Karel Karika: Málokdo ví, že v Předlicích se inspiroval i Foglar
S KARLEM KARIKOU jsem se setkala v jeho kanceláři, kde v současné době působí jako místostarosta centrálního městského obvodu Ústí nad Labem. Mimo to je také dárcem stipendijního programu, který podporuje romské studenty. I když mé otázky mířily na problematiku týkající se i dalších oblastí ČR, náš rozhovor se točil zejména kolem velmi diskutovaných Předlic. Není divu: Karel Karika má velký zájem tuto lokalitu změnit k lepšímu a je patrné, jak moc mu na místních lidech záleží. Tvrdí dokonce, že má v plánu místo přetvořit na rekreační zónu. Jak? I o tom vypráví během líčení svých velkolepých plánů.
Jaká v tuto chvíli vypadá situace s bydlením v Ústí nad Labem?
Tím, že se města v devadesátých letech zbavila téměř veškerého bytového fondu došlo k tomu, že situace s bydlením v ČR je obecně špatná. Ústí nad Labem má v současnosti k dispozici 127 městských bytů. Všechny jsou obsazené a mají status sociálních bytů, i když podle toho nefungují, protože v nich bydlí lidé, kteří mají podle mého mínění prostředky na lepší bydlení, ale vyhovuje jim bydlet v městském bytě. Nová opatření budeme přijímat již brzy s ohledem na zákon o sociálním bydlení, podle kterého by 5 % bytů měl vlastnit bytový fond města.
Připravujete se na zákon o sociálním bydlení. Jaká opatření budete jako město muset přijmout?
Připravujeme se důsledně. Já se z titulu své funkce propojuji se spolehlivými podnikateli, kteří opravují domy například v Předlicích s podporou sociálního bydlení, kde je udržitelnost dvacet let a byty jsou v takové kvalitě, aby tam mohli lidé důstojně bydlet. S těmito podnikateli chceme uzavřít smlouvy, abychom byty mohli využívat jako obec a mohli tam s ohledem na tento zákon stěhovat lidi, kteří to budou potřebovat.
Jakým problémům v současnosti čelí Předlice?
Největším problémem jsou spekulanti a vyděrači, takzvaní „živnostníci chudoby“, kteří nájemníky ubytují za vysoké nájemné, které potom dostávají od státu. Půjčují jim peníze na lichvu, třeba až se stoprocentním úrokem. Je to v podstatě spirála chudoby, ze které není cesta ven. V takových případech by měl zasáhnout stát, potažmo obec.
Jakým způsobem by měl stát podle vás tuto situaci řešit?
V těchto sociálně vyloučených lokalitách by se měla vytvořit komunitní centra. V Předlicích působí jen jedna organizace, a to Člověk v tísni, která tam odvádí vynikající práci. Její cílovou skupinu ale tvoří děti do patnácti let, zatímco my bychom potřebovali pracovat s dospělými a motivovat je ke změně životního stylu. Potřebujeme například kurzy finanční gramotnosti, seznámit je s možností oddlužení apod. To by právě měla řešit komunitní centra, která nám chybí a která jsou velmi potřebná.
Jaké konkrétní kroky ke změně Předlic podnikáte?
Když jsem před dvěma lety nastupoval do funkce, prohlásil jsem, že do několika let bude z této lokality rekreační zóna. Mé tvrzení vyvolalo velký humbuk, nenávist a posměch. Svůj slib se nicméně snažím plnit: nechali jsme vybudovat dětské hřiště, z jedné velké skládky jsme vytvořili park, plánujeme opravu chodníků. Všechny domy, které byly v demoličním stavu, byly v rukou exekutorů, takže jsme se s nikým nemohli bavit o tom, že by se měly opravit, protože ohrožují lidi. Nám se nicméně povedlo docílit toho, že jsou všechny prodané a mají konkrétního vlastníka, se kterým se můžeme domluvit, ale třeba mu i v případě nutnosti uložit pokutu. Samozřejmě, že některé z těchto domů skoupili spekulanti, ve většině případů je však vlastní osoby, které je opravují a dávají do pořádku. Situace se tedy změnila od základu.
