Paradox ostravské Romské rady: Může být „obchodník s chudobou“ základem osvěty mezi chudými Romy?
Velká očekávání spojují nejenom ostravští a celostátní politici, ale i romští aktivisté a odborníci se vznikem ostravské Romské rady, kterou si zvolili ostravští Romové a která má s magistrátem spolupracovat na řešení základních problémů jejich života ve městě. Nikomu nevadí, nebo to alespoň veřejně neříká, že předsedou Rady a organizátorem voleb do ní je Vladimír Leško. Ostravský podnikatel, Rom, který ještě docela nedávno provozoval typické ubytovny pro chudé Romy, pro něž se vžil termín „obchod s chudobou“.
Spolupracovnice Romské rady, aktivistka a odbornice na vzdělávání Magdaléna Karvayová k tomu říká: „Už stejně žádné ubytovny nemá. Zavřeli mu je.“ Karvayová nepochybně bere svoji pomoc Romské radě vážně a považuje takový orgán za důležitý bez ohledu na to, kdo mu předsedá. Nějak je prostě třeba začít. A kvůli tomu, aby se konečně začaly řešit problémy, jako je segregace romských žáků na školách, je třeba přistoupit i na nějaký kompromis. V pořádku, je to legitimní postoj. Je to politika.
Nicméně už to, co Karvayová říká, signalizuje až tragikomický rozpor: Leško už ubytovny nemá, protože mu je zavřel ten úřad, s nímž teď Leško bude spolupracovat. Mimo jiné jako reprezentant Romů, kteří chtějí vyřešit problémy svého bydlení. Na ubytovnách.
Matoucí směs aktivismu a politiky
Je zásadní otázka, kde je hranice mezi důsledným morálním a koncepčním postojem, který „obchod s chudobou“ odsuzuje a odmítá, a politickým kompromisem, pragmatickým přístupem, který vyznává zásadu, že „účel světí prostředky“. Taková směs aktivismu, obrany chudých diskriminovaných romských dětí, vysoké politiky a „obchodu s chudobou“, je přinejmenším matoucí.
Server Romea.cz v minulosti o Vladimíru Leškovi psal několikrát. Například: „Vladimír Leško sám přiznal, že si bere od svých podnájemníků až 4 500 korun za jednoho dospělého měsíčně. V pokojích na jeho ubytovnách přitom bydlí i mnohočetné rodiny, takže nájem za jeden pokoj leckdy překračuje 20 000 korun za měsíc. Například v ubytovnách v Cihelní ulici je na jedno patro jen pár společných záchodů, umyvadel, sprch a jediná kuchyňka. Před několika lety zde kvůli tomu propukla mezi obyvateli úplavice. V té době tam žila například Iveta Horvátová s osmi dětmi. Za jeden malý pokoj, v němž všichni byli nuceni žít, platila Vladimírovi Leškovi 17 000 korun měsíčně. V ceně okolo dvaceti tisíc za měsíc si lze v Praze pronajmout byt 5+1, občas i větší. „
To bylo v době, kdy Leško kandidoval za Romskou demokratickou stranu v loňských komunálních volbách. Tehdy se také v médiích objevila – neprokázaná – podezření, že Leško nakupoval hlasy místních Romů.
Jindy Romea.cz zaznamenala Leškův odpor proti demonstraci proti neonacismu ve Vítkově. Psali jsme: „Podle několika svědectví do parku v Husově ulici, kde probíhalo proromské shromáždění, dorazilo několik takových samozvaných "mluvčích" v čele s Vladimírem Leškem a přikazovali lidem, čeho se (ne)smějí účastnit. Leško coby majitel několika ostravských ubytoven patří k těm, kteří odírají vlastní lidi i daňové poplatníky v podobě lichvářských nájmů za bydlení na úrovni středověku (stát na ně doplácí formou příspěvků na bydlení). Patří také ke skupině ostravských Romů, kteří vydali prohlášení, v němž vysvětlují, proč akci ve Vítkově nepodpoří.“
Leško ovšem pronikl i do jiných médií. Například v době, kdy se s ostravskými úřady přel o provoz jedné ze svých ubytoven. Server iDNES.cz ho tehdy citoval: „Jsem zvědavý, kdo ty lidi pak ubytuje. Sám jsem Rom, ale musím říci, že mnozí naši klienti jsou šílení. Ničí zařízení, nešetří vodou ani elektřinou, protože to mají v ceně bydlení. Náklady jsou pak velmi vysoké, takže to pak není nic extra výdělečného.“
Ubytovny? Jaké ubytovny? Spiknutí to je!
Sám Vladimír Leško nevidí problém v tom, že má minulost provozovatele ubytoven a dnes má být reprezentantem Romů, který má dbát o jejich důstojné bydlení.
Nejprve říká, že žádné ubytovny neměl, že lidé jen pomlouvají, nevidí druhou stranu věci a že on spíš vždy pomáhal Romům najít slušné normální bydlení.
Poté se trochu rozohňuje a připouští, že nějaké ubytovny měl, ale že byly nejlepší a všechny pomluvy vznikly proto, že na svoje ubytovny zakázal přístup všem neziskovkám. Nepodporuje totiž jejich práci, jejich manipulaci chudými nevzdělanými Romy, jejich zviditelňování za tučné granty. A neziskovky se proti němu spikly, zejména aktivista Kumar.
Ano, připouští, že bral 4 500 korun na jednotlivce, ale bylo to pro jeho klienty výhodnější než jinde, protože tam inkasovali 4 000, ale bez plateb za energie…
Ano, Vladimír Leško byl donedávna „obchodníkem s chudobou“. A dnes je reprezentantem ostravských Romů, kterého uznává město, stát a část romských aktivistů. Skutečně zvláštní směs boje proti „obchodu s chudobou“ a legitimizace představitele tohoto obchodu. Může být taková rada důvěryhodná a reprezentativní?
Přes nepochybně upřímnou snahu alespoň některých romských aktivistů a odborníků i politiků změnit situaci ostravských Romů k lepšímu, se domnívám, že to důvěryhodný a reprezentativní orgán není.
