Michal Komárek: Vraždění v Paříži a konspirační teorie
„Dvojčata“ v New Yorku možná nechala odpálit americká vláda, teroristy, kteří zabíjeli v londýnském autobuse nikdo nevypátral, a tak nelze ani tvrdit, že to byli muslimové. A i nyní v Paříži není ani zdaleka jisté, že opravdu útočili muslimové. Za vším může docela dobře být hra tajných služeb. Takto zpochybňoval odpovědnost islamistů za teroristické útoky ředitel Muslimské unie v ČR Mohamed Abbas ve včerejším pořadu České televize Hyde Park. A podobně mluvil o den dříve i v rozhovoru s Danielou Drtinovou na internetové televizi DVTV .
Televize si ho zvaly proto, aby se jako představitel muslimů v Česku vyjádřil k teroristickému útoku v Paříži. Tam ve středu vtrhli dva ozbrojenci do redakce satirického týdeníku Charlie Hebdo a zastřelili dvanáct lidí, další těžce zranili. Ozbrojenci provolávali slávu Alláhovi a zřejmě přišli novináře „ztrestat“ zato, že otiskli například i karikatutu proroka Mohameda. (Podrobná reportáž o pátrání po vrazích je například zde)
Pokud diváci očekávali setkání s otevřeným, tolerantním a teroristické útoky jasně odsuzujícím reprezentantem muslimů, byli pravděpodobně zaskočeni a zklamáni. Abbas zpochybnil odpovědnost islamistů za starší útoky, i za ten pařížský. Podle něj totiž nemá z pohledu muslimského světa takový útok logiku: Evropa v posledních měsících stále více podporuje vznik samostatného palestinského státu. A právě v té době se objeví jako nová muslimská hrozba Islamský stát v Iráku, a právě tehdy se střílí v pařížské redakci. Kdo na tom má zájem? Muslimové nikoli.
Mohamed Abbas popisoval Evropu asi takto: Je netolerantní a vždycky byla, stačí připomenout, jak se Evropané chovali k původním obyvatelům v Jižní i Severní Americe, jak se chovali v koloniích. Řeší, zda se někde podle muslimského práva může kamenovat nevěrná žena a přitom se podílí na masovém zabíjení muslimů v Iráku, Sýrii a jinde. A je dobře možné, že politici a tajné služby nechávají vraždit i svoje vlastní lidi, předstírají teroristické útoky, aby mohli s novou silou útočit na islámský svět.
Abbas sice o sobě a muslimech tvrdil, že je tolerantní a že nikomu nechce islám ani právo šaría vnucovat, z jeho slov nicméně jasně vyplývalo, že s tou Evropou a Západem jako takovým je třeba něco dost zásadního udělat.
Ne, nebyl to právě ideální příspěvek k nastartování narušeného dialogu mezi rozdílnými kulturami a vírami.
Je jistě možné souhlasit s tím, že Západ si v dějinách podmaňoval svět brutálními prostředky a chtěl ho přizpůsobit svým zájmům a svému obrazu. Samozřejmě lze znovu a oprávněně otevírat otázky války v Iráku a dalších západních „intervencí“ nejen v muslimském světě. Nicméně postoj typu: „Vy jste vyvraždili indiány a házíte bomby na Irák, tak po nás nechtějte, abychom nějak dvakrát jednoznačně odsoudili, že někdo zstřelil pár novinářů v Paříži“, tento postoj příliš nepřispívá k tomu, aby vraždění v té či oné podobě, prostě vraždění přestalo.
Jsou v principu dvě základní možnosti: Buď „obyčejní“, „normální“ lidé nemají v podstatě na nic vliv a o všem rozhodují tajné služby, malé skupinky nejmocnějších, vojáci, zájmy kohosi, o němž nemáme ani matné tušení… Pak ani nemá mnoho smyslu navazovat nějaký dialog. Hrát si na vstřícnost a toleranci. Domluvíme se, obejmeme…, a agenti vzápětí vyhodí do povětří třeba Eiffelovu věž…
Nebo ti „obyčejní“ lidé na něco vliv mají a má smysl, aby se snažili vzájemně si porozumět, poznat se a pochopitelně se nezabíjet. Normální Evropan nechce zabíjet děti v Palestině nebo v Iráku a ani se mu neusíná lépe, když si večer vybaví utrpení indiánů. Podobně jako lze předpokládat, že normální muslim nechce vraždit francouzské karikaturisty, ani cestující v londýnském autobuse nebo úředníky v newyorských „Dvojčatech“.
Stojí zato představit si svět, který neovládá hrstka tajných agentů a magnátů a na který má dohoda a dialog normálních slušných lidí podstatný vliv.
