Plýtvají Romové jídlem? Vyhazují jídlo bez ohledu na to, že jsou bez práce,
závislí na sociálních dávkách, že mají paterčata nebo prostě spoustu dětí a „my“
se jim snažíme pomáhat, jak můžeme? Není to tak, že plýtvají vlastně „našim“
jídlem, protože si ho kupují za sociální dávky z “našich“ daní? A co si budeme
nalhávat – „my“ na tom leckdy taky nejsme zrovna nejlíp…
Podobnou a mnohde jistě i ostřejší debatu rozpoutal
rozhovor s Klárou Vítkovou-Rulíkovou v MF Dnes, ve kterém se zmiňovala mimo
jiné o tom, že romská rodina s paterčaty plýtvá jídlem. Je vyhazování „starého“
jídla kulturním zvykem, který Romové opravdu dodržují bez ohledu na to, v jaké
bídě žijí? Bez ohledu na odpovědnost vůči rodině, natož společnosti? Úvahu na
toto téma
napsala pro server Romea.cz Adéla Gálová a diskusi budeme na serveru dále
sledovat.
Představa, že rodina do značné míry závislá na sociálních dávkách a pomoci
druhých vyhazuje jídlo je bezpochyby znepokojující a pobuřující. Oprávněně.
Jistě – kulturních zvyků a tradic je dobré si vážit. Není třeba společně s Tomio
Okamurou znechucovat muslimům modlitby „venčením prasátek“, a není třeba
považovat ženu v hidžábu za potenciální teroristku. Má to ale svoje meze.
Ostatně společnost se v průběhu dějin řady tradic zbavuje a tato schopnost
svědčí o tom, že je schopna svoje dějiny kriticky nahlížet. To je jedna rovina
diskuse.
V té druhé jde o to, zda Romové opravdu tu tradici masově dodržují a jídlem
plýtvají. Zda tady nejde především o dílčí a možná zkreslenou informaci z
jednoho rozhovoru a následnou paušalizaci, živenou bulvárem a rasisty. A
teoretickými úvahami o kulturních tradicích. Rozhořčení často pramení z
nedostatku informací. A z téhož nedostatku schopnosti kriticky uvažovat, který
může vést ke slepému následování tradice.
Ve třetí rovině pak jde o to, nakolik je „naše“ rozhořčení oprávněné. Nakolik
by Romové, i kdyby opravdu nesmyslně jídlem plýtvali, byli výjimkou, nebo snad
dokonce extrémním příkladem nezodpovědnosti. Mezinárodní statistiky o plýtvání
jídlem například uvádějí tato čísla: V bohatých zemích vyhodí každý v průměru
95-115 kilogramů potravin ročně, celkově se tu vyhodí přibližně stejné množství
potravin, které se vyrobí v subsaharské Africe (zdroj
Glopolis). V Evropské unii připadá na jednoho obyvatele dokonce 180
kilogramů vyhozených potravin ročně, celkem téměř 90 milionů tun. 42% z toho
vyhazují domácnosti, zbytek restaurace, obchody… Celosvětově skončí v odpadu
asi
jedna třetina vyrobených potravin.
Samozřejmě: To že se celosvětově plýtvá jídlem, není důvodem pro to, aby jím
plýtvala rodina s paterčaty. Nebo jiní chudí Romové. Nicméně lze říci, že „my“,
ti šťastnější a bohatší ani žádnou kulturní tradici pro plýtvání jídlem
nepotřebujeme – samo plýtvání je naší kulturou.