Iveta Demeterová z Českého rozhlasu: Mám ráda svůj uspěchaný život
Vede vysílání O Roma vakeren (Romové hovoří) v Českém rozhlase. „Pro mě je práce naštěstí i koníčkem, takže dokážu skloubit pracovní s příjemným. V práci jsem neustále v kontaktu s novými lidmi a jejich příběhy, což je obrovsky obohacující. Ti lidé, když vám svůj příběh vyprávějí, mají k vám důvěru. A to je pocit, který je pro člověka hnacím motorem,“ říká Iveta Demeterová.
V O Roma vakeren má Iveta externí pracovníky, kteří jí připravují reportáže a rozhovory do vysílání. Vysílá se v úterý a ve čtvrtek, patnáct minut předtočeného pořadu. V sobotu večer vysílá na Radiožurnálu naživo od osmi hodin pěti minut do devíti; tam už je šest příspěvků a devět písniček.
V hodinovém vysílání jsou rozhovory, reportáže. O Roma vakeren je magazín o tom, co všechno se děje v romském světě. Pořad tedy přináší i hudbu, tradice, věnuje se sociální politice, ale také holokaustu Romů či tématu vzdělávání. V pátek pravidelně přichází do pořadu host, který studuje, ale pořad není jen o středoškolácích nebo vysokoškolácích. Je o všech Romech bez rozdílu. Iveta si váží každého, kdo rád pracuje a jeho práce ho baví.
Práce v terénu
Mnoho času tráví také v terénu. „Což miluji, protože neustále potkávám nové lidi. Někdo se vám otevře hned, a u někoho jiného se musíte propracovávat hlouběji, abyste se dostali k jádru věci,“ říká. Točí, stříhá příspěvky, moderuje a o sobotách se střídá s Jardou Sezemským, který je jejím spolumoderátorem už od vzniku pořadu. Krom toho má stanice své regionální redaktory, kteří Ivetě volají, když se někde něco děje, a ptají se, o co by měla ještě zájem.
Iveta prací žije, a když má trošku volna, ráda cestuje nejen do zahraničí, ale hlavně po krásných místech Česka, třeba po jižních Čechách. ,,Žiji svůj uspěchaný život a mám ho ráda,“ říká. Také ráda čte. Hlavně má ale ráda svoji babičku Rózinku, které je již osmaosmdesát let. S ní si moc ráda povídá a jak říká, je to její kamarádka i studnice vědomostí.
Studium při práci
Vysokou školu vystudovala jako dospělá, při práci. Vybrala si andragogiku – vzdělávání dospělých a studium neměla vůbec jednoduché. Studovala při práci, starala se o rodinu, dalo se to ale zvládnout, protože měla právě v rodině velkou oporu. Později nastoupila do romského internetového rádia Rota a učila se novým věcem nejen v práci, ale i ve škole. Doma se učila po nocích do školy a pak ráno zase do práce. Iveta Demeterová získala též prestižní ocenění Roma Spirit, a to v roce 2014.
U zrodu pořadu O Roma vakeren v roce 1992 stála Jarka Balážová. Po ní štafetu převzala Hana Poláková. Jak jste se dostala k vysílání O Roma Vakeren vy?
Nejdříve vám musím vysvětlit, co bylo předtím. Od roku 2003 jsem vedla internetové Rádio Rota, kam jsem se dostala na základě výběrového řízení. Rádio Rota spadalo pod občanské sdružení Dženo, kterému šéfoval Ivan Veselý.
V rádiu to obvykle chodí tak, že nováčkové mají většinou svého učitele, který je zasvěcuje do tajů chodu vysílání. Kdo učil vás?
Mě v Rotě hodili takříkajíc do vody, a tak jsem plavala, jak se dalo. Byla to pro mě ale ohromná škola, protože obecně neziskový sektor je pro člověka dobrá příležitost, jak se naučit pohybovat v zákonitostech přímo v daném provozu. Je to o práci, o shánění peněz, o kontaktech s lidmi. Ta práce mě nesmírně bavila a v průběhu sedmi let mi skutečně přirostla k srdci. Dženo mělo opravdu velký záběr. V té době bylo rádio jediné svého druhu v Evropě, které Romům přinášelo možnost se vyjádřit.
