Monika Mihaličková: Romsky nikdy neřekneme "Me som cikános"

Romale, poslední dobou velmi často narážím na debaty na téma, jestli jsme Romové nebo cikáni. Chápu, že společnost je zmatená a neví, jak má náš národ nazývat. Nemají se kde dozvědět, co je správně a někteří dokonce říkají, že slovo cikán je starší než slovo Rom.

Slovo cikán má svůj historický původ v řeckém slově Athinganoi.

"Podle některých badatelů bylo slovo Athinganoi označením pro příslušníky cizí heretické sekty, která se v oblasti Malé Asie věnovala věštění a černé magii. Romové měli být s touto sektou omylem ztotožněni,"
napsala PhDr. Jana Horváthová, historička a ředitelka našeho Muzea romské
kultury v knize Kapitoly z dějin Romů.

Byli jsme tímto názvem označeni. Zvenčí. Pokud umíte romsky, víte, že v romštině o sobě nikdy neřekneme „Me som cikán“. Zní to dost cize, že? Nebo snad „Me som cikános“. To je dokonce vtipné, souhlasíte?

Když se chceme v romštině identifikovat, řekneme o sobě: „Me som Rom, me som Romňi“.

Nemusíme tedy chodit ani do historických pramenů, abychom věděli, jakým slovem označujeme svoji národnost.

Dost často slýchávám a čtu na sociálních sítí : "Já jsem cigán a nestydím se za to!" Je to pochopitelná reakce nás, Romů, a je na ní pozitivní skutečnost, že už nás neurazí vůbec nic. Přijali jsme toto označení zvenčí s nadhledem.
"Ok, i když mi říkáš ‘cikáne‘,
‘cikánko‘, je mi to jedno."

Cikán je však ve svém původním významu slova urážka, nadávka, má v sobě pro každého jednotlivce mnoho různých významů. Schválně se teď někoho zeptejte, co si vybaví, když se řekne cikán? A ať vám ten obraz popíše. Budete možná velmi překvapeni tím, jak ta představa je rozdílná.

A teď spousta chytrolínů namítne: "A co film Cikáni jdou do nebe? To je jako
taky špatně? Nebo písnička Cikánko, ty krásná? To je jako taky uráží? Oni si
pořád něco vymýšlejí."

Líbí se vám písnička Cikánko, ty krásná? Ano? Skvělé. Mně ne. A ne pro její název, jednoduše je to pro mě lidovka, která je mi cizí. Necítím se u ní jako u našich romských písniček. Amen na giľavas giľa, kaj o gadžo merel pale amari romani čhaj.

My Romové jsme vyrostli na svých písních, na svých textech, ve kterých nenajdete slovo cikán. Neladí nám do našeho textu. Prostě tam nezapadne, i kdybychom se snažili sebevíc.

Romale, vím, že mnozí z vás tohle všechno víte. To, co vám chci říct, a o co vás chci jako Romka požádat, je velmi důležité pro nás pro všechny. Buďme jednotní a mluvme o sobě jako o Romech. Nechte název cikáni těm, kteří jsou nevzdělaní a nic se vlastně ani dozvědět nechtějí. Ale s těmi, kteří chtějí vědět něco více, si povídejte. Vysvětlujte, jak je to správně, a jak to říkáme v romštině. Nehádejte se, neurážejte a nenadávejte. Nebuďte jako ti, kteří chtějí svými slovy jen ubližovat lidem kolem sebe. Prostě jen v klidu vysvětlujte.

Pro zarputilé zastánce romského původu, kteří chtějí sami sebe označovat za cikány a nemluví romsky, mám jedno doporučení. Běžte za někým ze své rodiny, za babičkou, za dědou nebo za někým, kdo romsky mluví, a zeptejte se jich. Ať vám to řeknou romsky. Ucítíte a uvidíte v jejich očích ten velký rozdíl, když řeknou česky:
"já jsem cikán/ka" nebo romsky "me som Rom, me som Romňi".

Všimněte si, že v textu je slovo cikán či cigán psané s malým c. Naopak slovo Rom, Romka s velkým R.

Podle pravidel českého pravopisu je to tak správně, stejně jako kdybych napsala Čech, Češka. Jména příslušníků národů či národností se píší s velkým písmenem na začátku slova. A i na těchto detailech záleží!

Ča amen šaj phenas, ko sam. Na o manuša avral.

Paľikerav tumenge, Romale. Pijen, khelen, mulatinen pre Karačoňa! He me oda kerava. Ačen devleha.