Gejza Horváth: Když my Romové přijmeme i čechipen, tak nám to bude ve společnosti sloužit jako přidaná hodnota

Mottem letošního Mezinárodního dne Romů v režii organizace Ara Art je romipen. A protože identita nás zaměstnává všechny, budeme se letos ptát respondentů na to, jak ji vnímají oni. Jinými slovy – budeme se ptát na to, jak rozumí slovům romipen potažmo čechipen. Přinášíme rozhovor s Gejzou Horváthem.

Gejza Horváth toho zažil hodně. Narodil se v osadě, hrál s kapelou a živil se i jako kopáč, od roku 1980 se věnuje hudbě profesionálně, má za sebou celou řadu festivalů, píše písně. Na oslavách letošního Mezinárodního dne Romů v divadle Archa dostal cenu Mileny Hübschmannové za přínos k rozvoji romského jazyka a zároveň zde oslavil své sedmdesáté narozeniny.

Co pro vás znamená romipen a v jakých situacích jste ho zažil nebo zažíváte?

Romipen to jsem já, moji rodiče, babička i děda. Romipen to je moje dětství, můj život, život s Romy i s většinovou společnosti. Romipen to jsou naše tradice, zvyky a kultura ve které jsem se narodil a byl vychováván. Romipen to je úcta, čest, naše slzy, křivdy, radost i štěstí. Romipen to je romské soužití, to je můj mateřský jazyk a jeho důstojnost. Moje Romipen mi určuje mojí národnost, hrdost i pychu zároveň.

Vybavíte si nějakou situaci, kdy jste ho zažil konkrétně v poslední době?

Tak to vám můžu říct velice přesně. To jsem zažil 8. 4. v Praze.  Šel jsem slavit  MDR a dočkal jsem se tam obrovského nečekaného překvapení.  Slavila se tam i moje sedmdesátka a to jsem měl co dělat, abych ovládal své emoce, abych tam dokázal sedět a vše sledovat. Nicméně jsem to vydržel, ale tekly i slzičky. Zažil jsem vděk a cítil jsem i hrdost. Udělali to pro mě mladí lidé z organizace Ara Art. Většinu života žiju ve většinové společnosti a najednou jsem byl mezi Romy a zažil jsem mezi nimi úctu. S Čechy i s Romy jsem slavil svoje narozeniny a po dlouhé době prožíval  romipen.  Byla to opravdu síla, přeju to zažít každému člověku.

Někdy se mě lidé ptají, co to romipen je, co jsme to zase vymysleli za slovo. A já říkám, víte, ono to Romipen vypovídá o určitém charakteru lidí, jak se k sobě chovají. Spočívá to v úctě ke stáří, dětem a díky Romipen  jsme přežili  i ve většinové společnosti. A tím, co jsem prožil v Praze, se ve mne to Romipen ještě víc umocnilo. Byl jsem šťastný, cítil jsem hrdost a pychu. Romové by neměli hledat odpověď na to, co je romipen, Romové by ho měli cítit i proto, že ve většinové společnosti zažívají křivdy, potupu a opovržení které je ponižuje. Ale je zajímavé, jak se sejde romská společnost tak Romipen je sjednotí a hned mluví o diskriminaci, rasismu, nenávisti a lživé propagandě proti Romům.  Myslím si, že když nebudeme držet spolu a nebudeme dodržovat naše romipen, tak vymizí naše kultura tradice a zvyky.

Chtěla jsem se zeptat, jestli máte pocit, že se obsah slova romipen nějak vyvíjí? Což třeba právě na MDR trochu ukazovat ten úvodní klip. Z něj vyplývá, že jsou některé věci, které jsou z hlediska romipen sporné, jako třeba homosexualita. 

Co se týče téma homosexuality, tak i mezi námi se tito lidé rodí, tak jak všude jinde ve světě. Ano v některých romských komunitách měli vůči těmto lidem výhrady, posmívali se jim a opovrhovali  nimi. Nebylo to ale všude tak a to proto, že v romských osadách bydlela většinou jedna velká rodina, a ta svoje potomky milovala. Vážila si je ještě víc než ostatní a u Romy měli tito lidé své platné a důstojné místo.  V romipen platí, že se chováme k lidem své vlastní krve důstojně s úctou a pokorou.

