Josef Stojka, lídr kandidátky RDS ve Vítkovicích: Bezdoplatkové zóny jsou protiromské opatření. Kandiduji, abych to změnil

Zpravodajský server Romea.cz již několik týdnů přináší rozhovory s romskými
kandidáty v komunálních volbách, kteří mají naději získat křeslo zastupitele ve
své obci. Volby proběhnou na konci tohoto týdne, v pátek 5. a v sobotu 6. října.
Jako dalšího kandidáta představujeme Josefa Stojku, lídra kandidátky Romské
demokratické strany (RDS) ve Vítkovicích.

Před čtyřmi lety jste kandidoval poprvé, nakonec jste neuspěl. Proč
jste se rozhodl znovu kandidovat v letošních komunálních volbách?

Tehdy mě ke kandidatuře přinutila politická situace v našem městě, sice jsem
neuspěl, ale bylo to těsné, stačilo velice málo, abych se stal zastupitelem. Do
letošních voleb jdu vlastně ze stejného důvodu jako tenkrát, nelíbí se současná
politika, nesouhlasím s takzvanými bezdoplatkovými zónami, kde člověk ztrácí
nárok na příspěvek na bydlení, což je v době, kdy vzkvétá obchod s chudobou, pro
některé rodiny téměř likvidační.

Navíc třeba v Ostravě je toto opatření obecné povahy vyhlášeno pouze
v místech, kde bydlí Romové. Domnívám se, že město tento populistický krok
učinilo, jen aby ublížilo Romům a sociálně slabým, kteří se nacházejí v tíživé
životní situaci a mají problémy s bydlením. Jsem přesvědčený, že kdyby města
chtěla skutečně bojovat proti obchodu s chudobou, využila by k tomu jiné kroky,
než je zrušení příspěvků na bydlení.

Představitelé takových měst tvrdí, že k tomuto kroku přistoupili, aby
zabránili další migraci sociálně slabých a nevytvářely se tak nové sociálně
vyloučené lokality. Jak takové řešení vnímáte vy?

A kdo jiný než města zapříčinila, že od počátku devadesátých let se situace
Romů o otázce bydlení a nezaměstnanosti zhoršuje? Do dnešního dne se k tomu
nikdo nepostavil a ani se nesnažil situaci adekvátně řešit. Žijeme v době, kdy
se spekulanti a obchodníci s lidskou bídou obohacují na utrpení druhých lidí,
zástupci města, kteří by se tomu mohli postavit, se namísto toho zařídí po svém,
a to tak, že odeberou dávku lidem, kteří za to ani nemohou.

Na migraci opět vydělají jen spekulanti, kteří si od rodin nechávají za
nastěhování vyplácet vysoké kauce, rodina si vyřídí na úřadě sociální dávku, což
nějakou chvíli trvá, než je přiznaná, a jakmile se opozdí, majitel je bez
zaváhání vystěhuje, protože si je vědom toho, že kauci za byt dostane zase od
další rodiny. A tak je to pořád dokola. Jediný, kdo je spokojený, je pouze
majitel bytu, tedy obchodník s chudobou.

Pokud se do tohoto konečně nevloží politici, bude se to v tichosti dít dál.
Migrace začne být kvůli těmto spekulantům neúnosná, lidé se budou stěhovat
z jedné sociálně vyloučené lokality do druhé, protože je nikde jinde kvůli
diskriminaci na trhu s byty ani nevezmou.

Jste kandidát jediné romské politické strany RDS. S čím jdete do
letošních voleb?

Náš volební program je z velké části zaměřený na mladé lidi, které je potřeba
motivovat.  V případě našeho zvolení bychom rádi prosadili vybudování fotbalové
akademie pro Romy. Chtěli bychom se intenzivně věnovat problematice drog v
sociálně vyloučených lokalitách. Mladé lidi závislí na omamných látkách
motivovat ke sportu, protože drogy člověka a jeho rodinu dokážou totálně zničit.
V našem programu ale najdete už zmíněné téma obchodování s chudobou, budeme se
zasazovat o zrušení bezdoplatkových zón a snažit se celkově zlepšit život lidí
ve městě.

Zmínil jste fotbalovou akademii pro Romy, máte na mysli něco
podobného, jako je třeba fotbalový tým Mongaguá Ostrava fungující v Kunčičkách?

Pana Horvátha, který je trenérem fotbalového týmu Mongaguá Ostrava, znám
osobně a velice si vážím práce, kterou s dětmi odvádí. Děti z Mongaguy trénují
na ulici a už roky se pan Horváth snaží přesvědčit radnici, aby v Kunčičkách
vystavěla hřiště.

Já bych si představoval trošku něco jiného, než je pouze fotbalový tým,
uvažujeme o opravdové fotbalové akademii s vlastním zázemím, která by
vychovávala budoucí sportovce. O Romech je známo, že jsou vynikajícími
muzikanty, ale už se tolik neví, že jsme i výborní sportovci. Je jen potřeba
talent rozvíjet na vrcholové úrovni, ale jsem si vědom, že romské rodiny nemají
dostatek financí, aby své děti ve sportu podporovaly. A ten, kdo si hraje, přece
ani nezlobí.