Jak na tyto změny reagují sami obyvatelé Předlic?
Na to je těžké odpovědět. Starousedlíci, kteří tam bydlí vlastně celý život, podobným změnám moc nevěří, protože o Předlice se až dosud nikdo nezajímal, natož aby do nich investoval. A teď si sem přijde někdo, kdo to tam začne kompletně měnit. Berou to jako populismus, a já se jim ani nedivím. Ale na to, že jim chceme opravdu pomoci, budou muset přijít sami. Někteří už to chápou, za což jsem nesmírně rád. Teď máme plán, jak udělat z Předlic významné kulturní místo: plánujeme tu postavit muzeum Jaroslava Foglara. Hlavním záměrem je přetavit nevýhody místa ve výhody a vytvořit z něj místo k objevování, atrakci, která přiláká místní obyvatele i turisty. Málokdo ví, že se tu narodil Zdeněk Foglar, bratr Jaroslava Foglar, který tu žil od roku 1914 do roku 1917. Já prokazuji i to, že inspiraci pro Rychlé šípy čerpal autor v Ústí nad Labem.
Máte už nějakou představu, jak chcete konkrétně docílit uskutečnění svých plánů?
Finančně projekt zabezpečuje město, s pomocí dotační podpory. Místní obyvatelé poskytnou svou pracovní sílu v rámci oprav a údržby prostředí. Mohou také vyrábět suvenýry a upomínkové předměty pro turisty, které by mohli následně ve spolupráci s organizací Člověk v tísni prodávat. Pro místní obyvatele to tedy bude znamenat i zisk. Do vizuálního oživení lokality formou umění se mohou zapojit školy a univerzity z celé ČR.
Je už jasné, odkud by trasa měla vést?
Začátek pěší trasy bude ve „vstupní bráně Předlic“. V podchodu bude namalovaná mapa celé trasy, která povede ulicemi Panská–Klišská–Okružní. Po celé délce ulice Klišská zaujme návštěvníky kreslený příběh na betonovém plotě. Odtud bude trasa pokračovat ulicemi Průmyslová-Tovární-Majakovského-Prostřední až k domu Jaroslava Foglara. Po dvaceti metrech se dostaneme až k muzeu s vlastním přístupem (ze základní školy), kostelu, kde spadl ze zvonice Jan Tleskač, památníku místa, kde bylo vynalezeno a ukryto do hlavolamu ježka v kleci létající kolo, a nakonec vinárna U Rychlých šípů, která bude v původních katakombách.
Když teď trochu odbočím, jakou máte u místních lidí důvěru? Chodí za vámi se svými problémy, svěřují se vám?
Ano, začali za mnou chodit lidé, kteří mají různé problémy. Já se jim sice snažím pomoci, jak je v mých silách, tím víc ale vynikne, že tady chybí třeba městský poradce pro integraci nebo prostě někdo, komu by se ti lidé mohli přijít svěřit. Tím se znovu vracím k tématu komunitních center, která v ČR chybějí a bez kterých nemůže probíhat žádná integrace, která tu vlastně ani nikdy doopravdy nezačala. Chybí tu prostupné bydlení i zaměstnání.
Myslíte si, že váš neúspěch ve volbách může mít spojitost s tím, že se tak staráte o Předlice?
Nemyslím si, že tohle by byl ten důvod. Ne, je to jednodušší: v dnešní době se průměrně a podprůměrně chytří lidé nechávají ovlivnit populistickými hesly. Kdyby Romové na Ústecku šli k volbám, myslím si, že by naše strana volby vyhrála. (směje se) I když mě celkem mrzí, že k volbám nepřišli ani lidé, na které se snažím už dva roky působit. Do všech volebních komisí jsem umístil Romy, aby se necítili méněcenní. Nemám jim to ale za zlé, zatím jsme s nimi málo pracovali a chce to ještě čas, aby pochopili důležitost voleb. Nakonec ji pochopí, o tom jsem přesvědčen.
Prohlédněte si také FOTOGALERII na facebookové stránce Romano voďi.