Zásah policie v Novém Bydžově proti antinacistům je cestou zpět
Po po shlédnutí průběhu dění v Novém Bydžově na serveru
Romea.cz a po rozhovoru s paní Polákovou,
bývalou šéfredaktorkou romského vysílání v Českém rozhlase, která v současné
době žije v zahraničí, jsem dospěl k závěru že to, čeho jsme v současné době
svědky, odstartovala – tehdy ještě legitimní formou – kauza Čunek. Kauza Nový
Bydžov a počínání policie jsou jedním z následků onoho čunkovského „legitimního
diskriminačního procesu“.
Jiří Čunek svým známým výrokem z roku 2006 o tom, že pokud chce osoba z
majoritní společnosti něčeho dosáhnout musí se napřed hodně opálit a rozdělat si
ohýnek na náměstí, udělal skutečně průlom ve vnímání romské problematiky. Byla
to též ukázka zneužití tohoto tématu ke zviditelnění vlastní osoby a následnému
vzestupu na politickém žebříčku – říká se tomu populismus.
Takto dnes reagují i další politici a skupiny či politické strany, ze
stejných důvodů jako Čunek: zviditelnění vlastní osoby, a to v momentě, kdy v
majoritní části společnosti převládá na romskou problematiku negativní pohled.
Ten je posléze silně prezentován a sráží do kolen ty, kteří se snaží hledat
východiska a pomáhat tam, kde je třeba.
Velmi dobře to vystihl Ondřej Giňa ve svém článku
Bydžov = nová
konference ve Wannsee 2011. Zde přirovnal současná jednání starostů o romské
problematice k jednání na konferenci ve Wannse, a proto jej začal větou: „Vce
než 50 starostů přijalo na svém zasedání závěry konečného řešení.“ (Ve Wannsee
se v lednu 1942 sešli pohlaváři nacistického Německa, aby zde projednali konečné
řešení židovské otázky.) Doporučuji každému, by se nad tímto článkem Ondřeje
Gini zamyslel.
Z lidského hlediska vzato, když jsem viděl policejní zásah v Novém Bydžově
proti antinacistům, připomnělo mi to rok 1989 a tehdejší zásah policie na
pražské Národní třídě – ten byl samozřejmě neskonale brutálnější, ale stejně
jako tehdy se nemohu ubránit emocím. A nejen já. Nedávno jsem hovořil s jednou
rodinou žijící v Anglii – mohl jsem sledovat jejich reakci poté, kdy na Romea.cz
shlédli
záběry ze zmíněného policejního zásahu: všichni měli slzy v očích. Ať se
tedy na celou záležitost podívám z jakéhokoli úhlu, je to cesta zpět.
Nebo možná, bohužel, i cesta do budoucnosti. A to cesta velmi bolestná, která
nás vzdaluje od hlavního cíle, možná i na několik generací. Tím je podle mě
dosažení multikulturní společnosti s romskou menšinou jako běžnou součástí naší
společnosti. Trpělivosti a přenášení úsilí o změny z generace na generaci se v
takovém prostředí prostě nedaří.