Čas do voleb se už krátí, kolik času věnujete předvolební kampani?

Kampani se věnujeme, jak jen můžeme, pravda však je, že nemáme dostatek
financí na velké volební mítinky, takže se víc soustředíme na internetovou
kampaň, která probíhá přes sociální sítě. Na nich se snažíme cílit právě na
mladé, kteří internetem žijí.

Zhruba týden před volbami spouštíme kontaktní kampaň, kdy se setkáváme
s místními lidmi a odpovídáme jim na všechny otázky a seznamujeme je s naším
programem. Zmíníme i samotnou důležitost komunálních voleb, co mohou svým hlasem
ovlivnit, o co jako strana usilujeme, aby se jim ve městě žilo lépe.

Spousta Romů k volbám nechodí, protože se stydí. Já jim rozumím, protože i já
sem tam zažívám od majority nadávky a pohrdání kvůli svému původu. A některým,
převážně ze sociálně vyloučených lokalit, se mezi majoritu nechce. A právě tady
je namístě stále opakovat, proč je důležité volit, že tím mohou ukázat jediné,
že jsou platnými občany České republiky se všemi právy, tedy i s právem volit a
být volen. Důležité je povědomí, aby svůj hlas za žádných okolností neprodávali,
aby si opravdu prostudovali volební program jednotlivých stran a hnutí a volili
pouze podle svého uvážení a je jedno, zda jejich kandidát bude Rom, nebo ne,
důležitější je, aby zastával jejich zájmy.

Jako olašský Rom patříte do skupiny Romů, kteří mají svá specifika.
Jak se vám daří pracovat s olašskými Romy a jaká je u nich volební účast?

Ve Vítkovicích jsem poměrně známý, olašská komunita Romů mi přislíbila svou
podporu v komunálních volbách. To, zda je kandidát Rom, nebo olašský Rom, bych
dnes ani nerozděloval, sám totiž cítím, že se něco v naší společnosti mění, ať
už jde třeba i o rekordní počet romských kandidátů na kandidátkách politických
stran po celé republice.

Všechno to nasvědčuje tomu, že je to jakási reakce Romů na všechna ta
příkoří, odezva na různé extremistické strany ohánějící se populismem, na které
majorita tak ráda slyší a které mají za cíl jediné, poškodit ještě víc Romy,
kteří tu žijí. Jsem rád, že konečně nastal čas, kdy se i my Romové chceme bránit
a konečně jsme i pochopili, že bez politiky to nepůjde. Dokud na radnicích měst
nebudou zastoupeni také Romové, tak se nikdy nic nezmění, zůstane to vždy tak,
jak je to teď – o nás a bez nás.

Je podle vás pro romského kandidáta výhodnější být na kandidátce
velké politické strany nebo kandidovat za menší hnutí?

Tak z tohohle pohledu je určitě výhodnější kandidovat za větší stranu, která
má důvěru stálých voličů. Je tu větší šance uspět. Když kandidujete za malou
politickou stranu, tak nemáte moc šancí na úspěch, protože lidé většinou volí
strany, které už znají. Pořád platí, že velké politické strany mají i větší
šanci na úspěch.

Zamyslel jste se někdy nad tím, proč od doby ROI nebyla žádná romská
politická strana nebo Rom v parlamentu?

Emil Ščuka byl v té době vynikající lídr a měl kolem sebe skvělý tým
vzdělaných lidí. V době ROI bylo ještě Československo, proto i byli tak úspěšní,
navíc stranu volili vedle Romů i lidé z majority. V dnešní době získají romští
kandidáti do Poslanecké sněmovny kolem jednoho procenta, k úspěchu je potřeba,
ale získat pět procent. Romská elita nechce do politiky vstupovat, přesto
doufám, že se to ještě změní, protože tohle je cesta, jak něco změnit.

Vnímáte jako mínus, že ministrem pro lidská práva se nikdy nestal
žádný Rom? Koho byste si v čele tohoto rezortu představoval?

Nikdy jsem neměl problém s žádným ministrem pro lidská práva, většinou se
jednalo o vynikající osobnosti, ale bohužel to nikdy nebyl Rom. V naší komunitě
je spousta mladých lidí, kteří by takový post mohli zastávat, například
politoložka Edita Stejskalová nebo Šimon Slanina. Ale jsem rád, že Romové jsou
třeba v Radě vlády pro záležitosti romské menšiny, které jsem členem. Jediným
problémem je, že rada je pouze poradní orgán. Návrhy, které jsme předložili, ať
se jednalo o byznys s chudobou, nebo stravenkami, tak nebyly brány v potaz, a my
se musíme obracet na Ústavní soud. Ozývají se i názory, že rada není potřebná,
ale není to tak. V radě je velmi schopný tým odborníků, který bojuje za práva
menšin. A pokud nebudeme bojovat za lidská práva, tak se bezpráví bude jen
prohlubovat.