Začínala jste ale žurnalistickým kursem na Vyšší odborné škole publicistiky.
Ano. Mohla jsem si vybrat mezi internetem, rádiem nebo televizí. Já si vybrala specializaci Rozhlas. Poté přišla zajímavá praxe v Respektu. Pak přišla pauza, v té době jsem pracovala v občanském sdružení Společnou cestou. Provozovalo občanskou poradnu a byl tam i azyl pro svobodné matky, kde jsem také měla částečný úvazek tak jako v poradně.
Jste žena vícero profesí. Cizí vám není ani laboratoř.
Dělala jsem školu, obor biochemie, kde jsem se specializovala na výrobu léčiv. Po studiu jsem pracovala v Léčivě, dnešní Zentivě, v laboratoři a ve velkém provozu. Pak se mi ale začalo stýskat po práci s mikrofonem. To bylo v roce 2010 někdy kolem března, kdy v redakci O Roma vakeren působil Robert Fero. Řekl mi: „Sháníme redaktory, nechtěla bys pro nás točit?“ Tak jsem řekla, že to zkusím, a začala jsem jako externista. Napoprvé jsem točila s kapelou Romano Stilo a houslistou Pavlem Šporclem. Nahraný příspěvek jsem tehdy donesla Lubce Svárovské, která krom toho, že vede slovenskou redakci, je i supervizorkou romského vysílání. Zeptala jsem se jí, co bych na příspěvku měla ještě vylepšit. Řekla, že je vše v pořádku, vystříhala jen pár nádechů, protože jsem střihací program teprve dobrušovala, a šlo to hned do vysílání.
Pak přišla další fáze, kdy mi Lubka řekla, jestli chci zkusit testování na večerní moderaci. Začala jsem tedy moderovat večerní vysílání a přiznávám, měla jsem samozřejmě velkou trému. Naštěstí jsme moderovali s Jardou Sezemským, který byl tenkrát již zběhlý. Ve studiu mi tehdy neuvěřitelně pomohl. Takže jsem měla smlouvu na externí redaktorskou spolupráci a na večerní moderování. Zároveň jsem ještě pracovala Informačním centru Středočeského kraje. Nakonec jsem nastoupila do Českého rozhlasu na stálý pracovní poměr, protože Lubka Svárovská se mě opět zeptala, tentokrát na to, zda bych nechtěla vést romskou redakci.
Vedoucí post. To musela být velká výzva. Jaké byly zpočátku vaše pocity?
Rozmýšlela jsem se. Říkala jsem si, jestli to zvládnu. Člověk má smíšené pocity, protože vás to na jednu stranu láká, a na druhou stranu odcházíte z práce, kterou jste měli rádi a na kterou jste byli zvyklí. Pak jsem zvážila své možnosti a šla do toho. Teď v září to bude sedm let, co tu jsem. Mám tuhle práci vážně ráda a ani jednou jsem ještě nezalitovala, že jsem si ji vybrala.
Donedávna byl téměř neznámý příběh válečného hrdiny Imricha Horvátha, který bojoval v bitvě na Dukle, byl vězněn v koncentračním táboře a po osvobození se dostal s americkými vojáky až na západ Čech. V O Roma vakeren jste na jeho příběhu pracovala právě vy. Byla to vaše tzv. srdcovka?
Ano. To je kauza! I když vím, že musím pracovat dál i na jiných věcech, tento případ mám uložený hluboko a chci na něm pracovat dál.
Jaké jsou na váš pořad ohlasy?
Musím popravdě říct, že máme od posluchačů dobré ohlasy. Volají i píší nám do redakce chválu, ale také dotazy, na které se snažíme písemně, ale i ve vysílání odpovídat. Posluchači si také píši o oblíbené písničky.
Jakou roli hrají podle vás romská média ve společnosti?
Na našem trhu hrají romská média nezastupitelnou roli. Když budu hovořit o našem pořadu, jak už jsem řekla, přinášíme informace o Romech, jejich strastech i slastech, ale i o jejich kulturních tradicích ze všech koutů země, které by většina majoritních medií vůbec neodvysílala. A do těch všech koutů země za nimi jezdíme.
Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné podobě a objednejte si časopis pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
