Před 90 lety se narodila romská spisovatelka Tera Fabiánová

Tera Fabiánová patří mezi první romsky píšící autory u nás. Je považována za přední romskou básnířku. Dnes by se dožila devadesáti let.

Narodila se 15. října 1930 v Žihárci na jižním Slovensku, kde žili příbuzní jejího otce, jehož rodiče zemřeli na španělskou chřipku a zanechali po sobě deset dětí. V jejích čtyřech letech se rodina přestěhovala do nedalekých Vlčan, odkud pocházela její matka. V roce 1938 připadlo po tzv. vídeňské arbitráži Maďarsku. Otec byl odveden do maďarské armády a později odvelen na východní frontu bojovat proti SSSR, nejstarší z pěti sourozenců, šestnáctiletý bratr Lajoš musel na nucené práce do Německa.

Tera, rozená Kurimová, vychodila jen tři třídy obecné školy. Tíži válečného období, kdy se rodina ocitla bez prostředků, později zpracovala do životopisného vyprávění Sar me phiravas andre škola / Jak jsem chodila do školy (1992). V roce 1946 rodina přesídlila na nabídku náborářů do Čech. S manželem, s vojákem z povolání Vojtou Fabiánem, který pocházel z východoslovenské Kurimy u Stropkova, se seznámila ve svých osmnácti letech a měli spolu čtyři děti: Vojtu (textaře, písničkáře, který se jako jediný vydal v matčiných literárních stopách), Jardu, Mariku a Michala. Druhorozený syn, nadějný muzikant, bohužel v mladém věku zemřel. Komplikované manželské soužití skončilo po 40 letech rozvodem. Pro podobný životní osud bývá Fabiánová přirovnávána k Boženě Němcové.

Tera pracovala od svých pěti let, nejdříve jako pomocná síla u sedláků, v Praze pak na stavbách či jako služka, v ČKD ve Vysočanech se od uklízečky vypracovala na jeřábnici a tuto práci vykonávala 35 let, dokud si rizikové pracovní prostředí nevybralo daň na jejím zdraví. Přišla částečně o sluch, ztrácela rovnováhu, během operace po otravě výpary z kyselin, ve kterých se kotle vyráběné pro Irán a Irák zbavovaly rzi, prožila klinickou smrt. Tento zážitek zpracovala v povídce Le Romeskero suno – Sen Cikána, kterou natočil a odvysílal v 60. letech Československý rozhlas.

Vzpomínka na první báseň

I v invalidním důchodu však stále pracovala, uklízela na ambasádách, v domácnosti venezuelského konzula se seznámila s jeho indickou kuchařkou, se kterou se byla po několika dnech schopná domluvit. Plynně se domluvila čtyřmi jazyky. Zapisovat si příběhy začala Tera již v dětském věku, avšak v maďarštině, protože ji tehdy nenapadlo, že by to bylo možné v romštině. Romsky začala tvořit až po setkání s Milenou Hübschmannovou, která ji v psaní intenzivně podporovala. Ta na působivý moment vzniku Teřiny první báseň zavzpomínala ve sborníku Romano džaniben:

„Při vzpomínce na to, jak vznikla Terčina první romská báseň, se vždycky znovu propadám do krásy oné chvíle. Někdy v šedesátých letech (známe se s Terkou od roku 1954) jsme spolu jely navštívit jednoho příbuzného do Plzně. Terka najednou začala ‚volat do vesmíru‘ slova, která mě fascinovala. Když dovolala, zastavila jsem auto, popadla tužku a papír a prosila ji, aby ‚to‘ opakovala znova. Kdo to složil? Kdo to napsal? Kde to vzala? ‚Kada me phenav! Kada me dikhav anglo jakha.‘ (‚To já říkám! To vidím před očima.‘) Ono ‚to‘, co viděla před chvílí před očima, nedovedla ovšem znova opakovat tak krásně jako ve chvíli první inspirace. A tak jsem napsala, co jsem si zapamatovala. Pak jsem Terce přečetla její ‚vizi‘ – a Terka ji vylepšila a doplnila. Ona první báseň ‚Av manca, čhajori‘ (‚Pojď se mnou, má milá‘) byla uveřejněna v prvním sborníčku romské poezie Romane giľa (1979).

Autorka prvního textu otištěného v romštině

Publikovat začala na konci 60. let za krátké existence politického a kulturního sdružení Svaz Cikánů-Romů a jeho věstníku Romano ľil (Romský list), v němž byl její fejeton vůbec prvním romsky uveřejněným příspěvkem. Další fejetony vycházely v okénku Zadáno pro Teru a staly se životní inspirací nastupující generace romských žen. V roce 1979 vyšel zmíněný výběr z jejích básní ve sborníku Romane giľa / Romské písně.

Související článek

"Vzkazuji Romkám..." O emancipaci (nejen) romských autorek

Renata Berkyová

Po 90. roce otiskovaly její povídky a básně romské časopisy Romano kurko, Kereka, Romano gendalos, Romano hangos, Romano džaniben. Knižně byly její prozaické práce, s výjimkou zmíněné autobiografie a dětského vyprávění Čavargoš / Tulák (1991), publikovány až posmrtně v antologii Čalo voďi / Sytá duše (2008). Tuláka zfilmovala v roce 1986 pod názvem Tulakóna režisérka Jana Ševčíková. a v rozhlasovém provedení v roce 1999 namluvil Vlastimil Brodský.

Většina jejích básní i povídek je inspirována vlastní životní zkušeností a hodnotovými postoji, které zastávala. Prozaickou formou se vyjadřovala zejména ke společenským tématům, jako bylo uznání národnostní emancipace a zlepšení postavení Romů ve společnosti, ale i členy romské společnosti vyzývala, aby umožnili emancipaci romských žen a přenastavení rolí mužů a žen v romské rodině.

Její lyrika pak především vypovídá o niterném pocitu osamocení, kterým Tera Fabiánová po návratu své původní rodiny zpět na Slovensko trpěla. Tera Fabiánová získala v roce 2003 zvláštní ocenění za prozaickou tvorbu v soutěži Roma Literary Awards od Open Society Institute v Budapešti. V prosinci 2006 byla organizací ROMEA oceněna Literární cenou Mileny Hübschmannové za celoživotní přínos romské literatuře.

Ve stejném roce byla ve stanici metra Nové Butovice v rámci kampaně Poezie pro cestující prezentována její báseň Štěstí přichází ke mně. Zemřela po delší nemoci v Praze dne 23. března 2007 ve věku 76 let.