Newyorský Rom Wiliam Bila: Pro Američany jsem trochu víc opálený
Server Sme.sk přinesl rozhovor s newyorským Romem Williamem Bilou, jehož
rodiče utekli ze Slovenska po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v
roce 1968.
William Bila(45) vystudoval management, pracoval pro auditorské společnosti.
Dlouhodobě se věnuje připomínání vyhlazování Romů nacisty. Rodák z New Yorku se
slovenskými občanským průkazem přivezl na pietní akci k 70. výročí romského
holocaustu v polském Krakově film od kanadského režiséra Aarona Yegera, ve
kterém on a Romové ze Slovenka popisují holokaust.
Proč je důležité si připomínat romský holocaust?
Každý člověk i národ by měl znát svou historii. Nejde jen o dějiny Romů, ale
celého středoevropského regionu. Romský holocaust není jen něco, co se stalo a
nezopakuje. Žáci ve školách téměř nemají šanci se dozvědět o romském holocaustu.
Já jsem se o něm dozvěděl, protože mi o tom říkali rodiče a sám jsem si hledal
informace. V Česku bylo téměř 90 procent Romů vyhlazených, na Slovensku ne. To
jsou zajímavé historická fakta.
Jak vnímáte, že se o romském holocaustu začíná mluvit veřejně?
Moje máma byla velmi ráda, že jsem mohl promluvit ve filmu o této tragédii.
Bylo to před čtyřmi lety a dnes už tři ze svědků nežijí. Romové dnes nemají
mnoho času, aby zdokumentovali holocaust. Potřebujeme o něm mluvit, dělat filmy,
psát knihy. Veřejnost stále nemá dostatek informací o romském holocaustu.
Vaši rodiče pocházejí ze Slovenska, odkud přesně?
Moji rodiče pocházejí ze západního Slovenska, otec se narodil v Skalici, máma
na Myjavě. Oba se přestěhovali do Bratislavy, kde žili až do srpna roku 1968.
Když přišli ruská armáda, otec už neviděl na Slovensku žádnou budoucnost. Utekl
do Vídně , máma, moji tři bratři i sestra za ním přišli za dva týdny.
Vy jste se tedy narodili už jako Američan.
Ano, narodil jsem se v New Yorku v roce 1969, ale na Slovensku jsem byl
mnohokrát.
V čem se liší život Romů u nás a ve Spojených státech?
Těžko mi je na to odpovědět, protože moji rodiče nikdy nežili v osadě. Proto
nevím přesně, jak vypadá tradiční romský život, neboť oni žili jako každý druhý
člověk. Měli dům, vzdělání, práci. Na rozdíl od jejich vrstevníků měli štěstí,
že se přestěhovali do velkého města, nežili na východě Slovenska, proto je ani
nikdo nepovažoval za osadníky.
Ve Spojených státech je to úplně jiné. Tam nic neznamená, když řeknu, že jsem
americký Rom, jsem Američan a to je hlavní. Lidé se tam nerozlišují na irského
Američana, španělského Američana či romského Američana. Pravdou je, že mnozí tam
ani nevědí, kdo jsou ve skutečnosti Romové. Představují si Cigány, kteří
tancují, zpívají a hrají na kytaru nebo housle.
A z vašeho pohledu, jak se žije Romům na Slovensku?
Podle mě se jejich život zhoršuje. Někteří moji známí, kteří přišli v 90.
letech do Kanady, mají sebedůvěru. Zbavili se pocitu, že každý si o nich myslí
pouze něco špatného, že pocházejí ze špatné kultury a mají v sobě něco, za co by
se měli stydět. Sebedůvěry u Romů jsem si na Slovensku ani v Česku nevšiml. V
USA se od dětství vyučuje, že každá kultura přináší nějakou pozitivní hodnotu,
tady ne. Když se řekne romská kultura tady, majorita si představí život v osadě,
chudobu, špínu nebo hudebníky. Ale to není romská historie.
