebují bydlet a nedaří se jim to proto, že jsou Romové. To je ale celý problém – oni nepotřebují sociální službu, nemají dluhy, mají práci. Mnoho neziskovek se na tom ale živí – vykazují si klienty a říkají tomu sociální bydlení, a přitom ho ti lidé ani nepotřebují,“ vysvětluje svůj názor Červeňák.
Pomáhat s rozumem
Bydlení je v Ostravě dlouhodobě ožehavým tématem – zabývá se jím město, charita, armáda spásy i neziskovky. Navzdory tomu v ní byznys s chudobou a segregace podle etnicity jen kvete. Kromě chronicky známých ubytoven přilévá olej do ohně i největší poskytovatel nájemního bydlení v kraji, společnost RPG Byty. Do hry o řešení sociální integrace se od roku 2014 zapojila i Agentura pro sociální začleňování. K jejím plánům spolupráce s městem a neziskovkami je však Červeňák kritický.
„Obce mají poskytnout zhruba 120 bytů pro sociální bydlení. V plánu je 8 teréňáků na komplexní sociální práci,“ přibližuje.
Úskalí je podle něj hned několik. Počet terénních pracovníků považuje za nedostačující. „Sám jsem dělal teréňáka 12 let, ale kvalitní komplexní práci pro 15 rodin najednou bych nezvládl, to nejde. Navíc to musí být profesionálové, pro práci s Romy ideálně romští,“ zdůrazňuje. Otázka je prý také to, kdo bude pro bydlení do bytů vybrán.
„Pokud je tam záměr stahovat lidi z ubytoven, tak tam je mnoho rodin, které roky stagnují, nájem by některé stejně neplatily a nakonec by se vrátily zpátky. V těch bytech se navíc za ty miliony udělají rekonstrukce, takže si je obce vlastně ‚zadarmo‘ zhodnotí – kdo by tam pak chtěl ‚cigány z ubytovny‘,?“ zamýšlí se.
Pracovat se stagnujícími rodinami je potřeba už na ubytovnách – pokud by se přesunuly do sociálních bytů a teprve v tu chvíli se jim začal někdo věnovat, je to jasná cesta k neúspěchu, myslí si. Ten by navíc dobře posloužil argumentům typu „vidíte, dali jsme jim šanci, ale s nimi to prostě nejde“.
Situace by pak vedla k tomu, že by se do bytů brali „ti nejschopnější z nejschopnějších“, a lidé, kteří by je potřebovali nejvíce, by opět zůstali na sociálním dně. „Budeme spolupráci města a Agentury sledovat – jak účelně se naloží s prostředky, jak a kolika romským rodinám se smysluplně pomůže,“ uzavírá Červeňák.
Sám do budoucna plánuje pracovat s rodinami a dětmi přímo na ubytovnách: „S dospělými je to někdy těžké. Ale ty děti si lepší život přece zaslouží.“
