David Tišer (SZ), kandidát do sněmovny: Sním o společnosti, ve které se všichni můžeme realizovat

V letošních předčasných volbách kandiduje oproti předchozím letům nezvykle
mnoho Romů. Měsíčník Romano voďi, který vydává sdružení ROMEA, se vedle
analytických materiálů o volbách snažil vyzpovídat všechny, kteří se do
Poslanecké sněmovny snaží dostat a o nichž se dozvěděl. Postupně je budeme
zveřejňovat i na serveru Romea.cz. Volby považujeme za důležité, klíčové a snad
vám takto zprostředkujeme názory těch, jež se ucházejí o vaši přízeň.

Dnes představujeme Davida Tišera, který kandiduje za Stranu zelených (SZ) v
Plzeňském kraji na 3. místě.

Jak dlouho jste členem SZ a proč právě tato strana? Byl jste předtím
členem jiného politického uskupení?

Nebyl jsem členem žádné politické strany. Byl jsem voličem Strany zelených,
jako jediná dávala prostor pro lidskoprávní témata, ke kterým mám dlouhodobě
blízko. Stát se členem strany byl pro mě přirozený vývoj. Když pak, přišla
nabídka kandidovat za zelené do Parlamentu, bez váhání jsem ji přijal.

Profesní výčet vašich aktivit je nesmírně široký a někdy vzbuzuje i
rozpačité reakce, uveďme to tedy na pravou míru: stojíte si za tím, že jste
vším, co uvádíte, tedy filmařem, hercem, aktivistou atd? Jak to chápat?

Myslím, že si za svými aktivitami můžu stát, protože dost přesvědčivé jsou
výsledky.

V roce 2012 jsem založil občanské sdružení AraArt, které se jako jediné v ČR
orientuje na poradenství pro romskou LGBT menšinu. Založil jsem Krizový štáb,
složený z romských studentů a absolventů středních a vysokých škol, kteří se
vyslovují ke krizovým situacím, při nichž jsou vážně ohrožovány zájmy Romů.
Iniciovali jsme petici za zachování romského muzea v Brně a díky aktivitě členů
se nasbíralo kolem 2000 podpisů. Věřím, že i tohle napomohlo, že našemu muzeu
byla ponechána jeho původní suverenita. Těch výstupů na poli občanského
aktivisty mám víc, asi nejjednodušší bude si mě „vygůglit“. Snad můžu skromně
říct, že mám zkušenost s herectvím. V roce 2011 jsem si zahrál jednu z titulních
rolí v divadelní hře „Můj soused, můj nepřítel“ v Národním divadle. Za svůj
herecký výkon jsem byl nominován na cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent 2011.
Zrovna včera jsem nepřijal nabídku zahrát si v seriálu Gympl.

Filmař – snad bude stačit, že jsem natáčel dokumenty pro Českou televizi,
napsal scénář k polohranému dokumentu Roma boys. Ten byl kromě jiného třikrát
oceněný na festivalu Famu fest 2008 a je držitelem ocenění "Nejlepší český film"
na Fresh Film Fest-u 2010. Snad jsem případné rozpačité reakce rozptýlil.

Věnujete se i otázkám gay a lesbické komunity, bude to ve vašich
vystoupeních v rámci předvolební kampaně hrát nějakou roli – a jakou?

Ke svojí odlišné sexuální orientaci jsem se veřejně přihlásil a nepotřebuji
ji ve svoji předvolební kampani tematizovat. O čem hodlám na svých setkáních s
lidmi mluvit, se bude týkat současného stavu naší země. Mým životním mottem, a s
ním jdu do i voleb, je: Sním o společnosti, ve které se všichni můžeme
realizovat. Proto chci sociální a společenské změny ve prospěch těch nejslabších
v naší společnosti – seniorů, mladých rodin, samoživitelek, zdravotně
handicapovaných, etnických nebo sexuálních menšin.

Jaké šance podle vás má SZ v předčasných volbách obecně? A ve vašem kraji?

Myslím, si že v letošních volbách by nemělo jít o spekulace, která politická
strana se čeho a zda zmocní. Pro mě letošní volby mají především význam očištění
politiky od korupce, neschopnosti politiků komunikovat s občany nebo
profesionalizace politiků. Je nutná obměna, je potřeba nových tváří. Strana
zelených bezesporu je stranou, která může k onomu očištění přispět. Navíc zelení
ctí ve svých kampaních etické a morální hodnoty, tedy že se nesníží k nenávistné
rétorice vůči určitým společenským skupinám, což bude příjemná změna pro občany.

