Architekt Zdeněk Daniel poprvé vystaví své obrazy
Ve středu 9. května proběhne od 18 hodin v prostoru kampusu Hybernská v Praze
vernisáž výstavy obrazů architekta a výtvarníka Zdeňka Daniela Moje černobílé
stíny aneb Memento mori.
Tatínek pana Daniela, Zdeněk Daniel starší (nar. 1929) se v květnu 1943
zachránil z transportu Romů z Moravy do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau,
ale většina členů jeho rodiny během války zemřela. Pro Zdeňka Daniela mladšího
byla rodinná válečná historie nesnadným tématem. Až v roce 2016 se s ní rozhodl
vypořádat a přenést ji na papír. Vytvořil osm obrazů na téma holocaust, které se
dramaticky liší od jeho ostatní tvorby. Plánovaná výstava představí tyto obrazy
s tématem holocaustu v kontextu jeho předchozího díla.
Pořadatelé – Seminář romistiky KSES FF UK a Pražské fórum pro romské dějiny
při ÚSD AV ČR – chtějí výstavou samotnou a i její květnovou vernisáží
připomenout 75. výročí transportu Romů z Protektorátu Čechy a Morava do
koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau.
Rozhovor
se Zdeňkem Danielem o architektuře a urbanismu vyšel v letním dvoučísle
Romano voďi 2017 a můžete si jej přečíst i
on-line zde.
Zdeněk Daniel se narodil 10. října 1970 v Mostě, ale od raného dětství žije a
tvoří v Jablonci nad Nisou. Malování se věnuje od dětství, malba a kresba se
stala jeho druhým koníčkem po architektuře. Ta je jeho profesí, ve které dosáhl
řady významných ocenění. V mládí se několik let věnoval dalšímu sebevzdělávání v
oblasti kresby pod vedením učitelů na SUPŠ a VOŠ v Jablonci nad Nisou.
Svoji výtvarnou tvorbu zaměřil převážně na kresbu historických domů a městské
architektury. Díky těmto kresbám ho mnozí v Jabloneckém regionu znají. Má za
sebou několik samostatných výstav. Jeho díla jsou zastoupena v soukromých
sbírkách v České republice i v zahraničí.
Sám Zdeněk Daniel v propagačních materiálech k výstavě říká:
"Výstavu v kampusu Hybernská pod názvem Mé černobílé stíny aneb memento mori bych nazval
vnitřní zpovědí, vpletenou do hříčky čísel a letopočtů v mém životním příběhu,
prolínající se desetiletím jednoho skoro celého století. Jsou to střípky tvořící
součást barevné mozaiky příběhů, které napsal život.
V květnu roku 1943, před 75 lety, byla většina mé rodiny deportována do
koncentračního vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau (Osvětimi). Já se narodil
25 let po ukončení druhé světové války. V roce 1988, před 30 lety, jsem prodělal
jistý stav duše, a znovu v roce 1998. To je tedy 20 let. V tomto stavu se mi v
mysli prolnuly události druhé světové války…
Od té doby jsem celých 10 let kreslil pouze černobílé obrazy.
Nyní maluji převážně barevné obrazy, je to odraz mého vnitřního vnímání sebe
sama, vyjádření mého názoru v souladu s okolním prostředím, mým světem.
Sám jsem hrůzné období druhé světové války nezažil. Je to pro mě abstraktní
téma zprostředkované výpovědí mých rodičů. Toto trauma se ale ve mně nese od
mého dětství jako černý stín…
Skoro po 20 letech jsem se odvážil přenést tyto stíny do černobílé reality na
papír.
Výstava je věnována k 75. výročí deportace mé rodiny, ze které byl můj otec,
coby dítě, dalo by se říci, zázrakem zachráněn, většina rodiny se tehdy už
nevrátila."
Výstava potrvá do 29. května a jako doprovodný program je plánována další ze
série diskuzí k Letům u Písku ve spolupráci s ROMEA, o. p. s. a s Muzeem romské
kultury. Panelová diskuze
Současný výzkum romského holokaustu v československém
kontextu proběhne v pondělí 21. května v 18 hodin ve studentském Kampusu
Hybernská a bude vztažena nejen k Letům u Písku, ale k celému československému
regionu. Panelisté se zaměří na historický výzkum romského holokaustu a jak se
tento prolíná s komemorací, aktivismem, mobilizací komunity a nebo např.
politikou paměti.
