Renata Adamová, ANO, 9. místo, Chomutov: Velká část lidí, co pracují na černo, jsou zadluženi. V důchodu budou mít problém

V pátek 5. a v sobotu 6. října, se otevřou dveře volebních místností a lidé
budou moci volit své zástupce v komunálních volbách. Podle serveru Romea.cz
kandiduje do místních zastupitelstev přibližně 250 až 300 Romů a Romek po celé
ČR. Jako další kandidátku vám představujeme Renatu Adamovou, devítku na
kandidátce hnutí ANO.

Které tři problémy ve vašem městě vnímáte jako nejpalčivější a jaká
navrhujete řešení?

Jedním z nejpalčivějších problémů je nejen tady u nás Chomutově a Jirkově,
ale v celé republice, bydlení. Kam složit hlavu je pro mnohé kamenem úrazu.
Druhým problémem je nezaměstnanost, přestože je pracovních míst dostatek. A
třetí problém je jednoznačně ve vysoké zadluženosti a ve vzdělávání. Obzvláště
vzdělávání by mělo být u Romů prioritní, protože od toho se odráží ostatní
problémy, jako je bydlení, nezaměstnanost apod. Ale bohužel chybí motivace,
většina mladých Romů ze sociálně vyloučených lokalit končí po základní škole
v evidenci na úřadě práce.

Čím si vysvětlujete, že právě tito mladí lidé nemají zájem o další
studium?

Vzorem je rodina, bohužel. Žáci základních škol jsou demotivováni a není se
čemu divit, když jsou rodiče na úřadu práce a pobírají roky sociální dávky, tak
to jejich děti vidí, žijí v tom a ta situace je demotivuje k dalším výsledkům,
jako je jít studovat nebo se nechat zaměstnat. A dalším důvodem je legislativa.
Pokud člověk nepracuje, a ještě za to dostane dávku, tak pracovat nepůjde.

Samozřejmě to nejde zjednodušovat, vždy jsou tu několik skupiny lidí, jedna
ta, co pracovat chce a z nějakého důvodu nemůže, protože mají handicap nebo jsou
natolik zadlužení, že je to demotivuje nastoupit do zaměstnání, protože pokud to
udělají, první dva měsíce mají skvělou výplatu, ale třetí měsíc už jim
zaměstnavatel sníží plat o exekuční srážky.  A co si budeme povídat, srážky
z platu jsou tak vysoké, že se některým lidem nevyplatí jít pracovat, pokud
dluží, kam se podívají. Takový člověk si sice vydělá třeba dvacet tisíc, ale
deset mu vezme exekutor, a to, co mu zbude, nestačí na pokrytí všech nákladů.
Takový člověk se pak vrací zpátky na úřad práce.

No a potom je druhá skupina lidí, kteří opravdu nechtějí pracovat. A setkala
jsem se s takovými lidmi i ve věku okolo 35 let, a to nejde jen o Romy. Ale i
tady se to zase dělí na dvě půlky, jedna z nich pracovat nikdy nepůjde a jiná
pracuje, ale na černo.  

Takže se dá se to zevšeobecnit, že kdo pracuje na černo, je s velkou
pravděpodobností i zadlužený?

Velká část lidí, co pracují na černo, jsou skutečně i zadluženi.  Svůj
problém s exekucemi řeší právě takovým způsobem, dokonce se dá říct, že stát jim
v tom vlastně dává zelenou, protože nefunguje žádná důslednost kontrol.

Zákon je natolik děravý, že jsou různé kličky, kterými se dá cokoli obejít.
Víme, že v současné době někteří pobírají dávky i plat na černo a neuvědomují
si, že jednou přijde důchodový věk, nemoci, kdy opravdu už pracovat nebudou
moct. A v okamžiku, kdy si budou chtít zažádat o penzi, tak nebudou splňovat
podmínky pro vyplacení důchodu. Neuvědomují si, že za posledních deset let než
si požádají, musí minimálně pět let platit sociální a zdravotní pojištění.

