Studentka Kristýna Dunová: Jazyky jsou hodně důležité, pomohou mi k lepší práci. Ovládám romštinu, angličtinu, španělštinu, slovenštinu a ruštinu

Od malička hovoří plynně romsky a mluví i několika dalšími jazyky. Čerstvá maturantka a budoucí studentka vysoké školy si myslí, že romština je pro mladou generaci Romů velmi důležitá. Kristýna Dunová doufá, že v budoucnu jí znalost jazyků pomůže k lepší práci.

Nedávno jsi odmaturovala na Gymnáziu v Pardubicích. Jak se cítíš?

Posledních pár měsíců bylo hodně hektických. Připravovala jsem se spolužáky maturitní ples, učila se na přijímací zkoušky na vysokou školu a také jsem se připravovala na samotnou maturitu. Jsem ráda, že už je to všechno za mnou, ale na druhou stranu je mi trochu smutno.

To si dovedu představit. Když jsem končil na gymnáziu, měl jsem podobné pocity.

Jsem velmi ráda, že jsem zvládla maturitu a že jsem se dostala na vysokou školu, ale zároveň je mi líto, že už se nebudu tak často vídat s lidmi, které mám ráda. Měla jsem velké štěstí, protože jsem ve škole poznala skvělé lidi, prožila s nimi krásné čtyři roky, ale teď už se musíme vydat každý svou cestou.

Jaká cesta čeká tebe? Už víš, kam půjdeš studovat?

Už jsem přijatá na Českou zemědělskou univerzitu v Praze na obor Hospodářská a kulturní studia. Každým dnem ale čekám ještě výsledky dalších přijímacích zkoušek, takže to nechci zakřiknout. Přihlášek jsem si podávala několik a to hlavně na ekonomické a pedagogické obory. Tento rok se otevírají na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze nové pedagogické obory zaměřené na jazyky. Bylo by skvělé se tam dostat. Přijímací zkoušky na tyto obory se konají až v žáří, takže budu mít celé léto na přípravu. 

Kde získáváš motivaci ke studiu?

Jedním z mých vzorů byl můj dědeček, který kdysi dávno absolvoval střední školu a vlastně celý svůj život pracoval v oboru, který vystudoval. Byl pro mě obrovskou motivací. Dalším člověkem, který mi vždy dodával sílu a podporoval mě, je můj bratranec, který dokončuje vysokou školu. On mi ukázal, že se nemám vzdávat, když mi něco nevyjde a že si mám jít vždy za svým snem. V neposlední řadě mě motivuje i moje mamka, která si před rokem začala dodělávat maturitu. Celá rodina mě i mojí mamku podporuje a dodává nám sílu.

Jsi stipendistkou organizace ROMEA. Jak ti stipendium pomohlo ve tvém studiu?

Díky stipendiu jsem si mohla během svého studia platit učebnice, cestovné a různé výlety v rámci školy. Jsem stipendistkou třetím rokem a hlavně v posledním roce mi stipendium pomohlo pokrýt přípravné kurzy na maturitu a přípravné kurzy k přijímacím zkouškám na vysoké školy. Velmi to pomohlo našemu rodinnému rozpočtu.

Co dalšího jsi díky stipendiu získala?

V rámci stipendijního programu jsem absolvovala i několik zajímavých vzdělávacích akcí. Před pár týdny jsem například mohla promluvit o svých zkušenostech se stipendijním programem na besedě, kterou pořádala Oblastní charita Jihlava. Minulý týden jsem strávila dva dny na teambuildingové akci Albatros Media. Nadace Albatros dlouhodobě podporuje romské stipendisty.

Jednou jsme s programem BARUVAS jeli na poznávací výlet do koncentračního tábora v Osvětimi. Tato exkurze pro mě byla velmi těžká, ale zvládla jsem to. Dozvěděla jsem se mnoho nových informací. Díky této zkušenosti jsem se rozhodla, že napíšu školní seminární práci o tzv. “cikánském táboře“ v Letech u Písku. Práce byla velmi obsáhlá a doufám, že spolužákům přiblížila historii tohoto tábora.

Zmínila jsi BARUVAS. Co pro tebe tato setkání znamenají?

Když jsem před dvěma lety jela na své první BARUVAS, nevěděla jsem, co od toho čekat. Trochu jsem se bála, že nezapadnu mezi ostatní studenty a že se mi tam nebude líbit. Moje obavy byly ale naprosto zbytečné. Poznala jsem skvělé lidi, bez kterých si dnes nedokážu představit svůj život. S několika studenty ze setkání BARUVAS jsem denně v kontaktu a vídám se s nimi i ve svém volném čase. Můžu říct, že jsem na BARUVAS poznala svou druhou rodinu.

Jak takové setkání probíhá?

Baruvas je vícedenní setkání, během kterého máme několik tematicky zaměřených workshopů. Na Baruvas v Brně jsme se učili o romské historii a romském jazyce. Přednášeli nám například Michal Mižigár nebo Renata Berkyová. Setkání bylo zakončeno prohlídkou Muzea rosmké kultury. Na nedávném setkání v Rumburku se zase řešili sociální sítě. Spolu s Matějem Pardusem jsme se učili o výhodách i nevýhodách kyberprostoru. Organizátoři se snaží, aby každé setkání bylo jedinečné a přineslo nám užitečné informace.

Setkala ses během BARUVAS s někým, kdo tě inspiroval?

Když jsem se poprvé potkala s Petrem Torákem, který obdržel Řád britského impéria, byla jsem velmi překvapená jak skromný a milý je to člověk. To samé platí u známého módního návrháře, Pavla Berkyho. Je úžasné, že tito lidé se proslavili po světě, a přesto zůstali velmi skromní a milí. Vždy jsem ráda, když se některý z nich objeví na setkání BARUVAS. Myslím, že nejen pro mě, ale i pro ostatní, jsou tito dva muži skvělou inspirací. Samozřemě existuje celá řada dalších lidí, kteří mě během setkání BARUVAS inspirovali. Patří mezi ně Monika Mihaličková, Renata Berkyová, Michal Mižigár a další.

Vím o tobě, že mluvíš plynně několika jazyky. Které to jsou a proč sis je vybrala?

Myslím si, že jazyky jsou hodně důležité. Já ovládám kromě češtiny ještě slovenštinu, romštinu, angličtinu, španělštinu a ruštinu. Dokážu se domluvit i olašskou romštinou. Doufám, že znalost jazyků mi v budoucnu pomůže na pracovním trhu. Vnímám to jako velké plus.

Zmínila jsi romský jazyk. Je pro tebe romština důležitá?

Všímám si, že velká část mladých Romů tento jazyk z mnoha důvodů neovládá. Já mluvím plynně romsky a jsem na to hrdá. Moji rodiče mě to od malička učili, stejně jako ostatní členové mojí rodiny. Myslím si, že je důležité, aby se mladí lidé učili romsky. Je to krásný jazyk a hlavně je to součást naší identity a součást našeho dědictví, které si předáváme z generace na generaci. Jsem ráda, že díky programu BARUVAS se podařilo některé mladé romské studenty motivovat ke studiu romského jazyka.

Kde se vidíš za 10 let?

Doufám, že v té době už budu mít dostudováno. Chtěla bych mít dobrou práci, manžela a možná už i dítě. Prostě a jednoduše žít spokojený život.