Student Mário Herák: Už od malička mám rád biologii a chemii. Chci se stát lékařem

Od malička ho baví biologie a chemie a jednou by se chtěl stát lékařem. Díky své píli a odhodlání si mohl vyzkoušet práci v univerzitním prostředí. Mário Herák, stipendista organizace ROMEA, má velmi dobře našlápnuto k tomu, aby v budoucnu dosáhl svých snů a byl úspěšným profesionálem v oboru.

Studuješ třetím rokem gymnázium v Uherském Hradišti. Už víš, kam bys chtěl pokračovat po maturitě?

Ano, už jsem o tom přemýšlel. Mým nejoblíbenějším předmětem je chemie a biologie, takže bych se chtěl přihlásit na lékařskou fakultu. Kdyby to nevyšlo, rád bych studoval učitelství chemie a biologie. Líbí se mi představa, že bych pracoval s mládeží.

Co tě fascinuje na studiu lékařství?

Od malička mě bavila biologie a chemie, takže bych se tomu rád věnoval i na vysoké škole. Přijde mi strašně zajímavé, jakým způsobem fungují všechny procesy v lidském těle. Vím, že by mě studium lékařství bavilo a naplňovalo.

Pověz nám něco o práci, kterou jsi vykonával v Praze na Univerzitě Karlově.

V rámci středoškolské odborné činnosti jsme si mohli vybrat téma, které bychom chtěli zpracovat. Podíval jsem se tedy na stránky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a našel zajímavé téma. V podstatě jsem zkoumal obsah potencionálně rizikových prvků v půdě na Uherskohradišťsku, zejména se jednalo o některé toxické těžké kovy, kadmium, olovo a arzen. Rozšířil jsem to do rozsahu bakalářské práce, co se týče počtu stran i obsahu.

Jak jsi to časově zvládal se školou?

Bylo velmi těžké skloubit školu s touto prací. Bylo nutné dojíždět z Ostrožské Nové Vsi, kde bydlím, do Prahy na konzultace, pročítat spoustu odborné literatury a velmi intenzivně se tomuto tématu věnovat. Pracoval jsem na tom hodně po večerech. Nakonec jsem ale rád a ta námaha za to stála. Na mém gymnáziu byli nadšení a pro mě to byla dobrá příprava na studium na vysoké škole.

Jak se ti pracovalo ve vysokoškolské laboratoři?

Moc se mi líbily laboratoře a laboratorní přístroje, kterými Univerzita Karlova disponuje. Celkově jsem se tam cítil skvěle. Je to obrovský rozdíl oproti střední škole. Tamní profesoři a doktoři na mě působili opravdu profesionálně a mile. Všichni byli velmi ochotní a nápomocní. Díky této zkušenosti jsem se naučil mnoho nových věcí a získal nové vědomosti od odborníků z oboru chemie.

Jak se připravuješ na budoucí přijímačky na vysokou školu?

Letos jsem si volil semináře do čtvrtého ročníku – semináře z chemie, biologie, chemických počtů a také seminář z logiky. Kromě toho budu díky finanční podpoře od organizace ROMEA v dalším školním roce navštěvovat přípravné semináře. Doufám, že mi to pomůže k tomu, abych se na svou vysněnou školu dostal.

Jsi stipendistou organizace ROMEA. Jak ti stipendium pomohlo ve tvém studiu?

Stipendium mi pomáhá v mnohých ohledech. Žiju jen s mamkou a stipendium je pro ni ulehčení v tom, že si například můžu pořídit nějaké oblečení, nebo se věnovat koníčkům.  Mohu se účastnit různých studijních výletů a vzdělávacích kurzů tak, aniž by to zatěžovalo domácí rozpočet.

Vnímáš i jiné výhody, které plynou ze stipendia?

V rámci stipendijního programu je možné se zapojovat do různých vzdělávacích akcí. Já tuto možnost využívám alespoň jednou ročně, jsem ale hodně časově vytížený. Loni jsem byl na hezké akci díky kontaktům skrze stipendijní program organizace ROMEA. Byla to akce pořádaná nakladatelstvím Albatros, které stipendijní program podporuje. V budoucnu se chci určitě zúčastnit setkání BARUVAS, které pořádá ROMEA.

Co na tvoje studium, které je celkem náročné, říká tvoje mamka?

Mamka mě ve studiu podporuje. Když se mi někdy nechce do učení, mamka mi připomene, že studium je důležité a že pokud chci být v budoucnu úspěšný, musím se tomu věnovat. Hodně mě podporuje i moje babička. Myslím si, že je důležité mít za sebou lidi, kteří vám věří a podporují vás v tom, co chcete dělat. Je to pro mě skvělý hnací motor.

Zmínil jsi, že se věnuješ různým koníčkům. Můžeš nám některé přiblížit?

Mým velkým koníčkem je moravský folklor. Nemáme oficiální skupinu, ale je nás asi sedmdesát mladých lidí z vesnice, kteří se scházíme, pořádáme hody a kulturní akce. Tancujeme tradiční moravské tance a velmi nás to baví.