Není nic smutnějšího, než když celá rodina není o Vánocích spolu.

„No tak vidíš…už máš vnučky doma. Bože, to budou krásný Vánoce!“

Jako malé dítě jsem nechápala smysl Vánoc. Spolužáci se chlubili, jaké dárky
dostali. Já a mí sourozenci jsme dárky pod stromeček nedostávali. Ptala jsem se
maminky, o čem, že ty Vánoce jsou? „Vánoce jsou o tom, že celá rodina sedí u
stolu ve zdraví, odpouští si, mají se rádi a vynšují si.“ Odpověděla maminka. U
nás doma jsme se všichni o Vánocích scházeli u čtyř stolů napojených k sobě.
Pamatuji si, že víc návštěv bylo ze strany tatínka. Sedělo se u stolu, pilo,
jedlo a zpívalo. Naše maminka zpívala, nejen ona, ale skoro všechny ženy bez
doprovodu hudebního nástroje.

S manželem se vydáváme do obchodu nakupovat dárky pro vnučky. Nehledíme na
to, kolik se utratí.  Dárky jsou přece pro naše vnučky, které milujeme. Nějakou
dobu byli v zahraničí, jsme šťastný, že je máme doma. Vytváříme vánoční
atmosféru. Nakupujeme, aby byl dostatek jídla, od všeho trochu. Nesmí nic
chybět.

„Bože, proč ve mně není ten správný duch Vánoc, co se to se mnou děje?“

Strojíme stromeček. Kofinka a Jasmínka sledují, co se bude dít. Podávám
vánoční ozdobu a ukazuji vnučkám, jak se strojí stromeček. Smějí se. Po chvílí
Kofinka křičí:

 „Au, to píchá, babo.“  „Neboj se toho, musíš opatrně, zkus to.“ Přichází na
to, jak ozdobičky věšet na stromeček. Jasmínka napodobuje svou sestřičku. Jí je
jedno, že jehličí píchá. Smějí se, je vidět, že mají radost.

Štědrý večer nastal. Pokoušíme se zpívat české koledy, nikdo z nás nezná celý
text, ovšem melodii ovládáme. Při pohledu na sebe se smějeme jeden druhému. Tak
tahle asi ne. Pouštím romské písně. Vaří se, smaží se, připravuje se
štědrovečerní stůl, křik, holky pobíhají po bytě, syn na hlas zpívá, dcera
nalévá kořalku, druhá dcera dokončuje chlebíčky. Manžel stále dohlíží, aby byl
pořádek, luxuje, umyje mísu. Holky pobíhají a zkoumají, co je to pod stromečkem.

Prostírám o jeden talíř na víc, jak je zvykem. Zapaluji svíčky za zemřelé.
Usedáme ke stolu. Každoročně pronáším modlitbu, někdo se u toho směje, někdo to
bere naprosto vážně a odříkává modlitbu se mnou. Jíme. Chce se mi u stolu
brečet, jak je krásný mít všechny děti a vnučky pohromadě. Děkuji za to Pánu
Bohu. Škoda, že s námi u stolu nesedí moje maminka, tatínek, sestra a bratři.
Někdy se tak děje…

Je čas rozbalit dárky.  Nejprve se ze stolu sklidí špinavé nádobí, proto aby
se vše natáhlo. Po večeři se přesouváme ke stromečku. Jasmínka a Kofinka se
nemohou dočkat, div nezboří stromeček. Děda bere zvonek, takový hodně let starý,
tímto zvonkem zvonil našim dětem, když byly malý. Zazvoní a rozdává dárky. Při
vyřčení svého jména Kofinka a Jasmínka rychle vyskočí. Sleduji výraz mých
vnuček, mají neskutečnou radost, až se u toho klepou štěstím.

Mně už není třeba žádného dárku.

Jsem šťastná, že je mám doma.

Už chápu, o čem jsou Vánoce…

E Kofinka, e Jasminka the e Karačoňa

Nane ňič žalostneder, sar kana nane calo fameľija pre Karačoňa jekhetane.