A narážím i na další problém, který evidujeme u seniorů, protože nárok na
důchod jim sice je přiznán, ale s nulou. Takovým seniorům nezbývá než zůstat na
dávkách a žít pod hranicí chudoby. My se samozřejmě snažíme dělat osvětu, ale
bohužel pro mnoho Romů existuje pouze přítomnost a na budoucnost nehledí.

Má to vůbec nějaké řešení?

Přestože se můj názor mnohým lidem nelíbí, tak jsem i nadále přesvědčená, že
pokud se nezmění legislativa, tak žádné řešení nikdy nepřijde.  Můžeme mít mnoho
různých programů, vzdělávacích, pracovních, projekty na kterých spolupracujeme
společně s úřadem práce – například projekt Restart, kde se pracuje na navrácení
člověka do pracovního poměru, ale pokud dotyčný nebude chtít, nepřinutíte ho
nikdy nic ve svém životě něco změnit. Integrace je oboustranný proces, nejde
lidi do něčeho tlačit.

Dá se říct, že od roku 2000 nám přibylo romských středoškoláků, ale
ubylo nám mladých lidí, kteří po základní škole míří na učební obor. Čím to
podle vás může být?  

Tak například tím, že máme evropský projekt na podporu studentů, kteří
vycházejí ze základní školy. Naším cílem je motivovat žáky k dalšímu studiu nebo
je navrátit do vzdělávacího procesu, aby právě nekončili na úřadu práce. Za dobu
trvání projektu máme skvělé ohlasy z Kadaně, kde se nám podařilo motivovat
opravdu obrovské množství dětí, aby nastoupily do různých učebních oborů.

Kolegyně, které s těmito dětmi pracují, vykazují skvělé výsledky, protože
značná část dětí jsou dnes už vyučena. V Chomutově a Jirkově máme bohužel horší
výsledky. Nedaří se nám i přes veškeré naše snahy děti na školách udržet, po půl
roce nebo roce se nám vrací zpět na úřad práce a to naši práci zhoršuje, protože
znovu namotivovat takového člověka je stále těžší.

V Ústeckém kraji je jedno specifikum, které se týká zaměstnaných
lidí. Evidují se případy, kdy jsou Romové i lidé z majority zaměstnáni pracovní
agenturou, která jim část mzdy vyplácí oficiální cestou, většinou tedy minimální
základní mzdu a zbytek jim dá na dohodu o provedení práce.  I tady se tedy
jedná většinou o zaměstnance, kteří se potýkají s exekucemi. Dá se proti tomu
nějak bránit?

Tak tohle nikam nevede. Ze zkušenosti vím, že inspekce toto řeší často,
kontrolují právě tyto praktiky pracovních agentur. Netýká se to jen
zaměstnaných, ale i lidí, kteří jsou evidováni na úřadech práce a vedle toho
pracují na DPP ve fabrikách. Stát už systém DPP upravil a i zaměstnavatelé
agentur přicházejí na to, že tudy cesta nepovede, takže se snaží přecházet na
dohody o pracovní činnosti, které mohou být podepsané jen na omezenou částku.
Ale i tady si je dobré uvědomit, že v okamžiku, kdy se na to přijde, budou
nejvíce byti právě zaměstnanci, protože jim hrozí vyřazení z úřadu práce na půl
roku a stopnutí všech dávek.

Proč by měli občané Chomutova volit právě Vás? Jaké oblasti se chcete
věnovat?

Když jsem dostala nabídku kandidovat za hnutí ANO tak jsem ji velmi
zvažovala. Jsem sice dva roky sympatizantem ANO, ale nejsem jejím členem.
Kolikrát s některými názory nesouhlasím, ale přátelé a rodina mě přesvědčili,
abych do toho šla po hlavě. Lidé mohou volit kohokoliv, ale měli by se dívat,
zda dotyčný dokáže obhájit jejich zájmy, a ne jen slibovat.