Je to tedy tak, že romipen souvisí s úctou a ta je o důstojnosti konkrétního člověka?

Ano, ale i ke všem lidem. V mém věku mě romipen  posunulo ještě dál, poznal jsem život, různé prostředí a tolerance v soužití musí být opravdu ke všem a ke všemu kolem. Život je k tomu, aby ho člověk poznal, vnímal, aby sám sebe převychovával tím, co vidí a co slyší.  Úcta a tolerance, to je přísnost nejen na ostatní, ale i sám na sebe. Ale zároveň to znamená být tolerantní k druhým ale i k těm, s kterými třeba nesouhlasíme. Respekt, tolerance je v životě lidí zapotřebí, život si musíme dělat lepší nejen pro sebe, ale i pro druhé.  Nikdo na světě to nemá v životě lehké, každý má své problémy, starosti. Svět se mění a lidé se také musí změnit. A jestli v nás nebude tolerance a romipen, tak naše existence bude velice krutá.

Co pro vás znamená čechipen a v jakých situacích ho zažíváte?

Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl žít v Česku a nechtěl jsem v této společnosti vyčnívat, tak jsem přijal i Čechipen.  Je to krásna historická kultura, která mne obohacuje.  Češi pečou rohlíky, mají divadla své umělce, mají svojí bohatou historii a já v tomto prostředí žiji, respektuji ho a ctím. Ale jako člověk pořad zůstávám Romem.

A zase se zeptám, jestli Vás napadne nějaká konkrétní situace?

V české společnosti mám své přátele, spolu vytváříme společenské hodnoty a také se navštěvujeme. Jednou jsem jel se svým přítelem tramvaji a na jedné zastávce nastoupili dva kluci, Romové. Kouřili, byli hluční a vše ignorovali. Když byli upozorněni, aby v tramvaji nekouřili, začali cestujícím agresivně nadávat a urážet je. Styděl jsem se za ně i za sebe a cítil jsem i potupu všech Romu.  Výrostci v tramvaji řadili a mně to nenechalo klidným, oba dva kuřáky jsem napomínal v romštině. Dostal jsem vynadáno i já. Cestující Češi věděli, že jsem Roma, ale zastali se mne. Zastal se mně i můj česky přítel. Romští kluci vystoupili z tramvaje a vůbec nepochopili situaci. Ba naopak, ještě si mysleli, že nám to pořádně nandali.  

Z toho vyplývá: pokud my Romové chceme existovat v české společnosti, tak musíme přijmout i čechipen. Tady žijeme svůj život, plodíme děti, a proto bychom se měli k čechipenu chovat důstojně a s respektem.

Je a může být romipen/čechipen něco, co nám v soužití pomáhá (a v jakých situacích) nebo nás od něj naopak spíš vzdaluje?

Myslím si, že v žádném případě nás to nemůže oddálit, protože romipen je nám geneticky dáno. Když my Romové přijmeme i čechipen, tak nám to bude ve společnosti sloužit jako přidaná hodnota.  Čechipen i romipen nám zajisti ve společnosti i důstojné místo. Perfektním příkladem toho jsou i mnohé jiné národnosti, které žijí v Čechách a mají typické a silně zakořeněné své tradice, zvyky a kulturu.

Kdybychom se mohli v čase přesunout do budoucnosti a mohl jste si vysnít, jak by se pochopení těchto slov mělo posunout, kterým směrem by to bylo? Jak by to vypadalo?

Měnící se svět ovlivňuje náš život i potřeby a samozřejmě tím i Romipen a Čechipen.  Ale jak se to bude posouvat, kterým směrem a jak by to vypadalo, to si netroufám říct. Myslím si, že to bude záležet na vývoji demokracie a politické kultuře. Co vím ale jistě, tak Romové budou svoje romipen nadále předávat svým potomkům a to je jistota že naše romipen nikdy nezanikne.