„No dikhes…… imar o vnučata tuke khere. Devla, oda avela ajsi šukar
Karačoňa!“

Sar cikňa čhajorake mange na džalas pre goďi, pal soste koja Karačoňa hin. O
raklore, so manca phirenas andre škola pes ašarenas save darki chudle. Me, miri
pheň the o phrala tel o stromkos darki na chudahas. Phučavas mira dajoratar pal
soste koja Karačoňa hin?„ E Karačoňa hin pal kada, hoj calo fameľija bešel paš o
skamind andro sasťipen, odmukhen peske, rado pes dikhen the vinšinen peske,.“
oOdphenďas e dajori. Ke amende khere pes sdžahas pre Karačoňa paš o štar
skaminda sthode kije peste. Pametinav man, hoj buteder džene ke amende phirenas
pal le dadoreskri sera. Bešelas pes paš o skamind, pijelas pes, chalas pes the
giľavelas pes. Amari dajori giľavelas, na ča joj, aľe maj savore džuvľa, na
bašavelas pes pre ňisoste.

Mire romeha džas te cinel o darki andre skľepa perdal o vnučata. Na dikhas
pro love, keci pes rozkerela. O darki hine perdal amare vnučata, saven ingen
kamas. Varesavo časos has andre aver them, sam rado, hoj hine khere. Keras
karačoňakeri atmosfera. Cinavkeras, kaj te avel dost so te chal, savorestar
čeporo. Našťi ňič chibinel.

„Devla, soske andre ma nane koda lačho karačoňakero duchos, so pes manca
kerel?“

Uras o stromkocis. E Kofinka the e Jasminka dikhen, so pes kerela. Podav
karačoňakeri guľa the sikhavav le vnučkenge, sar pes urel  stromkocisc. Asan.
Pal o razos e Kofinka vičinel: „Au, oda Babo phusavel.“  „Ma dara tut
olestar, mušines poľikes, skušin.“ Avel pre kada avri, sar o guľi te figinel pro
stromkocis. E Jasminka kerel koda, so kerel lakri pheňori. Lake hin jekh, hoj o
čačina phusaven. Asan, hin te dičhol, hoj andre lende radišagos.

E Viľija avľas. Kamas te giľavel čechike karačoňkere giľa, ňiko amendar na
prindžarel cala lava, aľe e melodija džanas. So ča pre peste dikhas, jekh
jekhestar asas. Ta kavka na. Mukhav romane giľa. Tavel pes, pražinel pes,
richtinel pes viľijakero skamind, vika, o čhaja prastan pal o kher, o čhavo
zorales giľavel, e čhaj čhorel e paľenka, aver čhaj dokerel o marore. Miro rom
furt del pozor, hoj te avel žužo, luksinel, avri thovel o čaro. O čhaja
denaškeren the skuminen soda hin tel o stromkocis.

Kerav o skamind, thovav jekh taňiris buter, avka sar som prisikhľi. Labarav o
momeľa vaš o mule. Bešas kijo  skamind. Sako berš phenav rudimo, vareko paš kada
asal, vareko lel calkom važnones the phenel o rudimo manca.  Chas. Paš o skamind
pes mange kamel te rovel, sar hin šukar te hin savore čhavore the vnučata
jekhetane. Paľikerav le Devleske. Ča škoda, hoj amenca paš o skamind na bešel
miri dajori, dadoro, e pheň the o phrala. Varekana avka hin…

Hin časos te pačarel avri o darki. Peršo pes pal o skamind pratinel o melale
načinki, vaš kada, hoj pes sa te precirdel. Pal o raťakero chaben  džas kijo
stomkocis. E Jasminka the e Kofinka pes našťi doužaren, maj na čhiven tele o
stromkocis. O papus lel o harangos, imar but phurikano, kale harangoha
harangonizelas amaere čhavorenge , sar has ciknore. Harangozinel the rozdel o
darki. Sar phenel o nav e Kofinka the e Jasminka sig chuťen avri.  Thovav o
jakha pre mire vnučatengere mujora, hin andre lende baro radišagos, aš paš oda
izdran bachtaľipnaha.

Mange na kampel imar ňisavo darkos.

Som bachtaľi, hoj hine khere.

Imar džanav pal soste hin e Karačoňa…

Článek vyšel v časopise ROMANO VOĎI. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi.
Více na www.romanovodi.cz.