Polemika Františka Kostlána: Ukrajinci nemohou za neřešenou diskriminaci Romů v ČR, vinu nesou současná i minulé vlády

Pojďme se na ty Brožovy kopie bez originálu podívat. Pravda je taková, že mezi Romy a Ukrajinci jako komunitami žádné napětí před zabitím Roma v Brně nebylo. V realitě došlo k tomu, že několik známých Romů přes facebookové živé vysílání dávalo najevo svou frustraci z toho, že se Česko chová k ukrajinským uprchlíkům lépe než k Romům. A poštvali tak proti Ukrajincům část Romů, která vypadá na sociálních platformách vždy početnější než je ve skutečnosti. Hlavním hnacím motorem k takovému počínání jsou pocit křivdy a závist.

Mohou Ukrajinci za segregované školství v ČR?

„Romské děti jsou v ČR diskriminovány ve vzdělávání…Navzdory tomu, že existuje závazný rozsudek Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který ČR nařizuje přijmout opatření, která diskriminaci a segregaci Romů ve vzdělávacím systému ukončí… Ovšem všichni Romové viděli, že v loňském roce se podařilo do hlavního vzdělávacího proudu začlenit děti uprchlíků z Ukrajiny. Když byla vůle, šlo to hned… ukrajinské děti nemusely čelit diskriminaci, ani segregaci,“ píše Brož.

Brož má pravdu, psali jsme o tom mockrát. Ovšem ten, kdo za to může, nejsou ukrajinští uprchlíci natož jejich děti, ale všechny české vlády, které rozhodnutí štrasburského soudu více či méně ignorovaly. Nemůže to tudíž být skutečným důvodem nevraživosti Romů vůči Ukrajincům. Romové by to ovšem měli mít za zlé českým vládám, na prvním místě minulému premiérovi Babišovi. Namísto toho někteří Romové Babiše volí a nadávají na Ukrajince.

Mohou Ukrajinci za ghetta v ČR?

A stejné je to i s dalšími údajnými důvody. Jak správně a pravdivě Brož píše, Romové jsou v ČR silně diskriminováni na trhu s bydlením. „Přestože antidiskriminační zákon je platnou součástí naší legislativy, jeho porušování ve vztahu k Romům nikdo nijak nepostihuje a nevymáhá… Loni čeští Romové a Romky viděli, že ukrajinští uprchlíci do plesnivých a předražených bytů v ghettu, ani na lichvářské ubytovny jít bydlet nemusí, najednou se našly slušné byty, kde je šlo ubytovat.“

Jistě, ale ani za to nemohou zde žijící Ukrajinci, ale česká společnost, která se k Romům takto chová (i k těm ukrajinským), české úřady a čeští politici, nejen ti parlamentní, ale i ti místní. Ukrajince zpočátku ubytovávali lidé u sebe nebo ve volných bytech, které jim patří. Důvod k tomu byl jasný: na Ukrajině začala válka a uprchlíkům před smrtí je třeba pomoci. Že se tak Češi nechovají k Romům, je chyba Čechů, nikoli ukrajinských válečných uprchlíků.

Mohou Ukrajinci za šikanu romských dětí?

Další Brožův „příklad“: „Nedávno… české děti šikanovaly spolužačku z Ukrajiny… Následně se s dívenkou sešel prezident, který ji vyjádřil solidaritu a podporu. To je jistě dobře… zachoval se skvěle. Jde však o to, že stejnou zkušenost, jako tato holčička z Ukrajiny má asi úplně každý romský žák, nebo žákyně, který chodí do nesegregované školy. Každý z nich zažil něco podobného, nebo ještě horšího a často opakovaně.“

V tom má Brož opět pravdu, avšak za to, že jsou romské děti šikanovány a nikdo se jich nezastane, vážně nemůže ukrajinská holčička nebo její rodiče – nebo snad dokonce celá ukrajinská komunita. Za to opět může vztah čecháčkovských knedlíků k Romům (tím nemyslím Čechy jako celek, ale ty Čechy, kteří se cítí být nejen nad Romy nadřazení).

Mohou Ukrajinci za vztah ČR k ukrajinským Romům?

A ještě jedno Brožovo simulacrum: „Romové a Romky samozřejmě také celý loňský rok pozorovali, že ne ke všem uprchlíkům z Ukrajiny se český stát a úřady chovají stejně. Všichni viděli, že úřady z tisíců uprchlíků pečlivě selektují ty s romskou etnicitou a následně se k nim chovají zcela jinak, než k uprchlíkům z Ukrajiny se světlou barvou pleti.“

O odporném chování úřadů, vlády i magistrátů k romským uprchlíkům z Ukrajiny jsem psal víckrát. Nikdy by mě však nenapadlo dávat za to vinu etnickým Ukrajincům – ti si to ani nevymysleli, ani to nepraktikovali, nemůže to tudíž ani být důvodem k vytváření jakéhokoli napětí mezi Romy a Ukrajinci.

Skutečné důvody napětí

Skutečný důvod napětí mezi některými Romy a některými Ukrajinci je jiný. Někteří Romové pociťují oprávněnou křivdu, jiní se pro změnu třesou závistí – svou křivdu a svou závist však směřují špatným směrem. To, co by měli mít za zlé etnickým Čechům, přenesli na Ukrajince podle velmi podivné logiky: stát i společnost se chovají k Ukrajincům lépe než k Romům, budeme proto nadávat Ukrajincům – tedy těm, kteří Romům ve skutečnosti nic nedělají.

A někteří Romové navíc paušalizují: hovoří o všech Ukrajincích jako celku nebo alespoň o všech ukrajinských mužích, že odsud musejí odejít a bránit svoji zemi. A tím házením všech do jednoho pytle a vyháněním druhých pryč se staví po bok českých neonacistů a fašistů, kteří paušalizují úplně stejně u Romů. Myšlenku fašistické Národní strany vyhnat české Romy do Indie podpořil svého času Tomio Okamura, kterého také někteří Romové volí.

„Hajzlici pokud hledají nepřítele a chtějí vraždit a válčit, tak mám pro ně vzkaz. Nepřítele mají ve vlastní zemi, který zabíjí, vraždí a ničí. Nemusí ho hledat tady. Mohou jet domů a tam dělat chlapi na Rusa,“ napsal mi Rom, kterého jsem do té chvíle bral jako kamaráda.

A tím se zlepší vztah Čechů k Romům? Zmizí najednou diskriminace na trhu s bydlením a s prací, zmizí segregované školství a šikana, zmizí anticiganismus? Zlepší se tím život těch Romů, kteří odsud Ukrajince vyhánějí? Samozřejmě, že ne, jen závistivci budou závidět někomu jinému a pocit křivdy přetrvá. Podstata věci přeci spočívá v tom, že v Česku pořád nejsou dodržována lidská práva. A nyní je navíc porušují i někteří Romové. Měli by se stydět!