Tereza Heková: Od mažoretky, přes studium na VŠ, práci v bankovnictví až do organizace ROMEA

Tereza Heková je mladá talentovaná Romka z Chomutova, která se svými zálibami i profesním zaměřením vymyká hned v několika směrech. Už jako malá se stala mažoretkou, což mezi Romy nepatří mezi běžné koníčky. Stejně tak střední škola zaměřená na Veřejnou správu nepatří mezi ty nejvyhledávanější. Zkrátka Tereza jde ráda proti proudu. V současné době pracuje v organizaci ROMEA na mediálních projektech.

Terezo, proč ses rozhodla studovat právě veřejnou správu?

Já jsem popravdě řečeno nevěděla, kam po základní škole zamířit. Ale v Občanské nauce jsme nějaké základy Veřejné správy probírali a mě to celkem zaujalo. Je ale fakt, že mi hlavně šlo o to, vystudovat střední školu a získat maturitu.

A to se ti povedlo…

Ano, ale nestačilo, chci mít i vysokou školu, proto jsem se přestěhovala do Prahy a rozhodla se pokračovat ve svém oboru, tedy Veřejné správě, proto jsem nastoupila do prvního ročníku magisterského studia CEVRO Institutu – to je vysoká soukromá škola.

Naplnila tato vysoká škola tvoje očekávání?

Zatím ano, jsem spokojená.  Nejsem právě typ, který by se pilně učil na každou zkoušku, ale výklad osobností, jež tam učí, mě zaujal. Máme tam Tomáše Sokola, který patří mezi top advokáty, nebo Alexandra Vondru, bývalého ministra zahraničí nebo Petra Nečase.

Ty pocházíš z Chomutova, dokonce z jedné z takzvaných sociálně vyloučených lokalit, přesto ses hned od mala věnovala koníčku, který není mezi Romy nijak zvlášť populární…

V mateřské školce byla jedna holčička, která s sebou pořád nosila hůlku a ta se chlubila, že chodí někam tancovat. Já to doma řekla mámě, že bych tam chtěla taky chodit a ona mě přihlásila do taneční školy. Tam jsem se stala mažoretkou, hrozně mě to chytlo a já se tomu věnovala naplno, pořád chodila na tréninky.

Což přineslo svoje ovoce. Ty jsi totiž tuto nelehkou disciplínu dělala na vrcholové úrovni…

Ta dřina se vyplatila, jezdili jsme na různé soutěže, naše skupina byla pozvána do průvodu karnevalu ve Francii, a v dospělé kategorii jsme vyhráli mistrovství Evropy, takže jsem vlastně mistryně Evropy (smích). Já byla od mala taková, že jsem pořád musela něco dělat, něčemu se věnovat. Jednu dobu jsem byla trenérem a rozhodčím moderní gymnastiky nebo vedla taneční kroužek na základní škole. Byla jsem jednou z cheerleaders u hokejového týmu Piráti Chomutov, bylo toho hodně. Aspoň jsem neměla čas na lumpárny.

Jsi první romská mažoretka, kterou znám. Chodily do mažoretek nějaké další romské holky?

Právě, že ne. Já jsem měla nějaké romské kamarádky, které jsem tam chtěla přivést, vždycky slíbily, že přijdou, ale to se nikdy nestalo. Mělo prostě jiné zájmy, chodily se s partou flákat ven, to zas nelákalo mě. Já byla zvyklá na ten svůj tréninkový dril.

Takže jsi nakonec víc volné času trávila s neromskými kamarádkami?

Ano, s nimi jsem měla společný zájem, a tím byl ten tanec. Ale i mezi Romy jsem měla kamarády, chodila jsem s nimi na základku, koníčky jsme ale prostě měli jiné.

Jak začala tvoje spolupráce s organizací ROMEA?

Když jsem před čtyřmi roky začala žít v Praze, pracovala jsem v bankovní sféře. Po dvou letech jsem se rozhodla odejít, ta práce mě nenaplňovala. Dobře se znám s Yvetou Kenety, která v ROMEE pracovala, a ta mi řekla o možnosti psaní článků pro zpravodajský server Romea.cz. Záhy jsem pak začala pracovat v rámci projektu zaměřeném na vyvracení hoaxů.

To je zajímavé téma. Co jsi v rámci zmíněného projektu konkrétně dělala?

Já jsem především ověřovala pravdivost či nepravdivost podezřelých zpráv. Těch zpráv bylo docela dost, třeba, že Romové dostávají léky zdarma, spousta hoaxů se týkalo uprchlíků.

V čem vidíš hlavní nebezpečí hoaxů?

V tom, že je strašně lehké takovým zprávám uvěřit, tedy pokud máte předsudky. Právě proto hoaxy vznikají – aby vás utvrdily ve vašich předsudcích – vůči Romům, uprchlíkům, nějaké konkrétní celebritě – je jedno, kdo je objektem té zprávy. Vždycky je cíl vyvolat nenávist, a to se bohužel tímhle způsobem daří vyvolat.

Dá se s tím vůbec něco dělat?

Myslím, že moc ne. Když člověk chce, tak tomu uvěří. Nemá pak potřebu dělat to, co jsem vlastně dělala já, tedy si ověřit, zda ta zpráva není jen nějaký nesmysl.

Co ti dosavadní působení v ROMEA nejvíc dalo?

Určitě začínám lépe chápat, jak některé věci fungují, nejen v žurnalistice. Navíc mám možnost se potkávat se skutečnými romskými osobnostmi, a to je pro mě hodně inspirující. Více se tak pohybuji v romském prostředí, a to mě obohacuje.

Co plánuješ po dokončení vysoké školy? Pokud tedy vůbec plánuješ…

Je toho hodně, co se nabízí, můžu pracovat ve státní správě, na krajském úřadě nebo ministerstvu. Teď budu ještě studovat na té samé škole Bezpečnostní studia. Možná bych mohla pracovat na Celní správě, to se ještě uvidí.

A co takhle politika? Ta by tě nelákala?

Ano, i tom jsem uvažovala, protože maminka mého přítele je v klatovské ČSSD. Už několik let působí v zastupitelstvu a má na starosti finanční výbor. V minulosti jsem uvažovala o vstupu do ČSSD a začít tam působit. Docela by mě to lákalo, je tam dost mladých lidí. Jen nejsem přesvědčená, že mám na to tu správnou povahu, chybí mi totiž dravost. A tu asi politik mít musí.