Co říkáte "spojenectví" se SRP a umožnění kandidovat jejím členům nebo jí
nominovaným lidem na kandidátce SZ? Co pro SZ může toto spojenectví znamenat u
voličů?

Rozhodně to podporuji. Politická strana definovaná na etnickém základě má
nízké šance v parlamentních volbách uspět. Považuji takové rozhodnutí obou stran
za racionální. Obě politická uskupení si mají vzájemně co nabídnout.

Letos kandiduje poměrně hodně Romů v různých stranách. Jak to vnímáte? Na
základě vašich zkušeností: jsou si všichni kandidující podle vás vědomi toho, co
by je v politice čekalo?

Zajímavá otázka, jak by na ni odpověděli kandidáti TOP 09, ODS, ČSSD… jsou si
tito vědomi, co je v politice čeká? Myslím si, že Romové nebudou o nic horšími
poslanci než jejich kolegové.

Měli by spolu tito kandidáti spolupracovat, i když reprezentují různé
politické spektrum?

Především kandidáti už spolu spolupracují a funguje to. Pan Tancoš z Romské
demokratické strany mě kontaktoval, že jeho strana nebude usilovat o voliče v
Plzeňském kraji, implicitně tak podpořil moji kandidaturu. Vážím si toho. V
případě, že se sejdeme v Parlamentu (romští poslanci) věřím, že budou situace,
kdy se povzneseme přes barvy politických stran a budeme společně hlasem romských
občanů.

Co pro vás znamená romství?

Přiznávám, že jsem o romství jako o zvláštní kategorii nepřemýšlel. Jako Rom
jsem totiž vyrůstal a jako Rom žiju. K romské národnosti jsem se vždy hrdě
hlásil. Mluvím romsky. Ten je pro mě klíčovým projevem a důkazem, že romská
kultura je stále živá. Ostatně náš jazyk se vyvíjí a reaguje na nové komunikační
situace. Zároveň se v něm odráží naše romská identita.

Co pro vás symbolizuje politika a vaše účast v ní?

Politika pro mě symbolizuje prostor pro realizaci změn. Pokud bych se do
Parlamentu dostal, snažil bych se o aktivní participaci na klíčových
rozhodovacích procesech, zejména ve vztahu k Romům. Od zvolení posledního
romského zástupce uběhlo již 15 let a situace (společenská a sociální) Romů se
zhoršuje. Např. se odhaduje, že počet sociálně vyloučených lokalit s převahou
romského obyvatelstva se od roku 2006 zvýšil na dvojnásobek.

Naše děti stále chodí do praktických škol, např. Zpráva ČŠI z roku 2010
odhaduje, že počet neoprávněně přeřazených dětí do praktických škol je více než
3000. Tento protiprávní stav zůstává tiše tolerován státem, který byl za
nepřímou diskriminaci romských dětí odsouzen Evropským soudem pro lidská práva v
roce 2007. Stát je tedy povinen přijmout opatření, aby diskriminaci romských
dětí v přístupu ke vzdělání zabránil a také má morální povinnost zasáhnout ve
prospěch 3000 protiprávně již přeřazených romských dětí do praktických škol.
Velice vážnou společenskou hrozbu představuje pravicový extremismus a podpora
protiromských demonstrací ze strany většinové společnosti.

Za neomluvitelný považuji laxní přístup politiků a jejich neochotu se veřejně
vyjadřovat k nenávistným pogromům. To bych se snažil v Parlamentu měnit.

To co většinu romských rodin každodenně trápí je nedostatek pracovních
příležitostí a nevyhovující bydlení. Můžeme jít po příčinách, ale jednou z
příčin, která je velmi bagatelizována je diskriminace Romů v přístupu na
pracovní trh. Řada z nich má zkušenost, že ani kvalitní vzdělání není zárukou
zaměstnání. A cesta z ghetta se rovná pro jeho obyvatelé malému zázraku. Myslím
si, že problém vládních strategií v boji proti sociálnímu vyloučení a chudobě,
spočívá např. v tom že na ghetta je nahlíženo z perspektivy sociální laboratoře
a pokud se nedostaví zamýšlené výsledky, chyba je vždy na straně jeho obyvatel,
kteří nejsou ochotni nebo nemají schopnosti přizpůsobit se dobru, kterému se jim
dostává ze strany státu nebo nevládního sektoru.

Jak je vidět, problémů je mnoho a neexistují na něj jednoduchá,
samospasitelná řešení. Proto je naléhavě potřeba mít v Parlamentu svého
zástupce.