Jako kandidátka mám už teď v programu několik vlastních bodů, které se týkají
zlepšení bydlení, zdravotnictví a sociální problematiky. Lidé mě v Chomutově
díky mé práci znají a vědí, že jsem schopná řešit věci na základě potřeby lidí,
se kterými spolupracuji a pracuji, se kterými mluvím a kteří za mnou sami chodí.
Jejich potřeby prezentuji už ve výboru národnostních menšin v Chomutově a budu
je prezentovat i na radnici, kde budu za lidi z Chomutova, ne za sebe.

Pracujete v pomáhající profesi, které jsou náročné na psychiku. Jak
čelíte syndromu vyhoření?

Pracuji s lidmi, kteří se nacházejí v tíživé situaci, práce jako taková je
skutečně psychicky náročná a člověk si to samozřejmě tak trochu přenáší i na
sebe. Empatickému člověku nemůže být osud lidí lhostejný. Ale vrací se mi to v
dobrém, protože získávám energii od klientů, kterým se podaří postavit se na
nohy. Jasně, že v mém oboru hrozí syndrom vyhoření, protože ne každému můžeme
pomoci podle našich představ. Kulturní akce v našem městě jsou něco, co mě
posouvá dál, baví mě podílet se na organizaci, vše si správně naplánovat,
korigovat a pak se radovat, když se akce lidem líbí.

Zmiňujete bydlení, které je momentálně ožehavé téma. Jaké možnosti se
právě v této oblasti nabízejí?

Mým pilířem je především bydlení, ať už je to sociální bydlení, nebo městské,
všechno je v našem městě problém. Chomutov v současné době spravuje 1 600 bytů,
což není mnoho. Chomutovská bytová (akciová společnost spravující městské byty)
sice přerozděluje některé byty, ale musíte splnit hned několik podmínek, které
by možná stály za to změnit. Pokud si například zažádáte o městský byt, ať už
veřejnou nabídkou, nebo na svépomoc (byt si musí nájemník opravit do určité
lhůty), musíte být zaměstnán, nesmíte mít žádný dluh vůči městu, žádnou pokutu,
musíte mít bezdlužnost vůči družstvu a nesmí být půl roku v evidenci úřadu práce
nebo na dávkách hmotné nouze.

Podmínky pro získání bydlení jsou velmi striktní. Ale tady nejde o Romy,
třeba i svobodné matky jsou téměř bez výjimek na dávkách hmotné nouze, a tak
tedy ztrácejí nárok na městský byt. Ani si to neuvědomujete, ale člověk se může
kdykoliv dostat do situace, kdy dávky od státu bude potřebovat. Například pokud
se rodiče rozvedou a otec přestane přispívat na nezaopatřené dítě, nebo dokonce
bude muset odejít z bytu, ve kterém s manželem bydlela, tak taková matka nemá
jinou možnost než pobírat dávky hmotné nouze a jít do azylového domu. A když
budete chtít takovou maminku do roka navrátit do normálního bydlení, což je
smysl azylových domů, tak ona podmínky pro získání bytu od města nesplní. A tady
přesně víme, kde taková maminka skončí, pokud jí v azylovém domě neprodlouží
smlouvu, jednoduše na ubytovně. 

Jak hodnotíte práci dosavadního vedení města?

Na rozdíl od jiných měst si myslím, že se městu za poslední roky podařilo
udělat dost. Město získalo zpět do svého vlastnictví Kamencové jezero, které
bylo dlouho ve vlastnictví soukromého podnikatele a vybíralo se tam přemrštěné
vstupné. Město nakoupilo na trasu Jirkov – Chomutov nové trolejbusy na čipové
karty, ty předchozí byly v šíleném stavu. Došlo k rozšíření parkovacích míst,
kterých i tak, ale není dostatek. Proběhly audity ve státních institucích a na
jejich základě došlo například k výměně ředitele Městské policie ČR.

