Čeněk Růžička (SRP), kandidát do sněmovny: Počítáme hlavně s hlasy Romů

V letošních předčasných volbách kandiduje oproti předchozím letům nezvykle
mnoho Romů. Měsíčník Romano voďi, který vydává sdružení ROMEA, se vedle
analytických materiálů o volbách snažil vyzpovídat všechny, kteří se do
Poslanecké sněmovny snaží dostat a o nichž se dozvěděl. Postupně je budeme
zveřejňovat i na serveru Romea.cz. Volby považujeme za důležité, klíčové a snad
vám takto zprostředkujeme názory těch, jež se ucházejí o vaši přízeň.

Dnes představujeme Čeňka Růžičku ze Strany rovných příležitostí
(SRP). Růžička kandiduje na kandidátce Strany zelených (SZ) v
Královehradeckém kraji na 4. místě.

Proč právě SRP? Byl jste předtím členem jiného politického uskupení?

Nikdy jsem se nesmířil s marginálním postavením českých Romů ve společnosti.
Jako nejmarkantnější příklad svého tvrzení uvedu přítomnost vepřince na místě
bývalého romského koncentráku v Letech u Písku. Ačkoli jsem nikdy před tím, než
za mnou parta romských nadšenců přišla s nápadem založit stranu, v žádné jiné
straně nebyl, a i přesto, že jsem věděl, s jakými obtížemi se budeme muset
poprat, nabídku jsem přijal. Rozhodujícím momentem mého rozhodnutí se stalo
zjištění, že si zakladatelé přejí vznik strany veřejnosti oznámit na místě
pohřebiště romských obětí nacismu v Letech (tedy tam, kde se slovo Roma stává
zákonem). Právě tam jsme přijali prohlášení, že se budeme jako politici chovat
tak, abychom se za své jednání nemusel před chudými a sami před sebou stydět.

Jaké šance podle vás má SRP v předčasných volbách obecně? A ve vašem kraji?

Volební kandidáti strany SRP jsou až na naší kandidátku v jihočeském kraji
Romové a Romky. Je evidentní, že počítáme hlavně s hlasy Romů. Vinou mafiánských
praktik, a tudíž vinou antisociální politiky státu, většina z nich, včetně
nezaměstnaných, nebo lidí s nízkými příjmy žije na hranicí bídy nebo již za ní,
s pocitem, že bude hůř. Pokud si tato skupina chudých uvědomí, že do politiky
přicházejí kandidáti s vyvinutým sociálním cítěním, kteří mají odvahu politiky
snést na zem a budou věřit tomu, co v našem volebním programu říkáme, do
poslanecké sněmovny se někteří z nás dostanou. My chudé jednoduše zklamat
nemůžeme, z principu. No a já, protože kandiduji v početně slabém
královehradeckém kraji s nižším početním zastoupením Romů, to mám složitější.
Pokud mi ale občané našeho kraje uvěří, tak jim slibuji, že ze mě fantazírující
poslanci, zejména pravicoví, typu Janáčková, Čunek nebo Řápková dostanou
kopřivku.

Co říkáte "spojenectví" SRP se SZ – a umožnění kandidovat jejím členům nebo
jí nominovaným lidem na kandidátce SZ? Co pro SRP a SZ může toto spojenectví
znamenat u voličů?

Spojenectví dvou politických subjektů s podobně vyhraněným sociálním programem
považuji za logické a žádoucí. Kdybychom nebyli Romové, nikdo o tom nepochybuje.
Zaznamenal jsem komentáře, že volební spolupráce s námi zelené položí. Opak je
pravdou. Významná část společnosti je problematickým soužitím Romů a Čechů
unavena a touží po klidu. Zelení pochopili neudržitelnost oboustranně
vyhrocených vztahů. A v pravý okamžik poznali partu odhodlaných Romů, kteří,
pokud dostanou příležitost, jsou schopni. společnosti nabídnout proveditelná
řešení, vedoucí ke zdůstojnění života chudých a která povedou k narovnání
oboustranně vyhrocených vztahů s překvapivým výsledkem. Ze zdánlivé nevýhody
volební spolupráce zelených s naší stranou jsme tak společně schopni udělat
výhodu.

