Akcí na výročí okupace naší země v roce 1968 bude hodně. Mezi oběťmi byl i Rom, další proti tomu protestovali
Akce k připomenutí památky obětí invaze vojsk Varšavské smlouvy na území Československa před 52 lety se dnes uskuteční na mnoha místech České republiky. Jednou z obětí okupantů byl Rom, další s invazí nesouhlasili.
Akce k výročí
Před budovou Českého rozhlasu v Praze se od 11:00 tradičně uskuteční pietní akt s kladením věnců, kterého se zúčastní předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti), předseda ODS Petr Fiala nebo slovenský velvyslanec v ČR Petr Weiss. Přes 80 akcí uspořádá spolek Milion chvilek. Půjde o proslovy a vzpomínky pamětníků, koncerty, filmy, rekonstrukce vstupu vojsk do Československa nebo pietní shromáždění.
Po skončení akce u Českého rozhlasu bude otevřena Galerie Vinohradská 12, kde si lidé budou moci prohlédnout výstavu obrazů Emmy a Barbory Srncových. V Praze 1 se bude také konat pochod, který začne v ulici Politických vězňů, na Václavském náměstí se uskuteční koncert s názvem Aby sny nezešedly.
V Plzni na náměstí Republiky bude podle organizátorů ze spolku Milion chvilek komornější akce s minutou ticha a zapálením svíček, město také nechá na náměstí osadit bronzovou desku připomínající 21. srpen 1968. V Ústí nad Labem bude slavnostně odhalena pamětní deska věnovaná Petru Fridrichovi, jediné ústecké oběti srpnové okupace. Na Masarykově náměstí v Ostravě se uskuteční demonstrace, na Jakubském náměstí v Brně bude mimo jiné audiovizuální výstava.
VIDEO
Jednou z obětí okupantů byl Rom
Invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 do Československa měla přes 130 obětí. Jenom v Košicích bylo hned první den okupace zastřeleno šest lidí, mezi nimi i Rom Bartoloměj Horváth. Ten nebyl jediným Romem, který s okupací nesouhlasil, proti se postavili i další Romové, což zásadně ovlivnilo jejich životní osudy.
“Jakmile sem vpadli, věděl jsem, že to nebude dobrý. Ale říkal jsem si, lidi snad budou proti. Byli, ale pak dostali strach a tak každej mlčel. Já to nedokázal, mně to připadalo jako za Německa. Říkal jsem si, jakmile odstraní Dubčeka, vystupuji. Odvolali Dubčeka a položil jsem to. Já dělal technika na bytovém hospodářství, tak mě vyhodili z práce, že nesouhlasím se vstupem,” vzpomíná Zdeněk Daniel pro Paměť Romů.
“Přeci si nemůžete myslet, že toto je normální situace, se kterou bych já jako československý občan a jako důstojník československé armády mohl souhlasit. Tak jsem prostě řekl ne, to je sprostá agrese a vy to víte stejně jako já. A už jsem letěl,” popisuje následky své kritiky invaze Karel Holomek pro Paměť Národa.
Vznikla tehdy i nahrávka v romštině, kterou přečetla Milena Hübschmannová, bohužel se dochovala pouze její část. “Vážení přátelé, u nás, v naší republice, žije více než čtvrt milionu našich spoluobčanů – Cikánů. V této chvíli je zapotřebí, aby každý občan naší okupované republiky dobře rozuměl situaci. Proto se teď obracíme na spoluobčany cikánské národnosti v jejich mateřštině,” začíná zmíněná nahrávka.
Poté následuje vysílání v romštině:
“Phralale Romale amen sam trin šel ezera Roma, so dživas andre amaro štatos, andre Československo socialisticko republika.
Amen Roma varekena phenas Rom Romeha gadžo gadžeha, bo hin ajse gadže, so na den le romenge paťiv, aľe the maškar amende hin ajse manuša, so maťon maren peskere Romenge ladž, nane oda čačipen? Aľe akana hin ajsi situacija, že amen imar našťi phenas Rom Romeha, gadžo gadžeha….”
“Bratři Romové, je nás třista tisíc, kteří žijeme v našem státě, v Československé socialistické republice. My Romové někdy říkáváme: “Rom s Romem, gádžo s gádžem, protože jsou i takoví gádžové, kteří nás neberou za sobě rovné. Avšak také mezi námi Romy jsou takoví lidé, kteří nám, Romům dělají ostudu, není-li pravda? Ale nyní je taková situace, že nemůžeme říct jen Rom s Romem, gádžo s gádžem…” (Zde ukázka z nahrávky bohužel končí.)
AUDIO
Srpen 1969
Před 52 lety do tehdejší ČSSR vpadla vojska armád Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou. O rok později na první výročí okupace se konaly občanské protesty. Rozehnaly je československé bezpečnostní složky, především lidové milice, které tvořili prověření zaměstnanci, dělníci i úředníci, různých podniků. Zákrok si tehdy vyžádal sedm mrtvých a mnoho zraněných. Tehdejší masové protesty začaly už 19. srpna, lidé při nich vyjadřovali nespokojenost s politikou nového komunistického vedení. Vyvrcholily 21. srpna.
Od Prahy po Brno, Liberec, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Opavu nebo Havířov. Na Slovensku byly protesty menší, ale proběhly v Bratislavě, Žilině nebo Košicích. Všichni byli vybaveni speciální technikou, jako byly třeba dlouhé obušky, slzotvorné granáty nebo speciální audio-vozy, které měly vyhledávat ilegální vysílačky. Příprava tak byla opravdu důkladná, a to včetně preventivní mediální kampaně, která měla všechny případné účastníky protestů řádně varovat. Aby toho nebylo málo – metropole se stala uzavřeným městem, nejezdily vlaky a uzavřeny byly i silnice.
Nejbrutálnější roli sehrály Lidové milice, které neměly v zákoně vlastně žádnou oporu, byly de facto zřízeny nelegálně. Jejich nejvyšší velitel byl první tajemník KSČ a v akci byly podřízeny bezpečnostním složkám.
Přímo na srpnových demonstracích bylo zastřeleno pět demonstrantů. Zavraždili je milicionáři, kteří měli samopaly – kalašnikovy. Někteří zemřeli střelou odraženou od chodníků nebo budov, ale taky střelami zezadu do hlavy, na útěku. Došlo zde i ke spoustě zranění. Milicionáři mlátili klidně i staré lidi, ženy, děti.