Jak vidíte své šance ve volbách?

Svoje šance nedokážu posoudit. Spoustu Romů mě zastavuje i v Jirkově,
přestože kandiduji za Chomutov a říkají mi, že konečně vědí koho volit. Ale
jedna věc je někoho podpořit ústně a druhá, že skutečně k těm volbám půjdou. A
protože rivalita je bohužel i mezi Romy, tak mě některé věci zamrzí, ale nikdy
nesrazí. Do voleb jdu s tím, že to vyjít může a nemusí, důležitější je, že za mě
mluví má práce, kterou dělám 14 let a určitým věcem za tu dobu rozumím.

Zmiňujete nízkou účast ve volbách, co vy osobně děláte pro to, aby se
zvýšila volební účast Romů?

Jako strana máme každou středu volební mítinky, kde pořád opakuju, proč je
důležité, aby lidé ke komunálním volbám šli, že tím vyjádří svůj názor a budou
mít možnost něco změnit. Vysvětluji jim i rozdíl, jaká politika je směrem
k vládě a jaká politika je tady v Chomutově. V žádném případě jim nevnucuji, aby
volili přímo mě nebo ANO, ale snažím se jim vštípit to, že je lepší jít a dát
hlas někomu kdo kandiduje, než nejít k volbám vůbec.

Jak vnímáte letošní kandidaturu Romů v komunálních volbách? Co je
podle Vás efektivnější, aby Romové kandidovali za menší strany nebo jako třeba
vy za jednu z největších politických stran?

Počet Romů, kteří se letos rozhodli kandidovat v letošních komunálních
volbách, vnímám jako obrovský posun. Romové se konečně aktivizovali a je mezi
námi spousty těch, kteří nás dokážou zastupovat ve veřejné sféře a zastávají
místa na vysokých postech. Tady je vidět, že jsme se posunuli o krok dál a jsou
mezi námi úspěšní a vzdělaní Romové. A pokud je romská strana složená
z kvalitních odborníků a je za ní vidět kus práce, může nás dobře reprezentovat
a hájit naše práva stejně tak, jako by to bylo u kandidátů velkých politických
stran. Ale jestli taková strana v jejich městech nekandiduje, a Romové přesto
chtějí do politiky na komunální úrovni vstoupit, je tady na místě kandidovat za
velkou stranu, kterou lidé znají a která už v tom místě nějakou dobu působí.

Ústecký kraj nebývá v médiích reflektován příliš pozitivně a v
nedávném porovnání kvality života ve všech regionech České republiky se umístil
jako předposlední. Hlavní příčinou je podle tohoto průzkumu slabá ekonomika
kraje. Jaké jsou v tomto směru vaše plány, ale i možnosti?

Nemyslím si, že by ekonomika našeho kraje byla tak slabá, jak se občas
v médiích píše. Když se podívám kolik je tady průmyslovým zón, kolik je tady
podniků a zprostředkovatelů zaměstnání, personálních agentur, tak mi nepřijde,
že bychom po stránce ekonomické strádali. Navíc nezaměstnanost v našem kraji
v poslední době poklesla, takže na tom nejsme rozhodně nejhůře oproti jiným
regionům. Ale naším problémem jsou vyloučené lokality, kde sociálně slabí, a
ráda bych zdůraznila, že se nejedná jen o Romy, nemají motivaci pracovat. A opět
narážíme na legislativu, která by se měla změnit. Kdyby se zvýšila zaměstnanost
ve vyloučených lokalitách, určitě by se změnila i nálada ve společnosti. Protože
sociálně slabí rovná se Rom. Dávky rovná se Rom atd. Každého hned napadne, že se
jedná o Romy, aniž by si cokoliv dopředu ověřili.