Z ulice až k titulu mistra světa? Boxera Horvátha čeká další krok
Pro české fanoušky boxu bude tenhle zápas jednou z největších událostí
posledních let. Štěpán Horváth vyzve v sobotu 9. září Rusa Magomeda Kurbanova. V
případě vítězství se může výrazně přiblížit svému snu – zápasu o titul mistra
světa organizace WBO! Tím by jeho příběh získal téměř hollywoodské rozměry.
Vždyť ještě před pár lety žil tenhle skromný kluk na ulici.
Kdyby žil Štěpán Horváth v USA nebo třeba v Rusku, byl by sportovní hvězdou
první kategorie. V Česku se zatím mezi celebrity neřadí. Už brzy se to ale možná
změní.
Pokud v sobotu v ruském Čeljabinsku uspěje a porazí Magomeda Kurbanova, domácí
hvězdu s bilancí 11 vítězství (z toho 9 KO) – žádná porážka, s velkou
pravděpodobní dostane možnost vyzvat držitele titulu mistra světa organizace WBO
v lehké střední váze!
Štěpán si svůj sobotní zápas zasloužil třemi obhajobami, z nichž ta poslední jej
vynesla zatím nejvýš – letos v březnu v pražské hale Královka porazil Němce
Arthura Hermanna a stal se mistrem Evropy organizace WBO. „Ale pořád cítím, že
nejsem tam, kde bych měl být,“ říká nejlepší profesionální boxer z ČR.
Ten pocit v sobě nosí už několik let. Poprvé se dostavil, když skončil jako
mladý kluk na ulici…
Z ringu na ulici. A zase zpátky
Do boxerské tělocvičny poprvé přišel ve svých 12 letech. Viděl, jaká je to dřina
a jak se ostatní mlátí do hlavy, tak zase brzy zmizel. Zkoušel pak různé sporty,
třeba házenou a fotbal. „Ale měl jsem vedle sebe bráchu, který boxoval, sílil a
byl úspěšný. Pořád mě provokoval, ať jdu také dělat sport pro chlapy,“ vypráví s
úsměvem.
Mezi provazy se proto brzy vrátil. A trenéři rychle poznali, jaký talent mezi
sebou mají. Už v 16 letech byl Horváth v reprezentaci. Jenže pak přišel zlom.
„Když jsem se nekvalifikoval na olympijské hry do Pekingu, přerušil jsem
kariéru. Začalo tím hodně špatné období. Dva roky jsem nic nedělal. Chvíli jsem
byl dokonce na ulici. Rodina se mě snažila podporovat, ale já o to nestál a
chtěl jsem si poradit sám,“ líčí chomutovský rodák. „V hloubi duše jsem ale
cítil, že jsem něco nedokončil. Jako kdybych věděl, že mám být na vrcholu, ale
nejsem tam.“
K boxu se proto vrátil. Trénovat zase začal v malé tělocvičně městské policie,
kde bylo všechno, co v tu chvíli potřeboval – boxerský pytel a činka. Znovu
začal stoupat vzhůru. Stal se profesionálním boxerem a jeho kariéra se
rozjížděla. Po vítězné sérii v Česku se snažil prorazit i v zahraničí, kde čelil
slavným jménům. Vždycky nevyhrával, ale na své cestě se nikdy nezastavil.
Box ze mě dělá lepšího člověka
Velkým zlomem v jeho kariéře bylo pozvání do nově vzniklého týmu Qwert Boxing z
Plzně, který na něho vsadil jako na svého hlavního koně. Díky tomuhle týmu se
mohl pustit do přípravy naplno a začít se soustředit jen na sport. Dnes za
Horváthem stojí například i sportovní značka Reebok.
Ve 34 letech věří, že vrchol jeho kariéry teprve přijde. „Mně ale nejde o to,
abych se stal hvězdou. Nejde mi ani o peníze. Kdybych to dělal jen kvůli nim,
tak mi to za tu obrovskou dřinu nestojí,“ vypráví upřímně. „Jde mi o to, abych
byl dobrý člověk. Aby lidé věděli, že boxování, trénink, výhry i porážky jim
dají to, že si budou v životě vědět rady. Že se díky tomu stanou lepšími lidmi.
Že se vždycky budou mít na koho obrátit. A čím víc toho ve sportu dokážu, tím
víc lidí mohu motivovat.“
Je možné, že už teď v sobotu inspiruje spoustu mladých kluků k tomu, aby se
nebáli vstoupit do boxerské tělocvičny. Protože jak sám říká: „Pořád cítím, že
nejsem tam, kde mám být.“