Proč SRP oslovila právě SZ? Oslovila také jiné politické strany? S jakým
výsledkem?

Na politické scéně jsme delší dobu hledali programově blízkou stranu, která by
měla odvahu na svoji kandidátku umístit třeba i na nevolitelném místě někoho z
našich. Potřebovali jsme si ověřit, co vlastně reálná politika a volební boj
obnáší a získat tak zkušenosti pro volby do regionální politiky. Ještě před tím
než jsme se zúčastnili jednání s předsedou Strany zelených panem Ondřejem
Liškou, sešli jsme se s představiteli několika stran, se kterými jsme se
neshodli na některých pro nás zásadních sociálních aspektech a někteří z jisté
opatrnosti nás taktně odmítli. Ještě než jsme se stačili pana Lišky zeptat na
spolupráci, sám nám ji nabídl. Pana Lišku znám jako člověka, který se nezdráhá
otevřeně vyjadřovat k problémům dneška, k problémům života sociálně slabých a
vážím si ho pro jeho postoje v kauze vepřína v Letech. Zelení jsou stranou,
která za sebou netáhne mafiánské kauzy. Životní filosofie jejích členů je
předurčuje k vyhraněnému sociálnímu cítění, a pokud si tohle voliči na
sociálních dávkách a lidé s nízkými příjmy uvědomí, Strana zelených má šanci
překročit onu magickou hranici 5% a do poslanecké sněmovny se dostane.

Letos kandiduje poměrně hodně Romů v různých stranách. Jak to vnímáte? Na
základě vašich zkušeností: jsou si všichni kandidující podle vás vědomi toho, co
by je v politice čekalo?

Romové si postupně uvědomují, jak je důležitá spoluúčast Romů na tvorbě zákonů
ovlivňujících život jejich rodin. A bojí se nápadů politiků typu paní Řápková,
Čunek, Doubrava, Janáčková, kteří mazaně prosazují zákony, ztěžující lidem,
zejména Romům, život. A tito politici právě proto, že voličům nemají co
smysluplného nabídnout, se uchylují – někdo inteligentně, někdo neurvale – k
populismu toho nejhrubšího zrna. Tohle si všichni romští kandidáti uvědomují.
Mají touhu do politiky vnést lidštější rozměr. Já osobně z případné své účasti
ve sněmovně (stojím ale rovnýma nohama na zemi) nemám obavy. Naopak, ve sněmovně
musí být lidé, kteří některé blouznící poslance vrátí do reality.

Měli by spolu tito kandidáti spolupracovat, i když reprezentují různé
politické spektrum?

Spolupráce romských kandidátů různých stran je nutná. A již se reálně projevuje.
Na volebních mítincích Romy vyzýváme, aby v krajích, kde Romové kandidují,
volili Romy bez rozdílu stranické příslušnosti. A aniž bychom si to říkali, měla
by mezi námi existovat nepsaná dohoda, že se nebudeme vzájemně shazovat. Všem
nám jde přece o totéž.

Co pro vás znamená romství?

Způsob rodinného života, způsob uvažování, vyznávání romských hodnotových
aspektů.

Co pro vás symbolizuje politika a vaše účast v ní?

S popřevratovou politikou, s jakou se dennodenně setkáváme, nikdo z nás,
kteří jsme chtěli změnu, nepočítal – zaskočila nás. Z bohatých dělá bohatší, z
chudých chudší. Chtěl bych do politiky vnést vnímavější rozměr, zejména vůči
lidem bez zaměstnání, zaměstnaným lidem, žijícím na hranici minimální mzdy,
důchodcům, invalidům, samoživitelům rodin a bezdomovcům. Ti všichni jsou oběťmi
dravého, bezohledného ekonomického systému. Politiku nevnímám ideologickým
pohledem, ale hodnotím ji ve vtahu k lidem jako dobrou nebo špatnou.