Stanislav Daniel: Promluvme si o romském prezidentovi
Je nejvyšší čas o tomto tématu mluvit. Proč? Z krátkodobého hlediska proto, že nedávno skončily komunální volby a volby do senátu. Ledacos naznačily. A z dlouhodobého hlediska je tato otázka na místě jednoduše proto, že je rok 2022.
A v této chvíli můžeme mluvit o kandidátech. Co takhle nominant na cenu manažer roku 2022 a ředitel Inovačního centra Ústeckého kraje Martin Mata? Anebo skvělý reportér České televize Richard Samko? Na levé straně politického spektra by zkušenosti věděl nabídnout bývalý ředitel Agentury pro sociální začleňování David Beňák.
Nezapomínejme na ženy. Na mysl okamžitě přijde třeba Monika Mihaličková, která byla v parlamentu před 20 lety. A přirozeně můžeme hovořit i o ženách úspěšných v zahraničí, které by se musely trochu doma připomenout. Gabriela Jamen Hrabaňová strávila posledních pár let v Bruselu, kde řídí celoevropskou síť romských a proromských organizací ERGO Network.
Progres, ale ne moc
Jestli bychom chtěli zajít trochu dál, skvělým kandidátem by mohl být David Tišer – herec, režisér a známý aktivista. Jenomže tady narážíme na otázku: Jak velké sousto je příliš velké? David je totiž aktivistou za práva gayů, leseb a ostatních členů a členek LGBTI komunity. A to může být přece jen pro českou společnost trochu moc. Tolik liberálů asi v českých zemích nenajdeme.
Možná je to podobné i u žen. Dokáže si česká společnost zvolit za prezidentku ženu a Romku? Zvládneme dvě znevýhodňující charakteristiky? K této otázce by nás mohlo dovést zamyšlení nad úspěchy jiných žen. Ano, Slovensko má ženskou prezidentku, úspěšnou, samostatnou, silnou.
Zvolili by Američané Obamu, kdyby nebyl absolventem práv na Harvardu? A když se vrátíme domů – dařilo by se Romům v různých talentovaných soutěžích, kdyby to nebyli “ti čistí, slušní”? Protiargumentem by mohla být finská premiérka Sanna Marin, která je ženou, a navíc dcerou dvou matek. Ale to je přece jen Finsko.
Ať už bychom šli do toho ve velkém, nebo pěstovali to podhoubí pomalu, na rozhovory o romském prezidentovi či prezidentce je nejvyšší čas. Jakýkoli výsledek by měl smysl a my bychom se zase o kousek posunuli.
Neboť jak říkal Václav Havel: „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Znovu Letná 1989
A když jsme u nedávné historie, nedá mi nevzpomenout na 25. listopad 1989. Proslov Emila Ščuky z Letenské pláně ještě stále vyvolává husí kůži. Dnes si veřejnost často plete svobodu s možností mluvit rasisticky o Romech. O to překvapivější je, že když Emil Ščuka mluvil o romských vlastencích a snu, aby “děti vaše a naše byly jako bratři a sestry”, lidé čerstvě užívající si svobodu tleskali.
V současnosti příliš často hovoříme o Romech v souvislosti s projekty, začleňováním, vytvářením pracovních míst. Ztratilo se to lidské, občanské a možná i v duchu slov Emila Ščuku vlastenecké. Romové zde opravdu nejsou „na smlouvu jako zahraniční dělníci. My tady budeme žít a chceme žít tak, abychom se nestyděli a aby vy jste se nestyděli za nás.“
Tak co, zkusíme to, Romové?
