Lukáš Houdek: Když se Rom “pere“ s Cikánem

Během 1. světového romského kongresu u Londýna v roce 1971 se zástupci Romů z různých zemí (včetně delegátů z tehdejšího Československa) shodli na tom, že budou prosazovat užívání označení Rom (případně dalších minoritních autonym jako Sinti apod.) namísto Cikán / cikán a jeho variant. Nerozhodli se jen tak z plezíru a slovo Rom určitě nevzešlo ze slovního fotbalu při hospodské pitce, jak se zřejmě mnozí domnívají.

Jak je již všeobecně známo, Romové pocházejí z Indie, kterou jejich předci opustili mezi 6. a 9. stoletím našeho letopočtu. S největší pravděpodobností se vyčlenili z uskupení kast, které známe pod označením “dom“. Na základě standardních jazykových změn, které u novoindických jazyků sledujeme, se první samohláska (celebrální D) změnila na R, v některých zemích na Blízkém východě na L. Vždy, když se svými romskými přáteli mluvím v jejich mateřštině, užívají k označení sebe sama slovo Rom. Ještě nikdy jsem je neslyšel, že by o sobě v romštině mluvili jako o Cikánech. V romštině, která je novoindickým jazykem, a kmenová slovní zásoba včetně gramatiky je tak indického původu, toto označení neexistuje. Kde se tedy vzalo?

Když Romové při cestě z Indie dále na západ vkročili pravděpodobně v 11. století na území tehdejší Byzantské říše, postarali se svým odlišným vzhledem a vystupováním o rozruch (přicházeli totiž z úplně jiného kulturního prostředí). Vypadali zvláštně, navíc se živli zejména magií, předváděním cvičených zvířat apod. Obyvatelům říše připomínali tehdy už rozprášenou heretickou sektu tzv. Athinganů, a tak je za ni zaměnili. Z tohoto označení potom postupnými jazykovými změnami vznikla dnešní podoba slova Cikán a jeho cizojazyčných variet (německá Zigeuner, francouzská Tsigane, slovenská Cigán apod.). Už od počátku ale toto označení mělo negativní konotace. Sekta Athinganů byla rozprášena právě pro svou odlišnost, vyznávání magie a dalších činností, kterých se tamní panovníci obávali, a tak svým obyvatelům (později i ve vztahu k Romům) zakazovali se s touto sektou stýkat – pod pohrůžkou různých trestů. Označení Cikán později nabralo i další silně negativní konotace. Je tedy logické, že zejména romští vzdělanci začali propagovat to označení, které odjakživa k pojmenování sebe sama ve vlastním jazyce používají. V našem kontextu se oficiálně poprvé slovo Rom objevilo v názvu organizace, která vznikla díky Pražskému jaru v roce 1969, Svazu Cikánů-Romů. Právě snahy jeho činitelů o uznání Romů za národnostní mešninu (namísto statutu sociální skupiny zaostalých obyvatel, jak je režim tehdy vnímal) a užívání označení Rom, vedlo k násilnému zrušení svazu v roce 1973.

Celá řada z nás – zejména pak chroničtí internetoví diskutéři – se donekonečna rozčiluje nad tím, že se někteří Romové opovažují upřednostňovat vlastní sebeoznačení staré několik stovek let. Pro nás to byli vždycky Cikáni (ideálně s malým “c“, nebudeme je přeci vnímat jako národ), tak nevidíme důvod, proč bychom měli být politicky korektní a užívat (podle našeho neinformovaného úsudku) umělé pojmenování Rom. Vždyť každý stejně nakonec ví, že Rom je prostě Cikán.

To je sice pravda – každý z nás ví, že Rom je Cikán, každý z nás také ví, že homosexuál je buzna nebo že Vietnamci jsou rákosníci a větve. Přijde nám vhodné ale Vietnamce za rákosníky nebo větve označovat, případně psát do médií o buznách a homokládách? Kdo z nás by počastoval své afroamerické spolupracovníky, nebo náhodné návštěvníky Prahy s černou barvou kůže, označením negr? Však si tak mezi sebou také říkají. Nebo proč se najednou Eskymákům říká Inuita? Například proto, že jej vnímají jako velmi pejorativní (udává se, že vzniklo buď z ekvivalentu pro člověka, který jí syrové ryby, nebo pro výrobce sněžnic). Je to navíc označení, které jim (stejně jako Romům označení Cikán) bylo dáno zvenčí. A proto upřednostňují termín Inuita, kterým sami sebe nazývají.

Ano, je celá řada Romů, kteří se označují jako Cikáni / Cigáni (slovenská varianta, jelikož většina Romů v ČR pochází ze Slovenska). A je to správně. Mají na to plné právo. Není tomu tak ale proto, že by si na rozdíl od Romů nehráli na něco víc, ale proto, že se toto označení stalo jejich každodenní realitou. Generace těch, kteří vyrostli za minulého režimu, slovo Rom v komunikaci s okolím užívat nemohla. Je tedy logické, že si někteří při komunikaci v češtině to označení, které majorita běžně užívala, zvnitřnili, přijali ho za své. Někteří jej užívají také proto, že to od nich očekáváme. Mluvit o sobě jinak než jako o Cikánovi zavání. Proč ale upírat právo na sebeurčení těm, kterým toto prokazatelně pejorativní označení vadí a ztotožnit se s ním nechtějí? Jsme to my, kteří mají takové pocity posuzovat, když pro nás boj o vlastní sebeurčení a národní hrdost bojovali druzí zejména v 19. století? Neukazuje naše neschopnost přijmout právo Romů na sebeurčení problém nás samých? Neukazuje na to, že nejsme ochotni Romy přijmout a respektovat? Nejde spíše než o právo na nazývání věcí pravými jmény o úctu k druhému člověku, slušné vychování a empatii? Nevím, ale usilovně o tom už dlouhou dobu přemýšlím.