Roman Cina Červeňák: Musíme začít sami u sebe. My Romové jsme ti, kteří se musí změnit a ne všichni kolem nás
Můžou Češi za to, že většina z nás nemá žádné vzdělání, a tak jsme na trhu práce nepoužitelní? Můžou Češi za to, že spousta z nás, než aby pracovala za nízký plat (kvůli neodbornosti) raději sedí doma a pobírá sociální dávky? Můžou Češi za to, že naši mladí berou drogy? Že všechno, co vydělají nebo dostanou od státu, utrácí v hernách a kasinech? Můžou za to, že máme 16leté hrdé maminky? Nejspíš ne.
Často vykřikujeme, že Češi jsou rasisti… že? Proč tedy Čechům nevadí Vietnamci, Rusové, Poláci nebo Slováci? Žijeme v tomto státě mezi rasisty nebo jsme si tu nenávist k nám vytvořili sami?
Nepřehlédněte reakci na článek:
Za poslední měsíc jsem díky tragédii, která se stala v Žatci, viděl stovky videí a komentářů, kde naši lidé hlásají nebo píšou: “Romale, musíme se sjednotit, musíme držet spolu, musíme si pomáhat…” A já se ptám, čemu tím pomůžeme? Co se tím změní? Myslíte si, že když ukážeme Čechům, že se máme rádi a stojíme za sebou, tak nás taky začnou mít rádi? Ne, nejspíše ne.
“Naši lídři” nás zvou 19. 11. 2016 na velkou romskou demonstraci do Prahy a vyzývají nás k tomu, aby jsme se tam sešli ve velkém počtu. Tak se opět ptám: A co tam budeme dělat? Křičet “stop rasismu”? Nebo budeme poslouchat proslovy typu “Romale, bratři a sestry, musíme držet spolu, protože takhle už to dál nejde”? A k čemu? K zviditelnění romských politiků, romských organizací nebo dokonce romských zpěváků? To nám zřejmě nepomůže.
Musíme začít sami u sebe. My jsme ti, kteří se musí změnit a ne všichni kolem nás.
Pokud chceme změnu, pokud opravdu chceme, aby nás v této zemi brali jako sobě rovné lidi a ne jako lidský odpad, pokud chceme chodit po světě s hlavou vztyčenou a pokud nechceme, aby se opakovala tragédie, která se bohužel stala v Žatci, a nechceme se stydět za svůj původ, pak musíme začít sami u sebe. My jsme ti, kteří se musí změnit a ne všichni kolem nás.
Ptáte se jak na to? Zajímá vás, jaká je tedy ta správná cesta? Já sám za sebe vám můžu říct svůj názor.
Nepotřebujeme se scházet hromadně v Praze na náměstí. My si musíme udělat každý svou demonstraci u sebe doma ve svých rodinách. Musíme jít svým dětem příkladem tím, že každý den ráno vstaneme do práce, protože zadarmo nám nikdo nic nedá (krom té sociálky).
Musíme své děti učit, že je potřeba mluvit a chovat se ke všem lidem slušně, pokud chceme, aby se tak chovali i oni k nám. Naučit je respektu a úctě k sobě samým. Jedině tak si tyto vlastnosti mohou vybudovat i u ostatních.
Musíme jít svým dětem příkladem tím, že každý den ráno vstaneme do práce, protože zadarmo nám nikdo nic nedá (krom té sociálky).
Udržujme si své tradice, zvyky a řeč, ale mluvme na své děti hlavně česky, protože žijeme a nejspíše i naše další generace bude žít v této zemi. V zemi, kde se mluví a píše česky.
Musíme naše děti důrazně vést k tomu, aby chodily do školy, aby se naučily povinnostem, nějakému řádu. Ale ani to není všechno. I po škole je potřeba se jim věnovat, napsat s nimi úkoly a připravit je na další den.
Jsem si jistý, že každé takto vedené dítě může po základní škole nastoupit na školu střední nebo dokonce na školu vysokou, protože my Romové nejsme hloupí. My jsme jen líní a možná i, bohužel, špatně vedení.
Věřte mi, že tento způsob je stokrát účinnější než všechny demonstrace a proslovy na světě. Jenom tak něco změníme a jenom tak vyrostou další generace mladých Romů, kteří budou žít důstojný život. Budou žít život “bez rasismu” a bez toho aniž by si na ně někdo ukazoval, někdo se jim posmíval. Nebude totiž za co se jim posmívat! Budeme si sobě rovni.
Lidi, nečekejme a nechtějme, aby se kvůli nám všichni a všechno změnilo. My si tu změnu musíme vytvořit sami, protože za nás to nikdo neudělá.
Co ještě napsat na závěr? Je mi jasné, že spousta z vás se mnou nesouhlasí a řeknou si, že jsem jenom další cigán co si hraje na gádža, ale nevadí. Věřím, že je spousta Romů, co chtějí lepší život pro sebe a svoje rodiny. Věřím, že je spousta Romů, co si umí položit ruku na srdce a přiznat si realitu.
