Přemysl Sobotka: Extremismus stejně jako xenofobii odmítám, na multikulturalismus ale musejí být dva
Pokračujeme v předvolebním cyklu otázek a odpovědí jednotlivých kandidátů na
úřad prezidenta ČR. Všech kandidátů jsme se ptali mimo jiné na strategii řešení
problematiky sociálního vyloučení, na jejich názory na integraci romské menšiny,
respektive na způsob, kterým v tomto směru chtějí dosáhnout zlepšení. Zajímal
nás také jejich přístup k pravicovým extremistům, problematice segregace žáků
základních škol nebo případu vepřína na místě bývalého romského pracovního
tábora. Odpovědi zveřejňujeme v pořadí v jakém nám je jednotliví kandidáti
zaslali.
Nepřehlédněte:
Jako další na naše otázky odpovídá místopředseda Senátu PČR Přemysl Sobotka.
Máte nějak "programově" či "systémově" podchycené společenské menšiny nebo
chápete všechny občany čistě individuálně?
Věřím, že ke všem lidem je potřeba přistupovat individuálně. Současně však
tvrdím, že demokratická, tedy neextremistická většina, nesmí ustupovat nátlaku
menšin.
Jsou podle vás práva romské menšiny v ČR naplňována dostatečně?
Romové mají stejná práva jako všichni ostatní občané České republiky. Každý
člověk má práva, ale také povinnosti, zaručené českým právním řádem. Žijeme v
právním státu, takže naplňována jsou nebo mohou být vynucována.
Reagují politici na rasistické či xenofobní akce, například protiromské
demonstrace extremistů, adekvátně a dostatečně? A reagují politici dostatečně
rychle a adekvátně na dění, které není extremistické, ale souvisí s protesty
proti Romům?
Extremismus stejně jako xenofobii odmítám. Zároveň ale zdůrazňuji, že na
multikulturalismus musejí být dva. Ten, kdo ho vyznává a nabízí a ten, kdo ho
přijímá a respektuje.
Je podle vás důležité začít řešit sociální vyloučení stoupajícího počtu
občanů ČR a chudobu s tím spjatou? Jaká by měla být celková strategie při
nápravě sociálního vyloučení a jevů s ním spjatých?
Zdůrazňuji, že Česká republika má nejnižší procento občanů pod hranicí
chudoby v Evropské unii. Vícegenerační chudobu je možné řešit pouze intenzivním
tlakem na lepší vzdělání a následně vyšší motivací k hledání zaměstnání, včetně
kupříkladu nácviku pracovních zvyků, pokud v rodině scházejí.
Přes veškeré snahy dochází v českém školství stále k segregaci romských
dětí ve vzdělávání. A to buď v praktických (zvláštních) školách či v běžných
základních školách v segregovaných třídách. Vystupoval byste proti tomuto jevu?
Jaké řešení k nápravě byste navrhoval?
Pokud chceme ke každému přistupovat individuálně, je potřeba vytvářet
vzdělávací systém, který bude adekvátně rozvíjet dovednosti každého člověka.
Automatické posílání dětí do různých typů škol na základě etnicity je naprosto
špatně. Unifikace všech do jednoho jediného (typu) vzdělání je ale také chybou –
na opačném konci vzdělávacího cyklu se například dnes projevuje tím, že nám
citelně schází technicky vzdělání odborníci se středním i vyšším vzděláním.
Navštěvoval byste pietní místa týkající se genocidy Romů za druhé světové
války, ve výroční dny? (Máme na mysli dva bývalé tzv. cikánské tábory v Letech u
Písku a v Hodoníně u Kunštátu, odkud byli čeští Romové převezeni do Osvětimi.)
Ano. Jako předseda i jako místopředseda Senátu jsem romský holocaust
připomínal; nad několika obdobnými akcemi jsem také přijal záštitu.
Vyslovoval byste se pro odstranění vepřína, který se nachází na území
bývalého tzv. cikánského tábora v Letech u Písku?
V dnešní době ekonomické krize ne. Nedávejme extremistům další záminku k
hlasům proti uctění nevinných obětí.
Ve vztahu k Romům často paušalizujete, například v Českém rozhlase jste
řekl, že Romové se dožadují, aby se zohledňovalo to, že nebudou třeba vůbec
pracovat. Přispívá takové populistické házení všech do jednoho pytle k dobrému
soužití? Neměl by prezidentský kandidát spíše lidi spojovat a dbát na soudržnost
společnosti?
Odmítám, že ve vztahu k Romům často paušalizuji. Ve zmíněném rozhovoru jsem
mluvil o tom, že jsem proti tomu, aby demokratická většina ustupovala nátlaku
menšin a také o tom, že v demokracii má každý své práva, ale také povinnosti.
Pokud se někdo objektivně nemůže například ze zdravotních důvodů postarat o sebe
či o svou rodinu, měl by pomoci stát. Pokud tomu však brání jen neochota
pravidelně ráno vstávat a chodit do zaměstnání, je to chyba konkrétního člověka,
ne systému.
