Štěpán Horváth: Profesionál s výborným dvojitým hákem
Štěpán Horváth je známý romský boxer. V září bohužel prohrál důležitý zápas své
kariéry. V ruském Čeljabinsku ho porazil domácí borec Magomed Kurbanov. Oba vydrželi 12 kol, ale bodoví rozhodčí nakonec vyhlásili za vítěze Rusa. Se Štěpánem mluvila
v pořadu O Roma
Vakeren Iveta Demeterová
Štěpáne, můžete označit Váš zápas s Rusem Magomedem Kurbanovem za podivný?
„Ano, bylo to velmi podivné, což musel vidět i laik. V aréně se ozývaly protesty a viděli to i diváci. Dostal jsem spoustu vzkazů o tom, že jsem vítěz. Nemyslím si, že by mi lidé, kteří boxu rozumí, chtěli nějak pochlebovat. Asi opravdu viděli něco, co jsem já cítil a dal jsem to prostě najevo. Kdybych cítil, že jsem ten zápas nevyhrál, neřeknu ani slovo. Někdo tvrdí, že to bylo vyrovnané. To možná opticky. Ale box je o tom, že soupeře trefujete a za to jste odměněni body, a tady jsem přesvědčen, že jsem byl daleko přesnější.“
Spolu s námi je tu i Váš trenér, Petr Klimoš. Jak jste hodnotil zápas Vy?
„Tvrdím, že jsme pro to se Štěpánem udělali maximum. On je profi boxer, myslím, že patří mezi světovou špičku. A na jeho trenérovi a na něm jsem nechal veškerou taktiku, já jsem jen kondiční trenér. Kdyby to mělo být spravedlivé a ten sport byl čistý, tak odjíždíme s pásem. To je můj názor.“
Má Štěpán dobrou levačku?
„Výbornou. Spíš se ale zeptejte Štěpána, jak ji hodnotí, ale pro mě jí má výbornou.“ Štěpáne, co ta Vaše dvojitá levačka, Váš dvojitý hák? „Vy jste se na mě připravovala! Jak říkával i Muhammad Ali a spousta jiných super boxerů – boxer bez přední ruky, což není jenom levá, ale když máte otočený guard, může to být i pravá…“
VIDEO
Vy jste pravák nebo levák?
„Pravák. A jsem rád, že mám levou vepředu. Vesměs, když vám přední ruka nefunguje jako takové to „tykadlo“, neumíte s ní pohybovat, bouchat – pak neumíte boxovat. Proto jsem ji od mala hodně cvičil.“
Štěpáne, co je právě před Vámi, na co se chystáte, na co trénujete?
„Teď jsem si potřeboval hlavně odpočinout. Nebyl to tedy odpočinek podle mých představ, ale na jiný nebyl úplně správný čas. Už začínám pomalinku trénovat, ale opravdu pomalu, spíš formou hry.“
Kdy Vám můžeme opět fandit?
„Zatím jsem se nespojil s manažery, kteří mi připravují zápasy. Vesměs je to na nich, co mi připraví a jaké najdeme společné vize. Já samozřejmě nějaké plány v hlavě mám, ale to tady nebudu prozrazovat.“
Váš zápas měl dvanáct kol. Ve které době jste se cítil nejistý?
„Mám za to, že tam byly dvě, tři kola, kdy jsem se dostal více pod tlak. To bylo dáno tím, že jsem dostal úder do zátylku…“
To bolelo…
„No to už si ani nepamatuju! Zakázaným úderem mě na chvilku paralyzoval a já potřeboval trochu času, abych se z toho dostal. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Soupeř totiž potom vyvine větší nátlak, má pocit, že jste otřesený a tak do vás víc zajede. Ale já si myslím, že jsem to zvládl docela dobře, znovu jsem se dostal do hry. Jak říkám, i kdyby soupeř vyhrál pět kol, ale boxovalo se na dvanáct – kde je těch zbývajících sedm?“
Když byl gongem oznámen konec, cítil jste, že to máte v kapse?
„Uvnitř jsem cítil, že jsem to dokázal.“ A pak to bylo zklamání… „Obrovský! Pořád je to čerstvý, ani jsem o tom moc nemluvil. Zkrátka jsem tam byl, udělal jsem, co jsem udělal a konec.“
