Iveta Kokyová: Musím si vybrat, buď budu doma s rodinou, nebo budu chodit do školy.

ROMEA minulý týden předala v rámci tradiční soutěže Romano Suno v prostorách Amerického centra ceny vítězům Literární soutěže pro romské studenty, která byla vyhlášena u příležitosti Mezinárodního dne romského jazyka. Do prvního ročníku soutěže mohli zasílat své příspěvky romští studenti vysokých škol, včetně studentů studujících dálkově. V příštím roce se budou soutěže moci zúčastnit i studenti středních a vyšších odborných škol.

Zpravodajský server Romea.cz postupně zveřejňuje všechny oceněné práce. Dnes zveřejňujeme další příspěvek, tentokrát od Ivety Kokyové, studentky FF UK (obor romistika), která se společně s Filipem Sivákem umístila na třetím místě.

Na světě jsou lidé, kterým není třeba se vzdělávat z knížek, jsou chytří, protože se tak narodili.

Na světě jsou lidé, kteří prošli těžkým životem, a toto je pro ně vzděláním od života samého.

Na světě jsou lidé, kteří se celý život vzdělávali, ale jejich životy jsou prázdné.

Na světě jsou lidé, kteří by se chtěli vzdělávat, ale nemohou.

Co pro mne znamená vzdělání? Když jsem byla malá, tak jsem toužila se učit, ale nedalo se, protože bylo zapotřebí pomáhat doma mamince.

Nejdříve jsem absolvovala učiliště, vyučila se strojním mechanikem. Porodila jsem děti, když už odrostly, nastoupila jsem na střední školu, bylo mi 36 let. Poté jsem pokračovala ve studiu dál na Univerzitě Karlově obor romistika. Ať jsem byla, kde jsem byla, tak mi bylo ve škole dobře! 

Moc ráda se učím novým věcem. 

Nyní jsem pyšná na učitele – kde se vám může stát to, že si můžete popovídat romsky s učitelem? Moc se mi to líbí. Nebo když slyším neromské holky a kluky mluvit romsky, mám z toho radost. Cítím se s nimi dobře.

Kdyby se někdo zeptal mého manžela, jestli je rád, že chodím do školy, odpověděl by vám, že ne. Můj manžel na mé studium pohlíží špatně. Stále mi říká, na co jsou ti školy, nechoď nikam. Jen srážíš své romství, nejsi doma s manželem, vracíš se domů večer. Romská žena má být u manžela, ne aby chodila do školy. Ztrácíš svou rodinu, ztrácíš mě.

Kolikrát slýchávám jeho řeči, tak se musím nad jeho slovy zamyslet. V něčem má pravdu, ale v duchu si říkám – proč nemohu dělat to, co mě baví, co žádá mé srdce? Protože jsem Romka? Protože jsem matka, babička? Proč bych si měla od někoho brát své cíle? Proč má rodina pociťuje, že je ztrácím? Je to moc těžké! Musím si vybrat, buď budu doma s rodinou, nebo budu chodit do školy.

Já si vybrala školu i rodinu.

Kolikrát se mi chce brečet, nikdo mě nechce pochopit, co pro mne znamená “vzdělávání se”.

So perdal ma hin sikľiben

Pro svetos hin džene so lenge na kampel te sikľon andral o kňižki the hine goďaver, bo kavka uľile.

Pro svetos hin džene so pregele phare dživipnaha the kada hin perdal lende shikľiben le dživipnastar.

 

Pro svetos hin džene so calo dživipen sikhľonas, the lengre dživipena hine čuče.

 

Pro svetos hin džene so bi kamenas te sikhľol, aľe našťi sikhľon.

 

So perdal ma hin sikhľiben? Sar somas cikňori čhajori ta igen man kamavas te sikhavel, no nadelas pes, bo kampelas khere te pomožinel la dajorake. Peršo geľom te sikhavel man pro učilišťe pro strojno mechanikos. Has man čhavore. Paľis imar sar mage o čhavore barile avri ta geľom pre stredno škola, has mange 36 berš. Paľis gejľom dureder pre Univerzita Karlovo pre romistika. Te somas , kaj somas, ta furt mange has andre škola lačhes!

 

Igen rado man sikhľuvav neve veci.

 

Akana thovav baro baripen andro učiteľa, bo kaj pes tumenge šaj ačhel, hoj peske šaj den duma le učiťeliha romanes. Igen mange pre dzeka. Albo sar šunav le rakľijen the le raklen te del duma romanes ta som lošaľi. Čujinav man lenca lačhes.

 

Te bi vareko phučelas mire romestar či hin rado, hoj phirav andre škola, phenďalas bi tumenge hoj na. Miro rom pro miro sikhľiben dikhel na lačhes. Furt mange phenel, pre soste tuke kola školi, ma phir ňikhaj. Ča tele mares peskro romipen, na sal khere paš o rom, khere phires raťenca. Romaňa džuvľake kampel te avel paš o rom, na te phirel andro školi. Našaves peskra famelija, našaves man.

 

Kecivar šunav leskri duma, ta mušinav pre leskre lava te mišľinel. Andre varesoste hin les čačo, aľe korkori mange phenav – soske me našťi kerav oda so hin mange pre dzeka, so žadinel miro jilo? Vaškada hoj som Romňi? Vaškada, hoj som daj, baba? Soske mange te mukhav varekastar te lel koda so kamav te kerel? Soske miri famelija čujinel, hoj len našavav? Igen phares hin! Mušinav mange te kidel avri, či avava khere la familajaha albo phirava avdre škola. Me mange kidľom avri the e škola the e famelija. Kecivar pes mange kamel te rovel, ňiko man na kamel te achaľuvel so perdla ma hin sikhľiben.