Oto Váradi, lídr kandidátky SNK ED v Ralsku: Romové jsou čtyři roky pro politiky jen "ti černí", až s volbami najednou ztratí barvu

Zpravodajský server Romea.cz již několik týdnů přináší rozhovory s romskými
kandidáty v komunálních volbách, kteří mají naději získat křeslo zastupitele ve
své obci. Volby proběhnou na konci tohoto týdne, v pátek 5. a v sobotu 6. října.
Jako dalšího kandidáta představujeme Oto Váradiho, lídra kandidátky SNK Evropští
demokraté v Ralsku.

Jste kandidátem SNK Evropských demokratů v Ralsku. Jaké nejpalčivější
problémy řeší v tuto chvíli vaše lokalita? Kterým otázkám byste se chtěl v
případě volebního úspěchu primárně věnovat?

Prvním problémem, kterému bychom se chtěli věnovat, je naše vyloučená,
respektive sociálně slabá lokalita Ploužnice. Tam je zapotřebí s lidmi pracovat,
je tam potřeba sociální práce, práce s mládeží, volnočasové aktivity, doučování
a podobně. Našim cílem je zabránit zvětšování této vyloučené lokality a
prohlubování sociálního propadu.

Město Ralsko se skládá z několika lokalit a každá z nich potřebuje něco
trochu jiného. Máme tu dvě sídliště a pár obcí, de facto jakýchsi „vesniček“.
Jejich obyvatelé mají jiné potřeby než lidé ze sídlišť.

Další prioritou je aktualizace rozvojových dokumentů města – potřebujeme
provést revizi nejrůznějších plánů. Dále je pro nás prioritou kontrola činnosti
minulého vedení, kde mohlo podle nás dojít k nesrovnalostem, nebo investice do
rozvoje města v kulturní a sociální oblasti, respektive zabezpečení služeb jako
je lékař, knihovna a podobně.

Jako bývalý velitel městské policie a místostarosta Ralska nejste
nejspíš pro místní obyvatele neznámý. Slibujete si od toho dostatečnou podporu
pro váš mandát?

Doufám v ní. Voleb už jsem se párkrát účastnil, v těch loňských jsem dostal
nejvíce preferenčních hlasů ze všech. To by mohlo zakládat domněnku, že můžeme
uspět.

V roce 2015 jste ovšem čelil i oficiální stížnosti na okolnosti svého
odchodu od městské policie. O co v kauze šlo a jak se nakonec vyvinula?

15 let jsem byl velitelem městské policie v Ralsku, další 2 roky jsem byl
zdejším místostarostou. Následně se změnila politická situace a náš koaliční
partner nás – zcela legálně a bez obstrukcí – „prodal“. Tehdejší starosta
ohodnotil mou dosavadní činnost pěti platy odchodného, což je zcela v souladu se
zákonem. Lidé, kteří do celé záležitosti neměli patřičný vhled, to pak nazvali
„zlatým padákem“. Konkrétně šlo o

sdružení Lampa, které tvrdilo, že jsem jim coby místostarosta zakazoval
činnost. Sdružení mělo svůj náboženský kroužek, nikdy jsem ovšem nedešifroval, o
jaké náboženství se jednalo. Jediné, co jsem po vedení požadoval, byl doklad o
tom, že jsou rodiče informováni o tom, jaké sdružení jejich dítě navštěvuje.
Tedy absolutní standard pro jakýkoli kroužek volnočasových aktivit. Náš tehdejší
konflikt ale už nikam dále neeskaloval, se sdružením nespolupracovalo ani další
vedení města.

Čím se chystáte oslovit své potenciální romské voliče?

Místní Romové se nejčastěji potýkají s tím, že je pro ně obtížné sehnat
práci. Řeší i problémy s nájmy a často jsou snadno ovlivnitelní v tom smyslu, že
uvěří i nesplnitelným slibům. Já se s nimi setkávám osobně, pořádali jsme
pravidelně jednou za čtvrt roku schůze, na kterých jsem je informoval o činnosti
zastupitelstva. Během těch schůzí jsme přišli i na to, že pro některé lidi z
majority jsou celé čtyři roky ti „černí“ nebo „cikáni“, a až během dvou
volebních dnů najednou jako by ztratili barvu. Ukáže se, že volební hlas nemá
barvu ani handicap a najednou jim politici začnou podávat ruce a kamarádit se.
Naštěstí už s tím obvykle mají zkušenost a mám u nich, myslím si, oporu.

Čemu přičítáte fakt, že množství Romů k volbám nechodí?

Za komunistů byly volby povinné: kdo k nim nešel, měl z toho popotahování.
Dnešní demokratický systém nabízí možnost k volbám nechodit – a Romové jsou v
tomto ohledu pochopitelně stejní, jako jiné občané. Pokud jde o komunální
politiku, příliš se o ni nezajímají, dokud jim nevznikne nějaká palčivá potřeba,
protože jinak to platí za spíše nezáživné téma. Je tu velká potřeba osvěty, je
třeba vysvětlovat, že právě v tyto dny se rozhoduje, co se s nimi bude nadále
dít a kudy politika povede a že právě v tyto dny je zapotřebí se sjednotit a
postavit se k budoucnosti zodpovědně. Je tam sklon si říkat: „co ten můj hlas
jeden zmůže?!“.

Co si myslíte o dosavadní podobě některých předvolebních kampaní –
viděli jsme tu například nejrůznější billboardy s rasistickými narážkami. Máte
dojem, že jít k volbám může být právě letos o to důležitější?

Myslím dokonce, že je to jedna z nejdůležitějších věcí a že je třeba dát
najevo, co chci. Pokud to neudělám, udělají si se mnou, to, co chtějí, druzí.
Když chci protestovat proti tomu, že mě někdo hází do jednoho pytle s ostatními,
jdu přímo na místo dění a pokouším se to změnit. Jsem ten typ člověka, který se
o změnu pokouší sám, a pokud jí nedocílí, snaží se to druhé straně alespoň
neulehčit.

Mluvíte romsky?

Mluvím česky a maďarsky, romsky pouze rozumím. Moje kampaň každopádně není
jen pro Romy, je určená všem občanům bez rozdílu. A když chodím s lidmi
diskutovat do rodin na kafe, už o mně vědí, že romštinu nemám jako mateřštinu,
takže na mě mluví česky.